蜜桃交友

?ím 8,26-27

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Posvěcující p?sobení Ducha svatého, stejně jako Bo?ího slova a svátostí, se projevuje v modlitbě, a právě jí chceme věnovat dne?ní zamy?lení: modlitba. Duch svatý je subjektem i objektem k?es?anské modlitby. To znamená, ?e je tím, kdo dává modlitbu, a je tím, kdo se modlitbou dává. Modlíme se, abychom Ducha svatého p?ijali, a Ducha svatého p?ijímáme, abychom se skute?ně modlili, tedy jako Bo?í děti, nikoli jako otroci. P?emý?lejme o tom: modlit se jako Bo?í děti, ne jako otroci. Je t?eba se v?dy modlit se svobodou. "Dnes se musím modlit to, to, to, proto?e jsem slíbil to, to, to. Jinak p?jdu do pekla“. Ne, to není modlitba! Modlitba je svobodná. Modlí? se, kdy? ti Duch pomáhá se modlit. Modlí? se, kdy? ve svém srdci cítí? pot?ebu modlit se, a kdy? necítí? nic, zastav se a zeptej se sám sebe: ?Pro? necítím touhu modlit se? Co se děje v mém ?ivotě?" V?dy nám v?ak nejvíce pomáhá spontánnost v modlitbě. To znamená modlit se jako děti, ne jako otroci.

Nejprve se musíme modlit, abychom p?ijali Ducha svatého. V tomto ohledu je v evangeliu velmi p?esné Je?í?ovo slovo: ?Jestli?e tedy vy, kte?í jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré věci, ?ím spí?e dá vá? Otec v nebesích Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lk 11,13). Ka?dý, ka?di?ký z nás doká?e těm nejmen?ím, a? u? dětem, vnou?at?m nebo p?átel?m, dávat dobré věci. Ti nejmen?í od nás v?dy dostávají dobré věci. A jak to? Otci nedá, aby nás neobdaroval Duchem svatým! A to proto, aby nám dodal odvahu a abychom v tom pokra?ovali. V Novém zákoně vidíme, ?e Duch svatý v?dy sestupuje během modlitby. Sestupuje na Je?í?e p?i k?tu v Jordánu, zatímco ?se modlil“ (Lk 3,21), a sestupuje na u?edníky o Letnicích, zatímco ?vytrvale a jednomyslně setrvávali na modlitbách“ (Sk 1,14).

Je to jediná ?moc“, kterou nad Duchem bo?ím máme. Moc modlitby: modlitbě se neodporuje. Modlíme se a on p?ichází. Na ho?e Karmel se fale?ní Baalovi proroci - vzpomeňte si na tu pasá? v Bibli - namáhali, aby na svou obě? p?ivolali oheň z nebe, ale nic se nestalo, proto?e to byli modloslu?ebníci: uctívali boha, který neexistuje; Eliá? se pomodlil a oheň sestoupil a strávil zápalnou obě? (srov. 1 Kr 18,20-38). Církev tento p?íklad věrně následuje: v?dy má na rtech prosbu: ?P?ij?! P?ij?!“, praví Duchu svatému poka?dé, kdy? se k němu obrací. A ?iní tak zvlá?tě p?i m?i svaté, aby sestoupil jako rosa a posvětil chléb a víno pro eucharistickou obě?.

Ale je tu i jiný aspekt, který je pro nás nejd?le?itěj?í a nejpovzbudivěj?í: Duch svatý je ten, kdo nám dává pravou modlitbu. Svatý Pavel to ?íká takto: ?Duch nám p?ichází na pomoc v na?í slabosti; mnohdy toti? nevíme, jak se vhodně modlit, ale sám Duch se p?imlouvá nevyslovitelnými vzdechy; a ten, kdo zkoumá srdce, ví, co si Duch p?eje, nebo? se p?imlouvá za svaté podle Bo?ího plánu“ (?ím 8, 26-27).

