蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den! 

Dnes bych rád promluvil o ctnosti víry. Spolu s láskou a nad臎jí se tato ctnost nazývá 鈥瀟eologální鈥�. Rozli拧ujeme t艡i teologální ctnosti: víra, nad臎je a láska. Pro膷 jsou teologální? Proto啪e je lze zakou拧et pouze na základ臎 Bo啪ího daru. Tyto t艡i teologální ctnosti jsou velkými dary, které B暖h dává na拧í morální kapacit臎. Bez nich bychom mohli být rozumní, spravedliví, silní a umírn臎ní, ale nem臎li bychom o膷i, které vidí i ve tm臎, nem臎li bychom srdce, které miluje, i kdy啪 není milováno, nem臎li bychom nad臎ji, která se odva啪uje doufat proti v拧í nad臎ji. 

Co je to víra? Katechismus katolické církve vysv臎tluje, 啪e víra je úkon, kterým se 膷lov臎k svobodn臎 odevzdává Bohu (膷. 1814). V této ví艡e byl Abraham velkým otcem. Kdy啪 souhlasil, 啪e opustí zemi svých p艡edk暖 a p暖jde do zem臎, kterou mu uká啪e B暖h, byl nejspí拧 pova啪ován za blázna: pro膷 opou拧t臎t známé kv暖li neznámému, jisté kv暖li nejistému? Pro膷 to d臎lat? Ze拧ílel snad? Abraham se v拧ak vydává na cestu, jako by vid臎l neviditelné. Tak o Abrahamovi mluví Bible: 鈥炁爀l, jako by vid臎l neviditelné鈥�. To je krásné. A bude to stále toto neviditelné, co ho p艡im臎je jít na horu se svým synem Izákem, jediným synem zaslíbení, který a啪 na poslední chvíli bude u拧et艡en ob臎ti. V této ví艡e se Abraham stává otcem dlouhé 艡ady d臎tí. Víra ho u膷inila plodným.

Mu啪em víry bude Moj啪í拧, který p艡ijal Bo啪í hlas, i kdy啪 jím mohla ot艡ást nejedna pochybnost, nep艡estal stát pevn臎 a d暖v臎艡ovat Hospodinu, a dokonce se zastal lidu, který tak 膷asto víru postrádal.

沤enou víry bude Panna Maria, která po p艡ijetí and臎lova oznámení, které by mnozí odmítli jako p艡íli拧 náro膷né a riskantní, odpov臎d臎la: 鈥濲sem slu啪ebnice Pán臎, a钮 se mi stane podle tvého slova鈥� (Lk 1,38). A se srdcem plným víry, se srdcem plným d暖v臎ry v Boha se Maria vydává na cestu, její啪 trasu ani nebezpe膷í nezná. 

Víra je ctnost, která utvá艡í k艡es钮ana. Proto啪e být k艡es钮anem neznamená v první 艡ad臎 p艡ijmout kulturu s jejími pr暖vodními hodnotami, ale být k艡es钮anem znamená p艡ijmout a opatrovat pouto, pouto s Bohem: já a B暖h; moje osoba a láskyplná Je啪í拧ova tvá艡. Toto pouto z nás d臎lá k艡es钮any.

Kdy啪 u啪 mluvíme o ví艡e, napadá m臎 jedna epizoda z evangelia. Je啪í拧ovi u膷edníci se plaví p艡es jezero a zastihne je bou艡e. Myslí si, 啪e se jim to poda艡í silou svých pa啪í, s pomocí zku拧eností, ale 膷lun se za膷ne plnit vodou a oni zpanika艡í (srov. Mk 4,35-41). Neuv臎domují si, 啪e mají 艡e拧ení p艡ed o膷ima: Je啪í拧 je tam s nimi ve 膷lunu, uprost艡ed bou艡e, ale Je啪í拧 spí, 艡íká evangelium. Kdy啪 ho kone膷n臎 probudí, vyd臎拧ení a dokonce rozzlobení, proto啪e je tam nechal umírat, Je啪í拧 je pokárá: 鈥濸ro膷 se bojíte? Copak je拧t臎 nemáte víru?鈥� (Mk 4,40). 

Zde je tedy velký nep艡ítel víry: není to inteligence, není to rozum, jak bohu啪el n臎kte艡í stále obsedantn臎 opakují, tím velkým nep艡ítelem víry je v拧ak strach. Proto je víra prvním darem, který je t艡eba v k艡es钮anském 啪ivot臎 p艡ijmout: darem, který je t艡eba p艡ijmout a o který je t艡eba denn臎 prosit, aby se v nás obnovoval. Zdánliv臎 je to malý dar, p艡esto je to dar zásadní. Kdy啪 nás p艡ivedli ke k艡titelnici, rodi膷e jsou po oznámení jména, které nám vybrali, dotázáni kn臎zem: 鈥濷 co 啪ádáte církev Bo啪í?鈥�. A rodi膷e odpovídají: 鈥濾íru, k艡est!鈥�.

Pro k艡es钮anského rodi膷e, který si je v臎dom milosti, kterou dostal, je to dar, o který má prosit i pro své dít臎: víru. Díky ní rodi膷 ví, 啪e ani uprost艡ed 啪ivotních zkou拧ek se jeho dít臎 neutopí ve strachu. Strach je nep艡ítelem. Ví také, 啪e a啪 p艡estane mít rodi膷e na této zemi, bude mít i nadále Boha Otce v nebi, který ho nikdy neopustí. Na拧e láska je tak k艡ehká a jen Bo啪í láska p艡emáhá smrt. 

Samoz艡ejm臎, jak 艡íká apo拧tol, víra nepat艡í ka啪dému (srov. 2 Sol 3,2), a dokonce i my, kte艡í jsme v臎艡ící, 膷asto zji拧钮ujeme, 啪e jí máme jen málo. Je啪í拧 nám 膷asto m暖啪e vytknout, stejn臎 jako svým u膷edník暖m, 啪e jsme 鈥瀕idé malé víry鈥�. Je to v拧ak ten nej拧钮astn臎j拧í dar, jediná ctnost, kterou m暖啪eme závid臎t. V啪dy钮 ten, kdo má víru, je obydlen silou, která není jen lidská; víra v nás toti啪 鈥瀞pou拧tí鈥� milost a otevírá mysl Bo啪ímu tajemství. Jak kdysi 艡ekl Je啪í拧: 鈥濳dybys m臎l víru jako ho艡膷i膷né zrnko, mohl bys 艡íci této moru拧i: 鈥歏ytrhni se a zasa膹 se v mo艡i鈥�, a poslechla by t臎鈥� (Lk 17,6). Proto mu i my, stejn臎 jako u膷edníci, opakujeme: Pane, rozmno啪 na拧i víru! (srov. Lk 17,5). Je to krásná modlitba! 

顿臎办耻箩颈.