蜜桃交友

Mt 26,36.40-41

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Dobrý den, drazí brat艡i a sestry!

Existuje jedna z hlavních ne艡estí, je啪 bývá 膷asto opomíjena, mo啪ná kv暖li svému názvu, který mnoha lidem není p艡íli拧 srozumitelný. Hovo艡ím o akédii. Ve vý膷tu ne艡estí se proto tento pojem nahrazuje jiným a mnohem b臎啪n臎ji u啪ívaným slovem: lenost. Ve skute膷nosti je ov拧em lenost spí拧e d暖sledkem ne啪 p艡í膷inou této ne艡esti. Kdy啪 n臎jaký 膷lov臎k upadne do ne膷innosti, nedbalosti, apatie, 艡íkáme o n臎m, 啪e je lenivý. Av拧ak jak u膷í moudrost starých pou拧tních otc暖, ko艡enem této lenosti mnohdy bývá akédia, co啪 v doslovném p艡ekladu z 艡e膷tiny znamená 鈥瀗edostatek pé膷e鈥�.

Jedná se o velice nebezpe膷né poku拧ení, s kterým si nelze zahrávat. Kdy啪 mu n臎kdo padne za ob臎钮, jako by jej skli膷ovala touha po smrti. V拧echno se mu zprotiví, vztah k Bohu jej nudí a také nejsv臎t臎j拧í úkony, které mu v minulosti rozpalovaly srdce, se mu jeví zcela zbyte膷n臎. Takový 膷lov臎k pak na艡íká nad plynoucím 膷asem a nenávratn臎 ztraceným mládím.

Akédia bývá vymezována jako 鈥瀙olední démon鈥�, který 膷lov臎ka zastihne v p暖li dne, kdy jeho námaha vrcholí a nadcházející hodiny se zdají 膷ímsi jednotvárným a k 啪ivotu nemo啪ným. Mnich Evagrios v jednom slavném popisu zobrazuje tuto ne艡est následujícími slovy: 鈥瀂rak toho, kdo je v akédii, hledí nepohnut臎 k oknu, v duchu tou啪í, aby n臎kdo p艡i拧el. (鈥�) Kdy啪 膷te, 膷asto zívá a snadno usíná. Mne si stále o膷i, protahuje se, a pak sv暖j zrak od knihy odvrací a zírá do zdi. Pak si zas t艡eba n臎co p艡e膷te, listuje v knize, (鈥�) nakonec knihu zav艡e, dá si ji pod hlavu a usne, spánek ov拧em není hluboký, proto啪e ho probudí hlad a je nucen starat se o sebe.鈥� 艠e膷eno záv臎rem: 鈥災宭ov臎k, který se poddá akédii, nevykonává pe膷liv臎 Bo啪í dílo鈥� (Evagrios, De octo spiritibus malitiae, 14).

Sou膷asní 膷tená艡i v tomto popisu spat艡ují cosi, co velice p艡ipomíná depresi, a to jak z psychologického, tak z filosofického hlediska. Pro 膷lov臎ka spoutaného akédií ztratil 啪ivot sv暖j význam, modlitba jej omrzela a ka啪dý zápas postrádá smysl. P艡esto啪e jsme se v mládí stravovali vá拧n臎mi, nyní se nám jeví nelogicky, jako sny, které nám nep艡inesly 拧t臎stí. 膶lov臎k se tedy poddává rozt臎kanosti, bezmy拧lenkovitosti, co啪 mu p艡ipadá jako jediné východisko. Rád by zcela otup臎l a vyprázdnil mysl鈥�jako by p艡ed膷asn臎 zem艡el, a to je o拧klivé.

U膷itelé duchovního 啪ivota p艡i zacházení s touto ne艡estí, jejího啪 nebezpe膷í jsme si pov拧imli, p艡edpokládají r暖zné zp暖soby nápravy. Cht臎l bych upozornit na jeden z nich, který pova啪uji za nejd暖le啪it臎j拧í a který bych nazval trp臎livostí ve ví艡e. A膷koli 膷lov臎k bi膷ovaný akédií tou啪í po úniku z reality, po tom, aby se ocitl n臎kde jinde, je naopak zapot艡ebí, aby odvá啪n臎 vytrval a p艡ijal Bo啪í p艡ítomnost ve svém 鈥瀟ady a te膹鈥�, za své stávající situace. Mni拧i 艡íkají, 啪e jejich cela je nejlep拧í u膷itelkou 啪ivota, proto啪e je místem, které konkrétn臎 a ka啪dodenn臎 promlouvá o jejich p艡íb臎hu lásky k Hospodinu. Démon akédie by rád zni膷il práv臎 tuto prostou radost onoho 鈥瀟ady a te膹鈥�, onen vd臎膷ný ú啪as ze skute膷nosti. Cht臎l by 膷lov臎ku namluvit, 啪e v拧e je marnost, nic nemá smysl, 啪e nemá cenu o n臎koho nebo o n臎co pe膷ovat. V 啪ivot臎 se setkáváme s nevrlými lidmi, o kterých si 艡ekneme, jak jsou protivní, a nelíbí se nám pobývat v jejich spole膷nosti. Omrzelost t臎chto lidí je naka啪livá. Toto je akédie.

Kolik lidí zachvátila akédie a pohán臎ni beztvarým neklidem po拧etile opustili cestu dobra, po ní啪 se p艡edtím vydali! Zápas s akédií je rozhodující a je nutno v n臎m za ka啪dou cenu zvít臎zit. Je to boj, jeho啪 nebyli u拧et艡eni ani sv臎tci, nebo钮 v mnohých jejich denících najdeme stránky, kde se sv臎艡ují s takovými d臎sivými momenty, se skute膷nou nocí ve ví艡e, kdy se v拧e jeví potemn臎le. Tito sv臎tci a sv臎tice nás u膷í, jak trp臎liv臎 projít takovouto nocí a p艡ipustit si ubohost víry. Kdy啪 je stís艌ovala akédie, doporu膷ovali udr啪ovat úsilí v men拧í mí艡e a upnout se k dosa啪iteln臎j拧ím cíl暖m, av拧ak zárove艌 odolávat a vytrvat s Je啪í拧ovou oporou, která nikdy neopou拧tí v poku拧ení.

Víra, trýzn臎ná zkou拧kou v podob臎 akédie, neztrácí svou hodnotu. Naopak, je to pravá, nejlid拧t臎j拧í víra, která navzdory v拧emu, navzdory oslepující temnot臎, nadále pokorn臎 v臎艡í. Je to ona víra setrvávající v srdci tak, jak pod popelem z暖stávají 艡e艡avé uhlíky. V啪dy z暖stává. A pokud n臎kdo z nás podlehne oné ne艡esti 膷i poku拧ení akédie, a钮 se sna啪í pohlédnout do svého nitra a uchovat 艡e艡avé uhlíky nad臎je, aby tak 拧el dál.