蜜桃交友

Lk 1,39-42

P艡ed zazn臎ním katecheze pape啪 Franti拧ek spatra prohlásil, 啪e její 膷etbu p艡enechá svému spolupracovníkovi ze státního sekretariátu Svatého stolce.

鈥濩hci se omluvit, proto啪e p艡i tomto silném nachlazení se mi 拧patn臎 mluví. Proto jsem po啪ádal svého bratra, aby katechezi p艡e膷etl. Bude ji 膷íst lépe ne啪 já鈥�.

Katechezi poté p艡e膷etl otec Pierluigi Giroli

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Dnes rozjímáme o kráse Je啪í拧e Krista, na拧í nad臎je v tajemství Nav拧tívení. Panna Maria nav拧t臎vuje svatou Al啪b臎tu, ale je to p艡edev拧ím Je啪í拧, který v l暖n臎 své matky nav拧t臎vuje sv暖j lid (srov. Lk 1,68), jak 艡íká Zachariá拧 ve svém chvalozp臎vu.

Po ú啪asu a údivu nad tím, co jí and臎l oznámil, Maria vstává a vydává se na cestu, jako v拧ichni povolaní v Bibli, proto啪e 鈥瀓ediný 膷in, jím啪 膷lov臎k m暖啪e odpov臎d臎t Bohu, který se zjevuje, je úkon neomezené disponibility鈥� (H. U. VON BALTHASAR, Vocazione, Roma 2002, 29). Tato mladá dcera Izraele nevolí ochranu p艡ed sv臎tem, nebojí se nebezpe膷í a odsudk暖 druhých, ale vychází vst艡íc druhým.

Kdy啪 se 膷lov臎k cítí milován, zakou拧í sílu, která uvádí lásku do pohybu; jak 艡íká apo拧tol Pavel, 鈥濳ristova láska nás nutí鈥� (2 Kor 5,14), pobízí nás, pohání nás. Maria cítí popud lásky a jde na pomoc 啪en臎, která je její p艡íbuznou, ale také star拧í 啪en臎, která po dlouhém 膷ekání p艡ijímá ne膷ekané t臎hotenství, které je v jejím v臎ku namáhavé. Panna v拧ak také jde za Al啪b臎tou, aby se s ní pod臎lila o svou víru v Boha, který p暖sobí nemo啪né, a o nad臎ji v napln臎ní jeho zaslíbení.

Setkání obou 啪en vyvolává p艡ekvapivý dojem: hlas 鈥瀙lný milosti鈥�, který Al啪b臎tu vítá, vyvolává proroctví v dít臎ti, které tato stará 啪ena nosí ve svém l暖n臎, a vzbuzuje v ní dvojí po啪ehnání: 鈥濸o啪ehnaná tys mezi 啪enami a po啪ehnaný plod 啪ivota tvého鈥� A také blahoslavenství: 鈥濨lahoslavená, která jsi uv臎艡ila, 啪e se splní to, co ti bylo 艡e膷eno od Pána!鈥� (v. 45).

Tvá艡í v tvá艡 poznání mesiá拧ské toto啪nosti svého Syna a svého mate艡ského poslání Maria nemluví o sob臎, ale o Bohu, a vzná拧í chválu plnou víry, nad臎je a radosti, zp臎v, který zní v církvi ka啪dý den p艡i modlitb臎 ne拧por: Magnificat (Lk 1,46-55).

Tato chvála Boha Spasitele, která tryská ze srdce jeho pokorné slu啪ebnice, je slavnostní památkou, která shrnuje a napl艌uje modlitbu Izraele. Je protkána biblickými ohlasy, co啪 je znamením, 啪e Maria nechce zpívat 鈥瀖imo sbor鈥�, ale sladit se s otci a vyzdvihnout Bo啪í soucit s nepatrnými, s t臎mi mali膷kými, které Je啪í拧 ve svém kázání prohlásí za 鈥瀊lahoslavené鈥� (srov. Mt 5,1-12).

Masivní p艡ítomnost pa拧ijového motivu 膷iní z Magnificat také píse艌 vykoupení, která má v pozadí vzpomínku na vysvobození Izraele z Egypta. V拧echna slovesa jsou v minulém 膷ase, prodchnuta vzpomínkou na lásku, která vírou zapaluje p艡ítomnost a nad臎jí osv臎tluje budoucnost: Maria zpívá o minulé milosti, ale je 啪enou p艡ítomnosti, která ve svém l暖n臎 nosí budoucnost.

První 膷ást tohoto chvalozp臎vu chválí Bo啪í p暖sobení v Marii, mikrokosmu Bo啪ího lidu, který se pln臎 p艡imyká ke smlouv臎 (v. 46-50); druhá 膷ást se rozprostírá nad Otcovým p暖sobením v makrokosmu d臎jin jeho d臎tí (v. 51-55), a to prost艡ednictvím t艡í klí膷ových slov: pam臎钮 - milost - zaslíbení.

Hospodin, který se sklonil nad malou Marií, aby v ní vykonal 鈥瀡eliké v臎ci鈥� a u膷inil ji matkou Pán臎, za膷al zachra艌ovat sv暖j lid od exodu, pam臎tliv v拧eobecného po啪ehnání slíbeného Abrahamovi (srov. Gn 12,1-3). Hospodin, B暖h v臎rný na v臎ky, vyléval nep艡etr啪itý proud milosrdné lásky 鈥瀦 pokolení na pokolení鈥� (v. 50) na lid v臎rný smlouv臎 a nyní zjevuje plnost spásy ve svém Synu, poslaném, aby lid zachránil od jeho h艡ích暖. Od Abraháma a啪 po Je啪í拧e Krista a spole膷enství v臎艡ících se tak pascha jeví jako hermeneutická kategorie pro pochopení ka啪dého následného osvobození a啪 po to, které uskute膷ní Mesiá拧 v plnosti 膷asu.

Drazí brat艡i a sestry, prosme dnes Boha o milost, abychom um臎li o膷ekávat napln臎ní v拧ech jeho zaslíbení; a aby nám pomohl p艡ijmout Mariinu p艡ítomnost v na拧em 啪ivot臎. A钮 tím, 啪e se zapojíme do její 拧koly, v拧ichni objevíme, 啪e ka啪dá du拧e, která v臎艡í a doufá, 鈥瀙o膷ne a zplodí Bo啪í slovo鈥� (sv. Ambro啪, Výklad evangelia podle Luká拧e 2,26).