蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK 

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
V na?em katechetickém itinerá?i o Duchu svatém a církvi se dnes budeme odkazovat na knihu Skutk? apo?tol?.
Vyprávění o seslání Ducha svatého o Letnicích za?íná popisem některých úvodních znamení - hu?ícího větru a ohnivých jazyk? -, ale sv?j závěr nachází ve výroku: ?A v?ichni byli naplněni Duchem svatým“ (Sk 2,4). Svatý Luká? - který napsal Skutky apo?tol? - zd?razňuje, ?e Duch svatý je tím, kdo zaji??uje univerzalitu a jednotu církve. Bezprost?edním d?sledkem ?naplnění Duchem svatým“ je, ?e apo?tolové ?za?ali mluvit jinými jazyky“ a vy?li z horní místnosti, aby hlásali Je?í?e Krista zástup?m (srov.Sk 2,4nn).
Luká? tím chtěl zd?raznit univerzální poslání církve jako znamení nové jednoty mezi v?emi národy. Vidíme, ?e Duch svatý p?sobí ve prospěch jednoty dvěma zp?soby. Na jedné straně podněcuje církev směrem ven, aby mohla p?ijímat stále více lidí a národ?, na druhé straně ji shroma??uje uvnit?, aby dosa?enou jednotu upevňoval. U?í ji roz?i?ovat se v univerzalitě a shroma??ovat se v jednotě. Být univerzální a jednotná: to je tajemství církve.
První z obou pohyb? - univerzalitu - vidíme v 10. kapitole Skutk?, v epizodě Kornéliova obrácení. V den Letnic hlásali apo?tolové Krista v?em ?id?m a strá?c?m Moj?í?ova zákona, a? u? pat?ili ke kterémukoli národu. Jou t?eba dal?í ?Letnice“, velmi podobné těm prvním, těm v domě setníka Kornélia, aby p?iměly apo?toly roz?í?it obzor a prolomit poslední bariéru, tu mezi ?idy a pohany (srov. Sk 10-11).
K tomuto etnickému roz?í?ení se p?idává roz?í?ení geografické. Pavel - ?teme opět ve Skutcích apo?tol? (srov. 16,6-10) - chtěl hlásat evangelium v nové oblasti Malé Asie, ale, jak je psáno, ?Duch svatý mu v tom zabránil“; chtěl projít do Bithynie, ?ale Duch Je?í??v mu to nedovolil“. D?vod těchto p?ekvapivých zákaz? Ducha svatého se dozvídáme hned potom: následující noci dostal apo?tol ve snu p?íkaz p?ejít do Makedonie. Evangelium tak opustilo jeho rodnou Asii a vstoupilo do Evropy.
Druhé hnutí Ducha svatého - to, které vytvá?í jednotu - vidíme v akci v 15. kapitole Skutk? apo?tol?, v rozvinutí tzv. jeruzalémského koncilu. Problémem je, jak zajistit, aby dosa?ená univerzalita neohrozila jednotu církve. Duch svatý nep?sobí v?dy jednotu náhle, zázra?nými a rozhodujícími zásahy, jako tomu bylo o Letnicích. Dělá to také - a ve vět?ině p?ípad? - nenápadnou prací, respektující ?as a lidské rozdíly, procházející lidmi a institucemi, modlitbou a konfrontací. Zp?sobem, který bychom dnes nazvali synodálním. Tak se to ostatně stalo na jeruzalémském koncilu v otázce povinností, které má Moj?í??v zákon ukládat konvertit?m z pohanství. Její ?e?ení bylo oznámeno celé církvi známými slovy: ?Rozhodli jsme se, Duch svatý a my...“. (Sk 15,28).
Svatý Augustin vysvětluje jednotu zp?sobenou Duchem svatým obrazem, který se stal klasickým: ??ím je du?e pro lidské tělo, tím je Duch svatý pro tělo Kristovo, jím? je církev“[1]. Tento obraz nám pomáhá pochopit něco d?le?itého. Duch svatý nep?sobí na jednotu církve zvněj?ku; nesta?í, aby nám pouze p?ikázal, abychom byli jednotní. Je to on sám, kdo je ?poutem jednoty“. Je to on, kdo vytvá?í jednotu církve.
Jako v?dy zakon?íme my?lenkou, která nám pom??e p?ejít od jednoty církve ke ka?dému z nás. Jednota církve je jednotou mezi osobami a nerealizuje se od stolu, ale v ?ivotě. Uskute?ňuje se v ?ivotě. V?ichni si p?ejeme jednotu, v?ichni po ní z hloubi srdce tou?íme; p?esto je tak obtí?né jí dosáhnout, ?e i v man?elství a v rodině pat?í jednota a harmonie k tomu nejtě??ímu, co je t?eba dosáhnout, a je?tě obtí?něj?í je ji pak udr?et.
D?vod - pro? je mezi námi jednota obtí?ná - spo?ívá v tom, ?e ka?dý chce, ano, dosáhnout jednoty, ale kolem svého vlastního úhlu pohledu, ani? by se zamyslel nad tím, ?e ten druhý ?lověk p?ed ním si o ?svém“ úhlu pohledu myslí p?esně toté?. Tímto zp?sobem se jednota pouze vzdaluje. Jednoty ?ivota, jednoty Letnic, se podle Ducha svatého dosahuje tehdy, kdy? se ?lověk sna?í postavit do st?edu Boha, nikoli sebe. Tímto zp?sobem se také buduje k?es?anská jednota: ne?ekáme, a? se k nám druzí p?ipojí tam, kde jsme my, ale jdeme spole?ně ke Kristu.
Prosme Ducha svatého, aby nám pomohl být nástroji jednoty a pokoje.

[1] Promluvy, 267, 4.