蜜桃交友

Mt 28,16.18-20

Pape? Franti?ek věnoval svou katechezi vzpomínce na nedávno zakon?enou cestu do Indonésie, Papuy-Nové Guineje, Východního Timoru a Singapuru. Je?tě p?edtím v?ak p?edstavil dva na?e kolegy z listu L´Osservatore Romano, kterým ji? p?ed ?asem po?ehnal p?i jejich zasnoubení a kte?í zanedlouho budou man?eli.

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Dnes bych rád za?al jednou dobrou zprávou – chtěl bych vám p?edstavit dva sebevrahy. Tito dva se v sobotu berou – zatleskejme jim! Je krásné vidět, kdy? nás láska vede vp?ed k zalo?ení nové rodiny. Proto jsem vám chtěl tyto dva novoman?ele p?edstavit, abychom poděkovali Bohu.

Dnes budu mluvit o apo?tolské cestě, kterou jsem podnikl do Asie a Oceánie: nazývá se apo?tolskou cestou, proto?e to není turistická cesta, ale cesta, která má p?inést Bo?í slovo, aby zprost?edkovala Boha a také aby poznala du?e národ?. A to je velmi krásné.

Jako první pape? letěl v roce 1970 vst?íc vycházejícímu slunci pape? Pavel VI. a p?itom d?kladně nav?tívil Filipíny a Austrálii, ale také se zastavil v r?zných asijských zemích a na Samoi. To byla nezapomenutelná cesta, proto?e první, kdo opustil Vatikán, byl svatý Jan XXIII., který jel vlakem do Assisi; a svatý Pavel VI. vykonal ji? takovouto cestu: byla to nezapomenutelná cesta! I v tom jsem se sna?il následovat jeho p?íkladu, ale vzhledem k tomu, ?e mám nějaký k?í?ek navíc, jsem se omezil na ?ty?i země: Indonésii, Papuu-Novou Guineu, Východní Timor a Singapur. Děkuji Bohu, ?e mi jako starému pape?i dovolil udělat to, co bych býval rád u?inil jako mladý jezuita, proto?e jsem tam chtěl jet a misijně p?sobit!

První úvaha, která mě po této cestě p?irozeně napadá, je, ?e v p?emý?lení o církvi jsme stále p?íli? eurocentri?tí, nebo jak se ?íká, ?západní“. Ale ve skute?nosti je církev mnohem vět?í, mnohem vět?í ne? ?ím a Evropa, mnohem vět?í! a také - mohu ?íci - mnohem ?ivěj?í, právě v těchto zemích! Emotivně jsem to pro?íval, kdy? jsem se setkával s těmito spole?enstvími a naslouchal svědectvím kně?í, ?eholnic, laik?, zejména katechist? - katechisté jsou ti, kdo nesou vp?ed tamní evangelizaci. Jsou to církve, které nedělají nábor, ale rostou ?p?ita?livostí“, jak moud?e ?ekl Benedikt XVI.

V Indonésii je k?es?an? asi 10 % a katolík? 3 %, co? je men?ina. Setkal jsem se v?ak s ?ivou, dynamickou církví, schopnou ?ít a p?edávat evangelium v této zemi, která má velmi u?lechtilou kulturu, sklon k harmonizaci rozmanitosti a zároveň největ?í zastoupení muslim? na celém světě.

V této souvislosti se mi potvrdilo, ?e soucit je cestou, po ní? k?es?ané mohou a mají krá?et, aby vydávali svědectví o Kristu Spasiteli a zároveň se setkávali s velkými nábo?enskými a kulturními tradicemi. V souvislosti se soucitem nezapomínejme na t?i Bo?í vlastnosti: blízkost, milosrdenství a soucit.

B?h je blízký, milosrdný a soucitný. Pokud k?es?an nemá soucit, je k ni?emu. ?Víra, bratrství, soucit“ bylo mottem náv?těvy Indonésie: na základě těchto slov vstupuje evangelium ka?dý den konkrétně do ?ivota tohoto lidu, p?ijímá ho a obdarovává jej milostí Je?í?e, který zem?el a vstal z mrtvých.

Tato slova jsou jako most, jako podchod, který spojuje katedrálu v Jakartě s největ?í me?itou v Asii. Tam jsem viděl, ?e bratrství je budoucnost, je to odpově? na necivilizovanost, na ?ábelské úklady strojené nenávistí a válkou, dokonce i na sektá?ství. Zde existuje bratrství, bratrství.

