Pape?ova katecheze o smutku
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
V na?em katechetickém itinerá?i o ne?estech a ctnostech se dnes zastavíme u ne?esti, a to ne?esti ne zrovna hezké, smutku, chápaného jako pokleslost du?e, stálé trápení, které ?lověku brání pro?ívat radost ze své existence.
P?edev?ím je t?eba poznamenat, ?e v souvislosti se smutkem otcové u?inili d?le?ité rozli?ení. Skute?ně existuje smutek, který je p?imě?ený k?es?anskému ?ivotu a který se s Bo?í milostí mění v radost: ten samoz?ejmě nelze odmítat a je sou?ástí cesty obrácení. Existuje v?ak také dal?í druh smutku, který se vkrádá do du?e a který ji poni?uje: s tímto druhým typem smutku je t?eba bojovat.
Existuje tedy p?átelský smutek, který nás vede ke spáse. Vzpomeňme si na marnotratného syna z podobenství: kdy? si sáhne na dno své degenerace, pocítí velkou ho?kost, a ta ho p?ivede k tomu, ?e se vzpamatuje a rozhodne se vrátit do otcovského domu (srov. Lk 15,11-20). Sténat nad svými h?íchy, p?ipomínat si stav milosti, z něho? jsme vystoupili, plakat nad tím, ?e jsme ztratili ?istotu, s ní? si nás B?h vysnil, je milost.
Existuje v?ak i druhý smutek, který je nemocí du?e. Vzniká v lidském srdci, kdy? se vytratí touha nebo naděje. Zde m??eme odkázat na p?íběh emauzských u?edník?. Tito dva u?edníci opou?tějí Jeruzalém se zklamaným srdcem a cizinci, který je v jednu chvíli doprovází, se svě?ují: "Doufali jsme, ?e to bude on - tedy Je?í? - kdo vysvobodí Izrael" (Lk 24,21). Dynamika smutku je spojena se zku?eností ztráty. V lidském srdci se rodí naděje, které jsou někdy zklamány. M??e to být touha vlastnit něco, co ?lověk nem??e získat; ale také něco d?le?itého, nap?íklad citová ztráta. Kdy? se to stane, srdce ?lověka jako by se propadlo do propasti a pocity, které pro?ívá, jsou sklí?enost, slabost ducha, deprese, úzkost. V?ichni procházíme zkou?kami, které v nás vyvolávají smutek, proto?e ?ivot nás p?ivádí k tomu, abychom si p?edstavovali sny, které se pak rozpadnou. V této situaci se někte?í po období zmatk? spoléhají na naději, jiní se v?ak utápějí v melancholii a nechávají ji hlodat ve svém srdci. Cítí z toho někdo potě?ení? Podívejte se na to. Smutek je jako potě?ení z toho, ?e nejste ??astní, ?e se něco nezda?ilo, je to jako vzít si ho?ký, trpký bonbón bez cukru, nep?íjemný... a cucat ten bonbón. Smutek je po?itek z nepotě?ení.
Některé vleklé smutky, kdy ?lověk stále roz?i?uje prázdnotu po tom, co u? tu není, nejsou vlastní ?ivotu v Duchu. Ur?ité ura?ené ho?kosti, kdy má ?lověk stále na mysli nějaký nárok, kv?li kterému na sebe bere podobu oběti, v nás nevytvá?ejí zdravý ?ivot, nato? k?es?anský. V minulosti ka?dého z nás je něco, co je t?eba uzdravit. Smutek se z p?irozené emoce m??e změnit ve zlý stav mysli.
Je to záludný démon, ten démon smutku. Pou?tní otcové jej popisovali jako ?erva srdce, který roze?írá a vyprazdňuje svého hostitele. Tento obraz je dobrý, umo?ňuje nám tomu porozumět. Musíme si na tento smutek dávat pozor a myslet na to, ?e Je?í? nám p?iná?í radost ze vzk?í?ení. Co mám tedy dělat, kdy? jsem smutný? Zastavit se a podívat se: je to dobrý smutek? Není to snad naopak smutek ?patný? A reagovat podle povahy tohoto smutku. Nezapomínejte, ?e smutek m??e být velmi ?patný, vede nás k pesimismu, vede nás k egoismu, který se tě?ko lé?í.
Brat?i a sestry, musíme se vyvarovat tohoto smutku a myslet na to, ?e Je?í? nám p?iná?í radost ze vzk?í?ení. Jakkoli je ?ivot plný rozpor?, zma?ených tu?eb, neuskute?něných sn?, ztracených p?átelství, díky Je?í?ovu vzk?í?ení m??eme vě?it, ?e v?e bude zachráněno. Je?í? vstal z mrtvých nejen za sebe, ale i za nás, aby vykoupil v?echno ?těstí, které v na?em ?ivotě z?stalo nenaplněno. Víra zahání strach a Kristovo vzk?í?ení odstraňuje smutek jako kámen z hrobu. Ka?dý den k?es?ana je cvi?ením ve vzk?í?ení. Georges Bernanos ve svém slavném románu Deník venkovského fará?e nechává fará?e z Torcy ?íci toto: "Církev má radost, v?echnu tu radost, která je vyhrazena tomuto smutnému světu. To, co jste proti ní udělali, jste udělali proti radosti". A jiný francouzský spisovatel, León Bloy, nám zanechal tuto nádhernou větu: "Existuje jen jeden smutek, [...] ten, ?e nejsme svatí". Ké? nám Duch Vzk?í?eného Je?í?e pom??e p?ekonávat smutek svatostí.
