蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK 

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Dnes pokra膷ujeme v úvahách o p艡ítomnosti a p暖sobení Ducha svatého v 啪ivot臎 církve prost艡ednictvím svátostí.

Posv臎cující p暖sobení Ducha svatého k nám p艡ichází p艡edev拧ím dv臎ma cestami: Bo啪ím slovem a svátostmi. A mezi v拧emi svátostmi je jedna, která je par excellence svátostí Ducha svatého, a práv臎 u ní bych se dnes rád zastavil. Je to svátost bi艡mování neboli konfirmace.

V Novém zákon臎 je krom臎 k艡tu vodou zmín臎n je拧t臎 jeden ob艡ad, a to ob艡ad vkládání rukou, který má za cíl viditeln臎 a charismaticky p艡edávat Ducha svatého s ú膷inky podobnými t臎m, které p暖sobily na apo拧toly o Letnicích. Omlouvám se, 啪e tak 拧patn臎 膷tu, ale se sluncem v o膷ích se to ne膷te snadno... Skutky apo拧tol暖 vypráv臎jí v tomto ohledu významnou epizodu. Kdy啪 se doslechli, 啪e n臎kte艡í v Sama艡sku p艡ijali Bo啪í slovo, poslali z Jeruzaléma Petra a Jana. 鈥濻e拧li dol暖,鈥� 艡íká text 鈥瀉 modlili se za n臎, aby p艡ijali Ducha svatého; ten toti啪 je拧t臎 na nikoho z nich nesestoupil, byly pouze pok艡t臎ni ve jménu Pána Je啪í拧e". Potom na n臎 vlo啪ili ruce a oni p艡ijali Ducha svatého鈥� (8,14-17). 

K tomu p艡istupuje to, co pí拧e svatý Pavel v Druhém listu Korin钮an暖m: 鈥濼o sám B暖h nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu, pomazal nás, vtiskl nám pe膷e钮 a dal nám p艡ebývat Ducha v srdci鈥� (1,21-22). Pe膷e钮 Ducha. Téma Ducha svatého jako 鈥瀔rálovské pe膷eti鈥�, kterou Kristus ozna膷uje své ovce, je základem u膷ení o 鈥瀗esmazatelném charakteru鈥�, který tento ob艡ad ud臎luje.

Postupem 膷asu se ob艡ad pomazání utvá艡el jako samostatná svátost a v r暖zných obdobích a ob艡adech církve nabýval r暖zných forem a obsah暖. Na tomto míst臎 není vhodné tuto velmi slo啪itou historii znovu popisovat. Co je svátost bi艡mování v chápání církve, to, zdá se mi, jednodu拧e a jasn臎 popisuje Katechismus pro dosp臎lé Italské biskupské konference. 艠íká se v n臎m: 鈥濨i艡mování je pro ka啪dého v臎艡ícího tím, 膷ím byly Letnice pro celou církev. [...] Posiluje k艡estní za膷len臎ní do Krista a církve a zasv臎cení prorockému, královskému a kn臎啪skému poslání. P艡edává hojnost dar暖 Ducha [...]. Je-li tedy k艡est svátostí zrození, je bi艡mování svátostí r暖stu. Z tohoto d暖vodu je také svátostí sv臎dectví, proto啪e to úzce souvisí se zralostí k艡es钮anské existence." A啪 potud katechismus.

Problémem je, jak to ud臎lat, aby svátost bi艡mování nebyla v praxi redukována na 鈥瀙oslední pomazání鈥�, tedy svátost 鈥瀘dchodu鈥� z církve. 艠íká se, 啪e je to svátost rozlou膷ení, proto啪e jakmile ji mladí lidé p艡ijmou, odcházejí a pak se vracejí a啪 na svatbu. Tak se to 艡íká... Ale my z ní musíme ud臎lat akt ú膷asti, aktivní ú膷asti na 啪ivot臎 církve. Je to cíl, který se nám vzhledem k situaci, která pon臎kud panuje v celé církvi, m暖啪e zdát nemo啪ný, ale nesmíme o n臎j p艡estat usilovat. Nebude se to týkat v拧ech bi艡movanc暖, d臎tí 膷i dosp臎lých, ale je d暖le啪ité, aby tomu tak bylo alespo艌 u n臎kterých, kte艡í pak budou animátory spole膷enství. 

Za tímto ú膷elem m暖啪e být u啪ite膷né, aby nám p艡i p艡íprav臎 na svátost pomáhali v臎艡ící laici, kte艡í se osobn臎 setkali s Kristem a mají opravdovou zku拧enost s Duchem. N臎kte艡í lidé 艡íkají, 啪e ji za啪ili jako rozkv臎t svátosti bi艡mování, kterou p艡ijali jako d臎ti.

Netýká se to v拧ak jen budoucích bi艡movanc暖, týká se to nás v拧ech a v ka啪dé dob臎. Spolu s 产颈艡尘辞惫&补补肠耻迟别;苍&颈补肠耻迟别;尘 a pomazáním jsme obdr啪eli, jak nás uji拧钮uje apo拧tol, také vklad Ducha, který na jiném míst臎 nazývá 鈥瀙rvotinami Ducha鈥� (艠&颈补肠耻迟别;尘 8,23). Tuto zálohu musíme 鈥瀠tratit鈥�, u啪ívat t臎chto prvotin, nikoliv p艡ijatá charismata a talenty zakopat pod zem. 

Svatý Pavel nabádal svého u膷edníka Timoteje, aby 鈥瀝ozn臎coval Bo啪í dar p艡ijatý vkládáním rukou鈥� (2 Tim 1,6), a pou啪ité sloveso navozuje p艡edstavu toho, kdo fouká do ohn臎, aby roznítil jeho plamen. Zde je krásný cíl pro jubilejní rok! Odstranit popel zvyku a nezájmu, stát se podobn臎 jako nosi膷i pochodní na olympijských hrách nositeli plamene Ducha. Ké啪 nám Duch pom暖啪e ud臎lat n臎kolik krok暖 tímto sm臎rem!