Pape?ova katecheze o ne?estech a ctnostech: Akédia
Mt 26,36.40-41
PAPE? FRANTI?EK
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
Existuje jedna z hlavních ne?estí, je? bývá ?asto opomíjena, mo?ná kv?li svému názvu, který mnoha lidem není p?íli? srozumitelný. Hovo?ím o akédii. Ve vý?tu ne?estí se proto tento pojem nahrazuje jiným a mnohem bě?něji u?ívaným slovem: lenost. Ve skute?nosti je ov?em lenost spí?e d?sledkem ne? p?í?inou této ne?esti. Kdy? nějaký ?lověk upadne do ne?innosti, nedbalosti, apatie, ?íkáme o něm, ?e je lenivý. Av?ak jak u?í moudrost starých pou?tních otc?, ko?enem této lenosti mnohdy bývá akédia, co? v doslovném p?ekladu z ?e?tiny znamená ?nedostatek pé?e“.
Jedná se o velice nebezpe?né poku?ení, s kterým si nelze zahrávat. Kdy? mu někdo padne za obě?, jako by jej skli?ovala touha po smrti. V?echno se mu zprotiví, vztah k Bohu jej nudí a také nejsvětěj?í úkony, které mu v minulosti rozpalovaly srdce, se mu jeví zcela zbyte?ně. Takový ?lověk pak na?íká nad plynoucím ?asem a nenávratně ztraceným mládím.
Akédia bývá vymezována jako ?polední démon“, který ?lověka zastihne v p?li dne, kdy jeho námaha vrcholí a nadcházející hodiny se zdají ?ímsi jednotvárným a k ?ivotu nemo?ným. Mnich Evagrios v jednom slavném popisu zobrazuje tuto ne?est následujícími slovy: ?Zrak toho, kdo je v akédii, hledí nepohnutě k oknu, v duchu tou?í, aby někdo p?i?el. (…) Kdy? ?te, ?asto zívá a snadno usíná. Mne si stále o?i, protahuje se, a pak sv?j zrak od knihy odvrací a zírá do zdi. Pak si zas t?eba něco p?e?te, listuje v knize, (…) nakonec knihu zav?e, dá si ji pod hlavu a usne, spánek ov?em není hluboký, proto?e ho probudí hlad a je nucen starat se o sebe.“ ?e?eno závěrem: ??lověk, který se poddá akédii, nevykonává pe?livě Bo?í dílo“ (Evagrios, De octo spiritibus malitiae, 14).
Sou?asní ?tená?i v tomto popisu spat?ují cosi, co velice p?ipomíná depresi, a to jak z psychologického, tak z filosofického hlediska. Pro ?lověka spoutaného akédií ztratil ?ivot sv?j význam, modlitba jej omrzela a ka?dý zápas postrádá smysl. P?esto?e jsme se v mládí stravovali vá?němi, nyní se nám jeví nelogicky, jako sny, které nám nep?inesly ?těstí. ?lověk se tedy poddává roztěkanosti, bezmy?lenkovitosti, co? mu p?ipadá jako jediné východisko. Rád by zcela otupěl a vyprázdnil mysl…jako by p?ed?asně zem?el, a to je o?klivé.
U?itelé duchovního ?ivota p?i zacházení s touto ne?estí, jejího? nebezpe?í jsme si pov?imli, p?edpokládají r?zné zp?soby nápravy. Chtěl bych upozornit na jeden z nich, který pova?uji za nejd?le?itěj?í a který bych nazval trpělivostí ve ví?e. A?koli ?lověk bi?ovaný akédií tou?í po úniku z reality, po tom, aby se ocitl někde jinde, je naopak zapot?ebí, aby odvá?ně vytrval a p?ijal Bo?í p?ítomnost ve svém ?tady a te?“, za své stávající situace. Mni?i ?íkají, ?e jejich cela je nejlep?í u?itelkou ?ivota, proto?e je místem, které konkrétně a ka?dodenně promlouvá o jejich p?íběhu lásky k Hospodinu. Démon akédie by rád zni?il právě tuto prostou radost onoho ?tady a te?“, onen vdě?ný ú?as ze skute?nosti. Chtěl by ?lověku namluvit, ?e v?e je marnost, nic nemá smysl, ?e nemá cenu o někoho nebo o něco pe?ovat. V ?ivotě se setkáváme s nevrlými lidmi, o kterých si ?ekneme, jak jsou protivní, a nelíbí se nám pobývat v jejich spole?nosti. Omrzelost těchto lidí je naka?livá. Toto je akédie.
Kolik lidí zachvátila akédie a poháněni beztvarým neklidem po?etile opustili cestu dobra, po ní? se p?edtím vydali! Zápas s akédií je rozhodující a je nutno v něm za ka?dou cenu zvítězit. Je to boj, jeho? nebyli u?et?eni ani světci, nebo? v mnohých jejich denících najdeme stránky, kde se svě?ují s takovými děsivými momenty, se skute?nou nocí ve ví?e, kdy se v?e jeví potemněle. Tito světci a světice nás u?í, jak trpělivě projít takovouto nocí a p?ipustit si ubohost víry. Kdy? je stísňovala akédie, doporu?ovali udr?ovat úsilí v men?í mí?e a upnout se k dosa?itelněj?ím cíl?m, av?ak zároveň odolávat a vytrvat s Je?í?ovou oporou, která nikdy neopou?tí v poku?ení.
Víra, trýzněná zkou?kou v podobě akédie, neztrácí svou hodnotu. Naopak, je to pravá, nejlid?těj?í víra, která navzdory v?emu, navzdory oslepující temnotě, nadále pokorně vě?í. Je to ona víra setrvávající v srdci tak, jak pod popelem z?stávají ?e?avé uhlíky. V?dy z?stává. A pokud někdo z nás podlehne oné ne?esti ?i poku?ení akédie, a? se sna?í pohlédnout do svého nitra a uchovat ?e?avé uhlíky naděje, aby tak ?el dál.
