蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Drazí brat艡i a sestry.

V evangeliích o Je啪í拧ov臎 d臎tství je epizoda, která je vlastní Matou拧ovu vypráv臎ní: náv拧t臎va mudrc暖. N臎kolik mudrc暖, p艡ilákaných zjevením hv臎zdy, která je v mnoha kulturách p艡edzv臎stí narození výjime膷né osobnosti, se vydalo z Východu, ani啪 by p艡esn臎 znali cíl své cesty. Jsou to mudrci, lidé, kte艡í nepat艡í k lidu smlouvy. Minule jsme hovo艡ili o betlémských pastý艡ích, kte艡í byli v 啪idovské spole膷nosti odsunuti na okraj, proto啪e byli pova啪ováni za 鈥瀗e膷isté鈥�; dnes se setkáváme s dal拧í kategorií, s cizinci, kte艡í p艡icházejí bezprost艡edn臎 vzdát hold Bo啪ímu Synu, jen啪 vstoupil do d臎jin se zcela novým kralováním. Evangelia nám tedy jasn臎 艡íkají, 啪e chudí a cizinci jsou mezi prvními, kte艡í jsou pozváni k setkání s dít臎tem, které B暖h u膷inil Spasitelem sv臎ta.

Mudrci byli pova啪ováni za p艡edstavitele jak prap暖vodních národ暖, vzniklých ze t艡í Noemových syn暖, tak t艡í kontinent暖 známých ve starov臎ku: Asie, Afriky a Evropy, stejn臎 jako t艡í fází lidského 啪ivota: mládí, zralosti a stá艡í. Mimo jakoukoli mo啪nou interpretaci jsou to lidé, kte艡í nestojí na míst臎, ale stejn臎 jako velcí povolaní z biblických d臎jin cítí výzvu k pohybu, k vykro膷ení. Jsou to mu啪i, kte艡í se umí dívat dál ne啪 na sebe, umí se dívat vzh暖ru.

P艡ita啪livost hv臎zdy, která vychází na obloze, je vede na cestu do judské zem臎, do Jeruzaléma, kde se setkávají s králem Herodem. Jejich naivita a d暖v臎ra, s ní啪 se ptají na informace o nov臎 narozeném 啪idovském králi, se st艡etává s prozíravostí Heroda, který se rozru拧en strachem, 啪e p艡ijde o tr暖n, okam啪it臎 se sna啪í nahlédnout do situace, kontaktuje zákoníky a po啪ádá je o pr暖zkum.

Moc pozemského vládce tak ukazuje celou svou slabost. Zákoníci znají Písmo a králi sd臎lí místo, kde se podle Micheá拧ova proroctví narodí v暖dce a pastý艡 izraelského lidu (Mi 5,1): malý Betlém, a ne velký Jeruzalém! Vskutku, jak p艡ipomíná Pavel Korin钮an暖m, 鈥瀋o je pro sv臎t slabé, to si B暖h vyvolil, aby zahanbil silné鈥� (1 Kor 1,27).

Av拧ak zákoníci, kte艡í p艡esn臎 znají místo, kde se m臎l Mesiá拧 narodit, ukazují cestu ostatním, ale sami se nepohnou! K nalad臎ní se na bo啪ské frekvence toti啪 nesta膷í znát prorocké texty, je t艡eba nechat se do nich zahloubat a dovolit Bo啪ímu slovu, aby o啪ivilo touhu hledat, aby za啪ehlo touhu vid臎t Boha.

V tomto okam啪iku se Herodes ve skrytu, jako podvodníci a násilníci, ptá mudrc暖 na p艡esný okam啪ik zjevení hv臎zdy a podn臎cuje je, aby pokra膷ovali v cest臎 a pak se vrátili a p艡edali mu zprávy, aby se i on mohl jít poklonit novorozenému. Pro ty, kdo jsou p艡ipoutáni k moci, není Je啪í拧 nad臎jí, kterou je t艡eba p艡ivítat, ale hrozbou, kterou je t艡eba zlikvidovat!

Kdy啪 mudrci odejdou, hv臎zda se znovu objeví a dovede je k Je啪í拧i, co啪 je znamení, 啪e stvo艡ení a prorocké slovo p艡edstavují abecedu, s ní啪 B暖h mluví a nechává se nalézt. Pohled na hv臎zdu vzbuzuje v t臎ch mu啪ích nezadr啪itelnou radost, proto啪e Duch svatý, který hýbe srdcem ka啪dého, kdo up艡ímn臎 hledá Boha, je také napl艌uje radostí. Po vstupu do domu se mudrci pokloní, klaní se Je啪í拧ovi a p艡iná拧ejí mu vzácné dary, hodné krále, hodné Boha. Pro膷? Co vidí? Jeden starov臎ký autor pí拧e: vidí 鈥瀞kromné malé t臎lo, které na sebe vzalo Slovo, ale sláva bo啪ství jim není skryta. Vidí nemluvn臎, ale klan臎jí se Bohu鈥� (Kromatius z Akvileje, Komentá艡 k Matou拧ovu evangeliu 5,1). Mudrci se tak stávají prvními v臎艡ícími mezi v拧emi pohany, obrazem církve shromá啪d臎né ze v拧ech jazyk暖 a národ暖.

Drazí brat艡i a sestry, dejme se i my do 拧koly mudrc暖, t臎chto 鈥瀙outník暖 nad臎je鈥�, kte艡í s velkou odvahou obrátili své kroky, svá srdce a sv暖j majetek k Tomu, který je nad臎jí nejen Izraele, ale v拧ech národ暖. U膷me se uctívat Boha v jeho malosti, v jeho kralování, které nás nedrtí, ale osvobozuje a umo啪艌uje nám d暖stojn臎 slou啪it. A nabízejme mu ty nejkrásn臎j拧í dary, abychom vyjád艡ili svou víru a lásku.