蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK 

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

V na拧em katechetickém itinerá艡i o ne艡estech a ctnostech se dnes zastavíme u ne艡esti, a to ne艡esti ne zrovna hezké, smutku, chápaného jako pokleslost du拧e, stálé trápení, které 膷lov臎ku brání pro啪ívat radost ze své existence.

P艡edev拧ím je t艡eba poznamenat, 啪e v souvislosti se smutkem otcové u膷inili d暖le啪ité rozli拧ení. Skute膷n臎 existuje smutek, který je p艡im臎艡ený k艡es钮anskému 啪ivotu a který se s Bo啪í milostí m臎ní v radost: ten samoz艡ejm臎 nelze odmítat a je sou膷ástí cesty obrácení. Existuje v拧ak také dal拧í druh smutku, který se vkrádá do du拧e a který ji poni啪uje: s tímto druhým typem smutku je t艡eba bojovat.  

Existuje tedy p艡átelský smutek, který nás vede ke spáse. Vzpome艌me si na marnotratného syna z podobenství: kdy啪 si sáhne na dno své degenerace, pocítí velkou ho艡kost, a ta ho p艡ivede k tomu, 啪e se vzpamatuje a rozhodne se vrátit do otcovského domu (srov. Lk 15,11-20). Sténat nad svými h艡íchy, p艡ipomínat si stav milosti, z n臎ho啪 jsme vystoupili, plakat nad tím, 啪e jsme ztratili 膷istotu, s ní啪 si nás B暖h vysnil, je milost.

Existuje v拧ak i druhý smutek, který je nemocí du拧e. Vzniká v lidském srdci, kdy啪 se vytratí touha nebo nad臎je. Zde m暖啪eme odkázat na p艡íb臎h emauzských u膷edník暖. Tito dva u膷edníci opou拧t臎jí Jeruzalém se zklamaným srdcem a cizinci, který je v jednu chvíli doprovází, se sv臎艡ují: "Doufali jsme, 啪e to bude on - tedy Je啪í拧 - kdo vysvobodí Izrael" (Lk 24,21). Dynamika smutku je spojena se zku拧eností ztráty. V lidském srdci se rodí nad臎je, které jsou n臎kdy zklamány. M暖啪e to být touha vlastnit n臎co, co 膷lov臎k nem暖啪e získat; ale také n臎co d暖le啪itého, nap艡íklad citová ztráta. Kdy啪 se to stane, srdce 膷lov臎ka jako by se propadlo do propasti a pocity, které pro啪ívá, jsou sklí膷enost, slabost ducha, deprese, úzkost. V拧ichni procházíme zkou拧kami, které v nás vyvolávají smutek, proto啪e 啪ivot nás p艡ivádí k tomu, abychom si p艡edstavovali sny, které se pak rozpadnou. V této situaci se n臎kte艡í po období zmatk暖 spoléhají na nad臎ji, jiní se v拧ak utáp臎jí v melancholii a nechávají ji hlodat ve svém srdci. Cítí z toho n臎kdo pot臎拧ení? Podívejte se na to. Smutek je jako pot臎拧ení z toho, 啪e nejste 拧钮astní, 啪e se n臎co nezda艡ilo, je to jako vzít si ho艡ký, trpký bonbón bez cukru, nep艡íjemný... a cucat ten bonbón. Smutek je po啪itek z nepot臎拧ení. 

N臎které vleklé smutky, kdy 膷lov臎k stále roz拧i艡uje prázdnotu po tom, co u啪 tu není, nejsou vlastní 啪ivotu v Duchu. Ur膷ité ura啪ené ho艡kosti, kdy má 膷lov臎k stále na mysli n臎jaký nárok, kv暖li kterému na sebe bere podobu ob臎ti, v nás nevytvá艡ejí zdravý 啪ivot, nato啪 k艡es钮anský. V minulosti ka啪dého z nás je n臎co, co je t艡eba uzdravit. Smutek se z p艡irozené emoce m暖啪e zm臎nit ve zlý stav mysli.

Je to záludný démon, ten démon smutku. Pou拧tní otcové jej popisovali jako 膷erva srdce, který roze啪írá a vyprazd艌uje svého hostitele. Tento obraz je dobrý, umo啪艌uje nám tomu porozum臎t. Musíme si na tento smutek dávat pozor a myslet na to, 啪e Je啪í拧 nám p艡iná拧í radost ze vzk艡í拧ení. Co mám tedy d臎lat, kdy啪 jsem smutný? Zastavit se a podívat se: je to dobrý smutek? Není to snad naopak smutek 拧patný? A reagovat podle povahy tohoto smutku. Nezapomínejte, 啪e smutek m暖啪e být velmi 拧patný, vede nás k pesimismu, vede nás k egoismu, který se t臎啪ko lé膷í.

Brat艡i a sestry, musíme se vyvarovat tohoto smutku a myslet na to, 啪e Je啪í拧 nám p艡iná拧í radost ze vzk艡í拧ení. Jakkoli je 啪ivot plný rozpor暖, zma艡ených tu啪eb, neuskute膷n臎ných sn暖, ztracených p艡átelství, díky Je啪í拧ovu vzk艡í拧ení m暖啪eme v臎艡it, 啪e v拧e bude zachrán臎no. Je啪í拧 vstal z mrtvých nejen za sebe, ale i za nás, aby vykoupil v拧echno 拧t臎stí, které v na拧em 啪ivot臎 z暖stalo nenapln臎no. Víra zahání strach a Kristovo vzk艡í拧ení odstra艌uje smutek jako kámen z hrobu. Ka啪dý den k艡es钮ana je cvi膷ením ve vzk艡í拧ení. Georges Bernanos ve svém slavném románu Deník venkovského fará艡e nechává fará艡e z Torcy 艡íci toto: "Církev má radost, v拧echnu tu radost, která je vyhrazena tomuto smutnému sv臎tu. To, co jste proti ní ud臎lali, jste ud臎lali proti radosti". A jiný francouzský spisovatel, León Bloy, nám zanechal tuto nádhernou v臎tu: "Existuje jen jeden smutek, [...] ten, 啪e nejsme svatí". Ké啪 nám Duch Vzk艡í拧eného Je啪í拧e pom暖啪e p艡ekonávat smutek svatostí.