蜜桃交友

Lk 1,39-42

P?ed zazněním katecheze pape? Franti?ek spatra prohlásil, ?e její ?etbu p?enechá svému spolupracovníkovi ze státního sekretariátu Svatého stolce.

?Chci se omluvit, proto?e p?i tomto silném nachlazení se mi ?patně mluví. Proto jsem po?ádal svého bratra, aby katechezi p?e?etl. Bude ji ?íst lépe ne? já“.

Katechezi poté p?e?etl otec Pierluigi Giroli

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!

Dnes rozjímáme o kráse Je?í?e Krista, na?í naděje v tajemství Nav?tívení. Panna Maria nav?těvuje svatou Al?bětu, ale je to p?edev?ím Je?í?, který v l?ně své matky nav?těvuje sv?j lid (srov. Lk 1,68), jak ?íká Zachariá? ve svém chvalozpěvu.

Po ú?asu a údivu nad tím, co jí anděl oznámil, Maria vstává a vydává se na cestu, jako v?ichni povolaní v Bibli, proto?e ?jediný ?in, jím? ?lověk m??e odpovědět Bohu, který se zjevuje, je úkon neomezené disponibility“ (H. U. VON BALTHASAR, Vocazione, Roma 2002, 29). Tato mladá dcera Izraele nevolí ochranu p?ed světem, nebojí se nebezpe?í a odsudk? druhých, ale vychází vst?íc druhým.

Kdy? se ?lověk cítí milován, zakou?í sílu, která uvádí lásku do pohybu; jak ?íká apo?tol Pavel, ?Kristova láska nás nutí“ (2 Kor 5,14), pobízí nás, pohání nás. Maria cítí popud lásky a jde na pomoc ?eně, která je její p?íbuznou, ale také star?í ?eně, která po dlouhém ?ekání p?ijímá ne?ekané těhotenství, které je v jejím věku namáhavé. Panna v?ak také jde za Al?bětou, aby se s ní podělila o svou víru v Boha, který p?sobí nemo?né, a o naději v naplnění jeho zaslíbení.

Setkání obou ?en vyvolává p?ekvapivý dojem: hlas ?plný milosti“, který Al?bětu vítá, vyvolává proroctví v dítěti, které tato stará ?ena nosí ve svém l?ně, a vzbuzuje v ní dvojí po?ehnání: ?Po?ehnaná tys mezi ?enami a po?ehnaný plod ?ivota tvého“ A také blahoslavenství: ?Blahoslavená, která jsi uvě?ila, ?e se splní to, co ti bylo ?e?eno od Pána!“ (v. 45).

Tvá?í v tvá? poznání mesiá?ské toto?nosti svého Syna a svého mate?ského poslání Maria nemluví o sobě, ale o Bohu, a vzná?í chválu plnou víry, naděje a radosti, zpěv, který zní v církvi ka?dý den p?i modlitbě ne?por: Magnificat (Lk 1,46-55).

Tato chvála Boha Spasitele, která tryská ze srdce jeho pokorné slu?ebnice, je slavnostní památkou, která shrnuje a naplňuje modlitbu Izraele. Je protkána biblickými ohlasy, co? je znamením, ?e Maria nechce zpívat ?mimo sbor“, ale sladit se s otci a vyzdvihnout Bo?í soucit s nepatrnými, s těmi mali?kými, které Je?í? ve svém kázání prohlásí za ?blahoslavené“ (srov. Mt 5,1-12).

Masivní p?ítomnost pa?ijového motivu ?iní z Magnificat také píseň vykoupení, která má v pozadí vzpomínku na vysvobození Izraele z Egypta. V?echna slovesa jsou v minulém ?ase, prodchnuta vzpomínkou na lásku, která vírou zapaluje p?ítomnost a nadějí osvětluje budoucnost: Maria zpívá o minulé milosti, ale je ?enou p?ítomnosti, která ve svém l?ně nosí budoucnost.

První ?ást tohoto chvalozpěvu chválí Bo?í p?sobení v Marii, mikrokosmu Bo?ího lidu, který se plně p?imyká ke smlouvě (v. 46-50); druhá ?ást se rozprostírá nad Otcovým p?sobením v makrokosmu dějin jeho dětí (v. 51-55), a to prost?ednictvím t?í klí?ových slov: pamě? - milost - zaslíbení.

Hospodin, který se sklonil nad malou Marií, aby v ní vykonal ?veliké věci“ a u?inil ji matkou Páně, za?al zachraňovat sv?j lid od exodu, pamětliv v?eobecného po?ehnání slíbeného Abrahamovi (srov. Gn 12,1-3). Hospodin, B?h věrný na věky, vyléval nep?etr?itý proud milosrdné lásky ?z pokolení na pokolení“ (v. 50) na lid věrný smlouvě a nyní zjevuje plnost spásy ve svém Synu, poslaném, aby lid zachránil od jeho h?ích?. Od Abraháma a? po Je?í?e Krista a spole?enství vě?ících se tak pascha jeví jako hermeneutická kategorie pro pochopení ka?dého následného osvobození a? po to, které uskute?ní Mesiá? v plnosti ?asu.

Drazí brat?i a sestry, prosme dnes Boha o milost, abychom uměli o?ekávat naplnění v?ech jeho zaslíbení; a aby nám pomohl p?ijmout Mariinu p?ítomnost v na?em ?ivotě. A? tím, ?e se zapojíme do její ?koly, v?ichni objevíme, ?e ka?dá du?e, která vě?í a doufá, ?po?ne a zplodí Bo?í slovo“ (sv. Ambro?, Výklad evangelia podle Luká?e 2,26).