Je pravda, ?e nevíme, jak se modlit, nevíme to. Musíme se to u?it ka?dý den. D?vod této slabosti na?í modlitby byl v minulosti vyjád?en jediným slovem, které se pou?ívalo t?emi r?znými zp?soby: jako p?ídavné jméno, jako podstatné jméno a jako p?íslovce. Je snadné si je zapamatovat, a to i pro ty, kdo neznají latinu, a stojí za to si tyto t?i věci zapamatovat, proto?e samy o sobě obsahují celé pojednání. My lidé, ?e?eno oním p?íslovím, ?mali, mala, male petimus“, co? znamená: jsouce ?patní (mali), ?ádáme ?patné věci (mala) a ?patným zp?sobem (male). Je?í? ?íká: ?Hledejte nejprve Bo?í království, a ostatní vám bude p?idáno navíc“ (Mt 6,33); my naopak hledáme nejprve to navíc, tedy své vlastní zájmy - a tolikrát, a úplně zapomínáme prosit o Bo?í království. Prosme Boha o království a v?echno p?ijde s ním.

Ano, Duch svatý p?ichází na pomoc na?í slabosti, ale dělá je?tě něco velmi d?le?itého: dosvěd?uje nám, ?e jsme Bo?í děti, a vkládá nám na rty volání: ?Ot?e!“ (?ím 8,15; Gal 4,6). Nem??eme ?íkat ?Ot?e, Abba“. Nem??eme ?íci ?Ot?e“ bez moci Ducha svatého. K?es?anská modlitba není telefonický rozhovor ?lověka s Bohem, nikoli, je to modlitba Boha v nás! Modlíme se k Bohu skrze Boha. Modlit se znamená vno?it se do Boha a nechat Boha vstoupit do nás.

Právě v modlitbě se Duch svatý zjevuje jako ?Paraklét“, tedy obhájce a ochránce. Neobviňuje nás p?ed Otcem, ale obhajuje nás. Ano, obhajuje nás, dává nám poznat, ?e jsme h?í?níci (srov. Jan 16,8), ale dělá to proto, abychom zakusili radost z Otcova milosrdenství, a ne proto, aby nás zni?il neplodným pocitem viny. I kdy? nám na?e srdce něco vy?ítá, p?ipomíná nám, ?e ?B?h je vět?í ne? na?e srdce“ (1 Jan 3,20). B?h je vět?í ne? ná? h?ích. V?ichni jsme h?í?níci, ale pomysleme: mo?ná jsou mezi vámi někte?í - nevím -, kte?í se tolik strachují kv?li věcem, které udělali, kte?í se bojí, ?e je B?h pokárá, kte?í se mnohého obávají a nemohou najít pokoj. Oddejte se modlitbě, vzývejte Ducha svatého a on vás nau?í, jak prosit o odpu?tění. A víte, co se stane? B?h nezná mnoho gramatiky, a kdy? prosíme o odpu?tění, nenechá nás domluvit! Vyslovíme ?od ...“ a nenechá nás dokon?it slovo ?odpu?tění“.  Je?tě d?íve nám odpustí, v?dycky je tu pro nás, aby nám odpustil, ne? dokon?íme slovo odpu?tění. Vyslovujeme ?od ...“ a Otec nám v?dycky odpustí.

Duch svatý se p?imlouvá a také nás u?í, abychom se zase my p?imlouvali za své bratry a sestry - p?imlouvá se za nás a u?í nás p?imlouvat se za druhé -; u?í nás p?ímluvné modlitbě: modlit se za toho ?i onoho ?lověka, modlit se za nemocného, za toho ve vězení, modlit se..., modlit se i za tchyni! A stále se modlit. V?dycky. Tato modlitba je Bohu obzvlá?? milá, proto?e je nejbezdě?něj?í a nejnezi?tněj?í. Kdy? se v?ichni modlí za v?echny, stává se – a to ?íkal svatý Ambro? – ?e se modlitba násobí (De Cain et Abel, I, 39). Modlitba je taková. Zde je úkol, který je v církvi tak vzácný a pot?ebný, zvlá?tě v této době p?ípravy na Jubileum: sjednotit se s Paraklétem, který ?se p?imlouvá za Bo?í plány pro ka?dého z nás“. Ale nemodlete se jako papou?ci, prosím! Neopakujte: ?Bla, bla, bla...“. Ne. ?íkejte ?Pane“, ale ?íkejte to ze srdce. ?Pomoz mi, Pane“, ?Miluji tě, Pane“. A kdy? se modlíte modlitbu Páně, modlete se ?Ot?e, ty jsi m?j Otec“. Modlete se srdcem, a ne ústy, nebu?te jako papou?ci. Ké? nám Duch svatý pomáhá v modlitbě, kterou tolik pot?ebujeme.