蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Dnes pokra膷ujeme v rozjímání o Je啪í拧i v tajemství jeho p暖vodu, o n臎m啪 vypráv臎jí evangelia o jeho d臎tství.

Jestli啪e Luká拧 nám to umo啪艌uje z pohledu jeho matky, Panny Marie, Matou拧 se naopak staví do perspektivy Josefa, mu啪e, který p艡ebírá Je啪í拧ovo právní otcovství, naroubovává ho na Jesseho kmen a spojuje ho se zaslíbením daným Davidovi.

Je啪í拧 je skute膷n臎 nad臎jí Izraele, která se napl艌uje: je potomkem zaslíbeným Davidovi (srov. 2Sam 7,12; 1Kr 17,11), který u膷iní jeho d暖m 鈥瀙o啪ehnaným na v臎ky鈥� (2Sam 7,29); je výhonkem, který vyr暖stá z kmene Jesseho (srov. Iz 11,1), 鈥瀞pravedlivým výhonkem鈥� ur膷eným k vlád臎 jako pravý král, který umí uplat艌ovat právo a spravedlnost (srov. Jer 23,5; 33,15).

Josef vstupuje na scénu v Matou拧ov臎 evangeliu jako Mariin snoubenec. Pro 沤idy byly zásnuby skute膷ným právním svazkem, který p艡ipravoval to, co se m臎lo stát zhruba o rok pozd臎ji, tedy oslavu svatby. Práv臎 tehdy 啪ena p艡echází z pé膷e svého otce do pé膷e svého man啪ela, st臎huje se k n臎mu a dává se k dispozici daru mate艡ství.

V této dob臎 Josef zjistil Mariino t臎hotenství a jeho láska byla podrobena t臎啪ké zkou拧ce. Tvá艡í v tvá艡 takové situaci, která by vedla ke zru拧ení zasnoubení, navrhoval Zákon dv臎 mo啪ná 艡e拧ení: bu膹 ve艡ejný právní úkon, jako je p艡edvolání 啪eny k soudu, nebo soukromý úkon, jako je p艡edání dopisu s odmítnutím.

Matou拧 definuje Josefa jako 鈥瀞pravedlivého 鈥� mu啪e (zaddiq), mu啪e, který 啪ije podle Hospodinova zákona a který z n臎j 膷erpá inspiraci p艡i ka啪dé p艡íle啪itosti svého 啪ivota. Josef tedy následuje Bo啪í slovo a jedná promy拧len臎: nenechá se ovládnout instinktivními pocity a strachem vzít Marii k sob臎, ale rad臎ji se nechá vést Bo啪í moudrostí. Rozhodne se rozlou膷it s Marií v tichosti, v soukromí (srov. Mt 1,19). A práv臎 tato Josefova moudrost mu umo啪艌uje neud臎lat chybu a u膷init se otev艡eným a poddajným v暖膷i Pánovu hlasu.

Josef z Nazareta tak p艡ipomíná jiného Josefa, syna Jákobova, p艡ezdívaného 鈥瀙án sn暖鈥� (srov. Gn 37,19), tolik milovaného svým otcem a tolik nenávid臎ného svými bratry, kterého B暖h pozvedl dosazením na faraon暖v dv暖r.

A te膹, o 膷em sní Josef Nazaretský? Sní o zázraku, který B暖h vykoná v Mariin臎 啪ivot臎, a také o zázraku, který vykoná v jeho vlastním 啪ivot臎: p艡ijmout otcovství schopné st艡e啪it, chránit a p艡edávat hmotné i duchovní d臎dictví. L暖no jeho nev臎sty je t臎hotné Bo啪ím p艡íslibem, p艡íslibem, který nese jméno, v n臎m啪 je v拧em dána jistota spásy (srov. Sk 4,12). 

Josef ve spánku sly拧í tato slova: 鈥濲osefe, synu David暖v, neboj se vzít k sob臎 Marii, nev臎stu. Nebo钮 dít臎, které se z ní narodí, je z Ducha svatého; ona porodí syna a dá拧 mu jméno Je啪í拧, nebo钮 on spasí sv暖j lid od jeho h艡ích暖鈥� (Mt 1,20-21). Tvá艡í v tvá艡 tomuto zjevení Josef ne啪ádá dal拧í d暖kazy, ale d暖v臎艡uje. Josef d暖v臎艡uje Bohu, p艡ijímá Bo啪í sen o svém 啪ivot臎 a o 啪ivot臎 své snoubenky. Vstupuje tak do milosti toho, kdo umí 啪ít Bo啪í zaslíbení s vírou, nad臎jí a láskou.

Josef p艡i tom v拧em nevysloví ani slovo, ale v臎艡í, doufá a miluje. Nemluví 鈥瀞lovy do v臎tru鈥�, ale konkrétními 膷iny. Pat艡í do rodu t臎ch, které apo拧tol Jakub nazývá t臎mi, kdo 鈥瀠vád臎jí slovo v 啪ivot鈥�, p艡evád臎jí je do skutk暖, do t臎la, do 啪ivota. Josef d暖v臎艡uje Bohu a poslouchá: 鈥濲eho vnit艡ní bd臎lost v暖膷i Bohu ... se spontánn臎 stává poslu拧ností鈥� (Benedikt XVI., Je啪í拧ovo d臎tství, Milán-Vatikán 2012, 57).

Sestry, brat艡i, prosme Boha také o milost více naslouchat, ne啪 mluvit, o milost snít Bo啪í sny a zodpov臎dn臎 p艡ijímat Krista, který od okam啪iku na拧eho k艡tu 啪ije a roste v na拧em 啪ivot臎. D臎kuji!