蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK 

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!
V na拧em katechetickém itinerá艡i o Duchu svatém a církvi se dnes budeme odkazovat na knihu 厂办耻迟办暖 apo拧tol暖.
Vypráv臎ní o seslání Ducha svatého o Letnicích za膷íná popisem n臎kterých úvodních znamení - hu膷ícího v臎tru a ohnivých jazyk暖 -, ale sv暖j záv臎r nachází ve výroku: 鈥�A v拧ichni byli napln臎ni Duchem svatým鈥� (Sk 2,4). Svatý Luká拧 - který napsal Skutky apo拧tol暖 - zd暖raz艌uje, 啪e Duch svatý je tím, kdo zaji拧钮uje univerzalitu a jednotu církve. Bezprost艡edním d暖sledkem 鈥瀗apln臎ní Duchem svatým鈥� je, 啪e apo拧tolové 鈥瀦a膷ali mluvit jinými jazyky鈥� a vy拧li z horní místnosti, aby hlásali Je啪í拧e Krista zástup暖m (srov.Sk 2,4nn).
Luká拧 tím cht臎l zd暖raznit univerzální poslání církve jako znamení nové jednoty mezi v拧emi národy. Vidíme, 啪e Duch svatý p暖sobí ve prosp臎ch jednoty dv臎ma zp暖soby. Na jedné stran臎 podn臎cuje církev sm臎rem ven, aby mohla p艡ijímat stále více lidí a národ暖, na druhé stran臎 ji shroma啪膹uje uvnit艡, aby dosa啪enou jednotu upev艌oval. U膷í ji roz拧i艡ovat se v univerzalit臎 a shroma啪膹ovat se v jednot臎. Být univerzální a jednotná: to je tajemství církve.
První z obou pohyb暖 - univerzalitu - vidíme v 10. kapitole 厂办耻迟办暖, v epizod臎 Kornéliova obrácení. V den Letnic hlásali apo拧tolové Krista v拧em 沤id暖m a strá啪c暖m Moj啪í拧ova zákona, a钮 u啪 pat艡ili ke kterémukoli národu. Jou t艡eba dal拧í 鈥濴etnice鈥�, velmi podobné t臎m prvním, t臎m v dom臎 setníka Kornélia, aby p艡im臎ly apo拧toly roz拧í艡it obzor a prolomit poslední bariéru, tu mezi 沤idy a pohany (srov. Sk 10-11).
K tomuto etnickému roz拧í艡ení se p艡idává roz拧í艡ení geografické. Pavel - 膷teme op臎t ve Skutcích apo拧tol暖 (srov. 16,6-10) - cht臎l hlásat evangelium v nové oblasti Malé Asie, ale, jak je psáno, 鈥濪uch svatý mu v tom zabránil鈥�; cht臎l projít do Bithynie, 鈥瀉le Duch Je啪í拧暖v mu to nedovolil鈥�. D暖vod t臎chto p艡ekvapivých zákaz暖 Ducha svatého se dozvídáme hned potom: následující noci dostal apo拧tol ve snu p艡íkaz p艡ejít do Makedonie. Evangelium tak opustilo jeho rodnou Asii a vstoupilo do Evropy.
Druhé hnutí Ducha svatého - to, které vytvá艡í jednotu - vidíme v akci v 15. kapitole 厂办耻迟办暖 apo拧tol暖, v rozvinutí tzv. jeruzalémského koncilu. Problémem je, jak zajistit, aby dosa啪ená univerzalita neohrozila jednotu církve. Duch svatý nep暖sobí v啪dy jednotu náhle, zázra膷nými a rozhodujícími zásahy, jako tomu bylo o Letnicích. D臎lá to také - a ve v臎t拧in臎 p艡ípad暖 - nenápadnou prací, respektující 膷as a lidské rozdíly, procházející lidmi a institucemi, modlitbou a konfrontací. Zp暖sobem, který bychom dnes nazvali synodálním. Tak se to ostatn臎 stalo na jeruzalémském koncilu v otázce povinností, které má Moj啪í拧暖v zákon ukládat konvertit暖m z pohanství. Její 艡e拧ení bylo oznámeno celé církvi známými slovy: 鈥濺ozhodli jsme se, Duch svatý a my...鈥�. (Sk 15,28).
Svatý Augustin vysv臎tluje jednotu zp暖sobenou Duchem svatým obrazem, který se stal klasickým: 鈥災�ím je du拧e pro lidské t臎lo, tím je Duch svatý pro t臎lo Kristovo, jím啪 je církev鈥�[1]. Tento obraz nám pomáhá pochopit n臎co d暖le啪itého. Duch svatý nep暖sobí na jednotu církve zvn臎j拧ku; nesta膷í, aby nám pouze p艡ikázal, abychom byli jednotní. Je to on sám, kdo je 鈥瀙outem jednoty鈥�. Je to on, kdo vytvá艡í jednotu církve.
Jako v啪dy zakon膷íme my拧lenkou, která nám pom暖啪e p艡ejít od jednoty církve ke ka啪dému z nás. Jednota církve je jednotou mezi osobami a nerealizuje se od stolu, ale v 啪ivot臎. Uskute膷艌uje se v 啪ivot臎. V拧ichni si p艡ejeme jednotu, v拧ichni po ní z hloubi srdce tou啪íme; p艡esto je tak obtí啪né jí dosáhnout, 啪e i v man啪elství a v rodin臎 pat艡í jednota a harmonie k tomu nejt臎啪拧ímu, co je t艡eba dosáhnout, a je拧t臎 obtí啪n臎j拧í je ji pak udr啪et.
D暖vod - pro膷 je mezi námi jednota obtí啪ná - spo膷ívá v tom, 啪e ka啪dý chce, ano, dosáhnout jednoty, ale kolem svého vlastního úhlu pohledu, ani啪 by se zamyslel nad tím, 啪e ten druhý 膷lov臎k p艡ed ním si o 鈥瀞vém鈥� úhlu pohledu myslí p艡esn臎 toté啪. Tímto zp暖sobem se jednota pouze vzdaluje. Jednoty 啪ivota, jednoty Letnic, se podle Ducha svatého dosahuje tehdy, kdy啪 se 膷lov臎k sna啪í postavit do st艡edu Boha, nikoli sebe. Tímto zp暖sobem se také buduje k艡es钮anská jednota: ne膷ekáme, a啪 se k nám druzí p艡ipojí tam, kde jsme my, ale jdeme spole膷n臎 ke Kristu.
Prosme Ducha svatého, aby nám pomohl být nástroji jednoty a pokoje.

[1] Promluvy, 267, 4.