PODCAST - Pape?: Bi?mování není ?poslední pomazání“, ale za?átek aktivního ?ivota v církvi
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Dnes pokra?ujeme v úvahách o p?ítomnosti a p?sobení Ducha svatého v ?ivotě církve prost?ednictvím svátostí.
Posvěcující p?sobení Ducha svatého k nám p?ichází p?edev?ím dvěma cestami: Bo?ím slovem a svátostmi. A mezi v?emi svátostmi je jedna, která je par excellence svátostí Ducha svatého, a právě u ní bych se dnes rád zastavil. Je to svátost bi?mování neboli konfirmace.
V Novém zákoně je kromě k?tu vodou zmíněn je?tě jeden ob?ad, a to ob?ad vkládání rukou, který má za cíl viditelně a charismaticky p?edávat Ducha svatého s ú?inky podobnými těm, které p?sobily na apo?toly o Letnicích. Omlouvám se, ?e tak ?patně ?tu, ale se sluncem v o?ích se to ne?te snadno... Skutky apo?tol? vyprávějí v tomto ohledu významnou epizodu. Kdy? se doslechli, ?e někte?í v Sama?sku p?ijali Bo?í slovo, poslali z Jeruzaléma Petra a Jana. ?Se?li dol?,“ ?íká text ?a modlili se za ně, aby p?ijali Ducha svatého; ten toti? je?tě na nikoho z nich nesestoupil, byly pouze pok?těni ve jménu Pána Je?í?e". Potom na ně vlo?ili ruce a oni p?ijali Ducha svatého“ (8,14-17).
K tomu p?istupuje to, co pí?e svatý Pavel v Druhém listu Korin?an?m: ?To sám B?h nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu, pomazal nás, vtiskl nám pe?e? a dal nám p?ebývat Ducha v srdci“ (1,21-22). Pe?e? Ducha. Téma Ducha svatého jako ?královské pe?eti“, kterou Kristus ozna?uje své ovce, je základem u?ení o ?nesmazatelném charakteru“, který tento ob?ad uděluje.
Postupem ?asu se ob?ad pomazání utvá?el jako samostatná svátost a v r?zných obdobích a ob?adech církve nabýval r?zných forem a obsah?. Na tomto místě není vhodné tuto velmi slo?itou historii znovu popisovat. Co je svátost bi?mování v chápání církve, to, zdá se mi, jednodu?e a jasně popisuje Katechismus pro dospělé Italské biskupské konference. ?íká se v něm: ?Bi?mování je pro ka?dého vě?ícího tím, ?ím byly Letnice pro celou církev. [...] Posiluje k?estní za?lenění do Krista a církve a zasvěcení prorockému, královskému a kně?skému poslání. P?edává hojnost dar? Ducha [...]. Je-li tedy k?est svátostí zrození, je bi?mování svátostí r?stu. Z tohoto d?vodu je také svátostí svědectví, proto?e to úzce souvisí se zralostí k?es?anské existence." A? potud katechismus.
Problémem je, jak to udělat, aby svátost bi?mování nebyla v praxi redukována na ?poslední pomazání“, tedy svátost ?odchodu“ z církve. ?íká se, ?e je to svátost rozlou?ení, proto?e jakmile ji mladí lidé p?ijmou, odcházejí a pak se vracejí a? na svatbu. Tak se to ?íká... Ale my z ní musíme udělat akt ú?asti, aktivní ú?asti na ?ivotě církve. Je to cíl, který se nám vzhledem k situaci, která poněkud panuje v celé církvi, m??e zdát nemo?ný, ale nesmíme o něj p?estat usilovat. Nebude se to týkat v?ech bi?movanc?, dětí ?i dospělých, ale je d?le?ité, aby tomu tak bylo alespoň u některých, kte?í pak budou animátory spole?enství.
Za tímto ú?elem m??e být u?ite?né, aby nám p?i p?ípravě na svátost pomáhali vě?ící laici, kte?í se osobně setkali s Kristem a mají opravdovou zku?enost s Duchem. Někte?í lidé ?íkají, ?e ji za?ili jako rozkvět svátosti bi?mování, kterou p?ijali jako děti.
Netýká se to v?ak jen budoucích bi?movanc?, týká se to nás v?ech a v ka?dé době. Spolu s bi?mováním a pomazáním jsme obdr?eli, jak nás uji??uje apo?tol, také vklad Ducha, který na jiném místě nazývá ?prvotinami Ducha“ (?ím 8,23). Tuto zálohu musíme ?utratit“, u?ívat těchto prvotin, nikoliv p?ijatá charismata a talenty zakopat pod zem.
Svatý Pavel nabádal svého u?edníka Timoteje, aby ?rozněcoval Bo?í dar p?ijatý vkládáním rukou“ (2 Tim 1,6), a pou?ité sloveso navozuje p?edstavu toho, kdo fouká do ohně, aby roznítil jeho plamen. Zde je krásný cíl pro jubilejní rok! Odstranit popel zvyku a nezájmu, stát se podobně jako nosi?i pochodní na olympijských hrách nositeli plamene Ducha. Ké? nám Duch pom??e udělat několik krok? tímto směrem!