Krásu misioná?ské, vycházející církve jsem na?el na Papui-Nové Guineji, souostroví rozprostírajícím se v nedozírné rozloze Tichého oceánu. R?zná etnika tam hovo?í více ne? osmi sty jazyky - mluví se tam osmi sty jazyky: ideální prost?edí pro Ducha svatého, který rád nechává zaznít poselství Lásky v symfonii jazyk?. To, co Duch svatý p?sobí, není uniformita, nýbr? je to symfonie, je to harmonie, on je patronem, je v?dcem souladu. Na těchto místech zvlá?tním zp?sobem byli a dosud jsou protagonisty misioná?i a katechisté. Potě?ilo mě, ?e jsem mohl strávit nějaký ?as s dne?ními misioná?i a katechisty; a byl jsem dojat, kdy? jsem poslouchal písně a hudbu mladých lidí: viděl jsem v nich novou budoucnost, bez kmenového násilí, bez závislostí, bez ideologického a ekonomického kolonialismu; budoucnost bratrství a pé?e o nádherné p?írodní prost?edí. Papua-Nová Guinea m??e být ?laborato?í“ tohoto modelu integrálního rozvoje, o?iveného ?kvasem“ evangelia. Nebo? nové lidstvo neexistuje bez nových mu?? a nových ?en, a ty tvo?í pouze B?h. A rád bych se také zmínil o své náv?těvě Vanima, kde misioná?i ?ijí mezi pralesem a mo?em. Chodí tam do pralesa hledat nejskrytěj?í kmeny... krásná vzpomínka.

Lidská a sociální p?sobnost k?es?anského poselství vyniká zejména v dějinách Východního Timoru. Tam církev spole?ně s celým národem sdílela proces získání nezávislosti a v?dy jej smě?ovala k míru a usmí?ení. Nejedná se o ideologizaci víry, nikoliv, je to víra, která se stává kulturou a zároveň ji osvěcuje, o?i??uje a povzná?í. Proto jsem znovu p?ipomněl plodný vztah mezi vírou a kulturou, na který se zamě?il ji? svatý Jan Pavel II. p?i své náv?těvě. Víra má být inkulturována a kultury mají být evangelizovány. Víra a kultura. P?edev?ím mě v?ak zasáhla krása tohoto lidu: lidu zkou?eného, ale radostného, lidu moudrého v utrpení. Lidu, který nejen?e plodí tolik dětí - ale bylo jich tolik, ?e? - ale u?í je usmívat se. Nikdy nezapomenu na úsměv dětí té krajiny, oné oblasti. Tamní děti se v?dycky usmívají, a je jich tolik. Ona víra je u?í usmívat se, a to je záruka do budoucna. Ve Východním Timoru jsem zkrátka viděl mladost církve: rodiny, děti, mladé lidi, mnoho seminarist? a uchaze?? o zasvěcený ?ivot. Bez nadsázky bych ?ekl, ?e jsem tam dýchal ?jarní vzduch“!

Poslední zastávkou této cesty byl Singapur. Země velmi odli?ná od ostatních t?í: městský stát, velmi moderní, hospodá?ský a finan?ní pól nejen asijského kontinentu. K?es?ané jsou zde v men?ině, ale p?esto tvo?í ?ivou církev, která se sna?í vytvá?et harmonii a bratrství mezi r?znými etnickými skupinami, kulturami a nábo?enstvími. I v bohatém Singapuru jsou ?mali?cí“, kte?í se dr?í evangelia a stávají se solí a světlem, svědky naděje vět?í, ne? jakou mohou zaru?it ekonomické zisky.

Chtěl bych poděkovat těmto národ?m, které mě p?ijaly s takovou v?elostí, s takovou láskou, poděkovat jejich vládc?m, kte?í této náv?těvě vydatně pomohli, aby mohla proběhnout v po?ádku a bez problém?. Děkuji v?em, kte?í p?i tom také spolupracovali, a děkuji Bohu za dar této cesty! A v?em jim znovu vyjad?uji sv?j vděk. Ké? B?h ?ehná národ?m, s nimi? jsem se setkal, a vede je po cestě míru a bratrství! Zdravím v?echny!