Pape? p?i audienci: Napodobujme p?íklad svatého Josefa
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Dnes pokra?ujeme v rozjímání o Je?í?i v tajemství jeho p?vodu, o něm? vyprávějí evangelia o jeho dětství.
Jestli?e Luká? nám to umo?ňuje z pohledu jeho matky, Panny Marie, Matou? se naopak staví do perspektivy Josefa, mu?e, který p?ebírá Je?í?ovo právní otcovství, naroubovává ho na Jesseho kmen a spojuje ho se zaslíbením daným Davidovi.
Je?í? je skute?ně nadějí Izraele, která se naplňuje: je potomkem zaslíbeným Davidovi (srov. 2Sam 7,12; 1Kr 17,11), který u?iní jeho d?m ?po?ehnaným na věky“ (2Sam 7,29); je výhonkem, který vyr?stá z kmene Jesseho (srov. Iz 11,1), ?spravedlivým výhonkem“ ur?eným k vládě jako pravý král, který umí uplatňovat právo a spravedlnost (srov. Jer 23,5; 33,15).
Josef vstupuje na scénu v Matou?ově evangeliu jako Mariin snoubenec. Pro ?idy byly zásnuby skute?ným právním svazkem, který p?ipravoval to, co se mělo stát zhruba o rok později, tedy oslavu svatby. Právě tehdy ?ena p?echází z pé?e svého otce do pé?e svého man?ela, stěhuje se k němu a dává se k dispozici daru mate?ství.
V této době Josef zjistil Mariino těhotenství a jeho láska byla podrobena tě?ké zkou?ce. Tvá?í v tvá? takové situaci, která by vedla ke zru?ení zasnoubení, navrhoval Zákon dvě mo?ná ?e?ení: bu? ve?ejný právní úkon, jako je p?edvolání ?eny k soudu, nebo soukromý úkon, jako je p?edání dopisu s odmítnutím.
Matou? definuje Josefa jako ?spravedlivého “ mu?e (zaddiq), mu?e, který ?ije podle Hospodinova zákona a který z něj ?erpá inspiraci p?i ka?dé p?íle?itosti svého ?ivota. Josef tedy následuje Bo?í slovo a jedná promy?leně: nenechá se ovládnout instinktivními pocity a strachem vzít Marii k sobě, ale raději se nechá vést Bo?í moudrostí. Rozhodne se rozlou?it s Marií v tichosti, v soukromí (srov. Mt 1,19). A právě tato Josefova moudrost mu umo?ňuje neudělat chybu a u?init se otev?eným a poddajným v??i Pánovu hlasu.
Josef z Nazareta tak p?ipomíná jiného Josefa, syna Jákobova, p?ezdívaného ?pán sn?“ (srov. Gn 37,19), tolik milovaného svým otcem a tolik nenáviděného svými bratry, kterého B?h pozvedl dosazením na faraon?v dv?r.
A te?, o ?em sní Josef Nazaretský? Sní o zázraku, který B?h vykoná v Mariině ?ivotě, a také o zázraku, který vykoná v jeho vlastním ?ivotě: p?ijmout otcovství schopné st?e?it, chránit a p?edávat hmotné i duchovní dědictví. L?no jeho nevěsty je těhotné Bo?ím p?íslibem, p?íslibem, který nese jméno, v něm? je v?em dána jistota spásy (srov. Sk 4,12).
Josef ve spánku sly?í tato slova: ?Josefe, synu David?v, neboj se vzít k sobě Marii, nevěstu. Nebo? dítě, které se z ní narodí, je z Ducha svatého; ona porodí syna a dá? mu jméno Je?í?, nebo? on spasí sv?j lid od jeho h?ích?“ (Mt 1,20-21). Tvá?í v tvá? tomuto zjevení Josef ne?ádá dal?í d?kazy, ale d?vě?uje. Josef d?vě?uje Bohu, p?ijímá Bo?í sen o svém ?ivotě a o ?ivotě své snoubenky. Vstupuje tak do milosti toho, kdo umí ?ít Bo?í zaslíbení s vírou, nadějí a láskou.
Josef p?i tom v?em nevysloví ani slovo, ale vě?í, doufá a miluje. Nemluví ?slovy do větru“, ale konkrétními ?iny. Pat?í do rodu těch, které apo?tol Jakub nazývá těmi, kdo ?uvádějí slovo v ?ivot“, p?evádějí je do skutk?, do těla, do ?ivota. Josef d?vě?uje Bohu a poslouchá: ?Jeho vnit?ní bdělost v??i Bohu ... se spontánně stává poslu?ností“ (Benedikt XVI., Je?í?ovo dětství, Milán-Vatikán 2012, 57).
Sestry, brat?i, prosme Boha také o milost více naslouchat, ne? mluvit, o milost snít Bo?í sny a zodpovědně p?ijímat Krista, který od okam?iku na?eho k?tu ?ije a roste v na?em ?ivotě. Děkuji!
