蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

Drazí brat?i a sestry, dobrý den! 

Dnes bych rád promluvil o ctnosti víry. Spolu s láskou a nadějí se tato ctnost nazývá ?teologální“. Rozli?ujeme t?i teologální ctnosti: víra, naděje a láska. Pro? jsou teologální? Proto?e je lze zakou?et pouze na základě Bo?ího daru. Tyto t?i teologální ctnosti jsou velkými dary, které B?h dává na?í morální kapacitě. Bez nich bychom mohli být rozumní, spravedliví, silní a umírnění, ale neměli bychom o?i, které vidí i ve tmě, neměli bychom srdce, které miluje, i kdy? není milováno, neměli bychom naději, která se odva?uje doufat proti v?í naději. 

Co je to víra? Katechismus katolické církve vysvětluje, ?e víra je úkon, kterým se ?lověk svobodně odevzdává Bohu (?. 1814). V této ví?e byl Abraham velkým otcem. Kdy? souhlasil, ?e opustí zemi svých p?edk? a p?jde do země, kterou mu uká?e B?h, byl nejspí? pova?ován za blázna: pro? opou?tět známé kv?li neznámému, jisté kv?li nejistému? Pro? to dělat? Ze?ílel snad? Abraham se v?ak vydává na cestu, jako by viděl neviditelné. Tak o Abrahamovi mluví Bible: ??el, jako by viděl neviditelné“. To je krásné. A bude to stále toto neviditelné, co ho p?iměje jít na horu se svým synem Izákem, jediným synem zaslíbení, který a? na poslední chvíli bude u?et?en oběti. V této ví?e se Abraham stává otcem dlouhé ?ady dětí. Víra ho u?inila plodným.

Mu?em víry bude Moj?í?, který p?ijal Bo?í hlas, i kdy? jím mohla ot?ást nejedna pochybnost, nep?estal stát pevně a d?vě?ovat Hospodinu, a dokonce se zastal lidu, který tak ?asto víru postrádal.

?enou víry bude Panna Maria, která po p?ijetí andělova oznámení, které by mnozí odmítli jako p?íli? náro?né a riskantní, odpověděla: ?Jsem slu?ebnice Páně, a? se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). A se srdcem plným víry, se srdcem plným d?věry v Boha se Maria vydává na cestu, její? trasu ani nebezpe?í nezná. 

Víra je ctnost, která utvá?í k?es?ana. Proto?e být k?es?anem neznamená v první ?adě p?ijmout kulturu s jejími pr?vodními hodnotami, ale být k?es?anem znamená p?ijmout a opatrovat pouto, pouto s Bohem: já a B?h; moje osoba a láskyplná Je?í?ova tvá?. Toto pouto z nás dělá k?es?any.

Kdy? u? mluvíme o ví?e, napadá mě jedna epizoda z evangelia. Je?í?ovi u?edníci se plaví p?es jezero a zastihne je bou?e. Myslí si, ?e se jim to poda?í silou svých pa?í, s pomocí zku?eností, ale ?lun se za?ne plnit vodou a oni zpanika?í (srov. Mk 4,35-41). Neuvědomují si, ?e mají ?e?ení p?ed o?ima: Je?í? je tam s nimi ve ?lunu, uprost?ed bou?e, ale Je?í? spí, ?íká evangelium. Kdy? ho kone?ně probudí, vydě?ení a dokonce rozzlobení, proto?e je tam nechal umírat, Je?í? je pokárá: ?Pro? se bojíte? Copak je?tě nemáte víru?“ (Mk 4,40). 

Zde je tedy velký nep?ítel víry: není to inteligence, není to rozum, jak bohu?el někte?í stále obsedantně opakují, tím velkým nep?ítelem víry je v?ak strach. Proto je víra prvním darem, který je t?eba v k?es?anském ?ivotě p?ijmout: darem, který je t?eba p?ijmout a o který je t?eba denně prosit, aby se v nás obnovoval. Zdánlivě je to malý dar, p?esto je to dar zásadní. Kdy? nás p?ivedli ke k?titelnici, rodi?e jsou po oznámení jména, které nám vybrali, dotázáni knězem: ?O co ?ádáte církev Bo?í?“. A rodi?e odpovídají: ?Víru, k?est!“.

Pro k?es?anského rodi?e, který si je vědom milosti, kterou dostal, je to dar, o který má prosit i pro své dítě: víru. Díky ní rodi? ví, ?e ani uprost?ed ?ivotních zkou?ek se jeho dítě neutopí ve strachu. Strach je nep?ítelem. Ví také, ?e a? p?estane mít rodi?e na této zemi, bude mít i nadále Boha Otce v nebi, který ho nikdy neopustí. Na?e láska je tak k?ehká a jen Bo?í láska p?emáhá smrt. 

Samoz?ejmě, jak ?íká apo?tol, víra nepat?í ka?dému (srov. 2 Sol 3,2), a dokonce i my, kte?í jsme vě?ící, ?asto zji??ujeme, ?e jí máme jen málo. Je?í? nám ?asto m??e vytknout, stejně jako svým u?edník?m, ?e jsme ?lidé malé víry“. Je to v?ak ten nej??astněj?í dar, jediná ctnost, kterou m??eme závidět. V?dy? ten, kdo má víru, je obydlen silou, která není jen lidská; víra v nás toti? ?spou?tí“ milost a otevírá mysl Bo?ímu tajemství. Jak kdysi ?ekl Je?í?: ?Kdybys měl víru jako ho??i?né zrnko, mohl bys ?íci této moru?i: ?Vytrhni se a zasa? se v mo?i‘, a poslechla by tě“ (Lk 17,6). Proto mu i my, stejně jako u?edníci, opakujeme: Pane, rozmno? na?i víru! (srov. Lk 17,5). Je to krásná modlitba! 

顿ě办耻箩颈.