蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Na na拧í jubilejní cest臎 katechezí o Je啪í拧i, který je na拧í nad臎jí, se dnes zastavíme u události jeho narození v Betlém臎.

Bo啪í Syn vstupuje do d臎jin a stává se na拧ím spole膷níkem na cestách a svou pou钮 za膷íná je拧t臎 v mat膷in臎 l暖n臎. Evangelista Luká拧 vypráví, 啪e jakmile byl po膷at, vydal se z Nazareta do domu Zachariá拧e a Al啪b臎ty; a poté, kdy啪 bylo t臎hotenství dovr拧eno, z Nazareta do Betléma na s膷ítání lidu. Maria a Josef byli nuceni jít do m臎sta krále Davida, kde se Josef také narodil. Dlouho o膷ekávaný Mesiá拧, Syn Nejvy拧拧ího Boha, se podrobuje s膷ítání, tedy nechává se zapo膷ítat a zapsat jako ka啪dý jiný ob膷an. Pod艡izuje se na艡ízení císa艡e, císa艡e Augusta, který si myslí, 啪e je pánem celé zem臎. 

Luká拧 umis钮uje Je啪í拧ovo narození do 鈥瀙艡esn臎 datovatelného 膷asu鈥� a do 鈥瀙艡esn臎 ur膷eného zem臎pisného prost艡edí鈥�, tak啪e 鈥瀠niverzální a konkrétní se vzájemn臎 dotýkají鈥� (Benedikt XVI., L鈥檌nfanzia di Gesù, 2012, 77). B暖h, který p艡ichází do d臎jin, neru拧í struktury sv臎ta, ale chce je prosv臎tlit a p艡etvo艡it zevnit艡.

Betlém znamená 鈥瀌暖m chleba鈥�. Tam se pro Marii naplnily dny porodu a tam se narodil Je啪í拧, chléb sestoupiv拧í z nebe, aby nasytil hlad sv臎ta (srov. J 6,51). And臎l Gabriel oznámil narození mesiá拧ského krále ve znamení velikosti: 鈥濰le, po膷ne拧 syna, porodí拧 ho a dá拧 mu jméno Je啪í拧. Bude veliký a bude se jmenovat Syn Nejvy拧拧ího; Pán B暖h mu dá tr暖n jeho otce Davida a bude kralovat nad domem Jákobovým nav臎ky a jeho království nebude mít konce鈥� (Lk 1,32-33). 

Je啪í拧 se v拧ak narodí zp暖sobem pro krále zcela nevídaným. V啪dy钮 鈥瀦atímco byli na onom míst臎, naplnily se pro ni dny porodu. Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a polo啪ila do jeslí, proto啪e v dom臎 pro n臎 nebylo místo鈥� (Lk 2,6-7). Bo啪í Syn se nenarodil v královském paláci, ale v zadní 膷ásti domu, v prostoru, kde jsou zví艡ata.

Luká拧 nám tak ukazuje, 啪e B暖h nep艡ichází na sv臎t s hlasitými proklamacemi, nezjevuje se v halasu, ale za膷íná svou cestu v poko艡e. A kdo jsou první sv臎dkové této události? Je to n臎kolik pastý艡暖: mu啪i s minimální kulturou, zapáchající od neustálého kontaktu se zví艡aty, 啪ijící na okraji spole膷nosti. P艡esto vykonávají 艡emeslo, jím啪 se sám B暖h dává poznat svému lidu (srov. Gn 48,15; 49,24; 沤 23,1; 80,2; Iz 40,11). B暖h si je vybírá jako p艡íjemce nejú啪asn臎j拧í zprávy, jaká kdy v d臎jinách zazn臎la: 鈥濶ebojte se, hle, zv臎stuji vám velikou radost, která bude pro v拧echen lid: dnes se vám v Davidov臎 m臎st臎 narodil Spasitel, který je Kristus Pán. Toto je pro vás znamení: najdete dít臎 zavinuté v plenkách, le啪ící v jeslích鈥� (Lk 2,10-12).

Místem, kam se má jít za Mesiá拧em, jsou jesle. Stává se toti啪, 啪e po tolika letech 膷ekání 鈥瀙ro Spasitele sv臎ta, pro toho, pro n臎ho啪 bylo v拧echno stvo艡eno (srov. Kol1,16), není místo鈥� (Benedikt XVI., L鈥檌nfanzia di Gesù, 2012, 80). Pastý艡i se tak dozvídají, 啪e na velmi skromném míst臎, vyhrazeném zví艡at暖m, se pro n臎 narodil dlouho o膷ekávaný Mesiá拧, který má být jejich Spasitelem, jejich pastý艡em. Tato zpráva otevírá jejich srdce k ú啪asu, chvále a radostnému hlásání. 鈥濶a rozdíl od mnoha lidí, kte艡í se v臎nují tisíc暖m jiných v臎cí, se pastý艡i stávají prvními sv臎dky toho podstatného, tedy darované spásy. Jsou to ti nejpokorn臎j拧í a nejchud拧í, kte艡í umí událost Vt臎lení p艡ijmout鈥� (Ap. list Admirabile signum, 5).

Brat艡i a sestry, vypro拧ujme si také milost, abychom byli jako pastý艡i schopni ú啪asu a chvály v暖膷i Bohu a dokázali si vá啪it toho, co nám sv臎艡il: na拧ich talent暖, na拧ich charismat, na拧eho povolání a lidí, které nám postavil po boku. Prosme Hospodina, abychom um臎li ve slabosti rozpoznat mimo艡ádnou sílu Dít臎te-Boha, který p艡ichází obnovit sv臎t a prom臎nit na拧e 啪ivoty svým plánem plným nad臎je pro celé lidstvo.