蜜桃交友

Ef 4,26-27.31-32

Ani kdy? se rozhněváte, nenechte se strhnout ke h?íchu.' Slunce a? nezapadá nad va?ím hněvem. Nedopus?te, aby vás ovlivnil ?ábel. Daleko a? je od vás ka?dá zaho?klost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a v?echny druhy ?patnosti. Spí?e bu?te k sobě navzájem dob?í, milosrdní a jeden druhému odpou?tějte, jak i B?h odpustil vám pro Kristovy (zásluhy).

PAPE? FRANTI?EK

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Dnes se zamyslíme nad ne?estí, zvanou hněv. Hovo?íme nyní o ne?estech a ctnostech a dnes p?ichází na ?adu hněv. Je to ne?est obzvlá?? temná a vzhledem k jejím fyzickým projev?m snad nejsnáze rozpoznatelná. ?lověk ovládaný hněvem jen stě?í skrývá jeho nával: poznáte to podle pohyb? jeho těla, agresivity, dýchavi?nosti, sve?epého a zlostného pohledu.

Ve své nejpronikavěj?í podobě je hněv ne?estí, která nedop?ává oddechu. Pokud povstává z utrpěné k?ivdy (nebo se za takový pova?uje), ?asto se nerozpoutá proti viníkovi, ale vybije se na prvním ne??astníkovi. Existují mu?i, kte?í na pracovi?ti sv?j hněv zadr?ují a projevují se klidně a rozvá?ně, ale jakmile se ocitnou doma, jejich ?eny a děti s nimi nemohou vydr?et. Hněv je v?udyp?ítomná ne?est: je schopen odejmout spánek a zp?sobit, ?e v mysli neustále intrikujeme a nejsme schopni zabránit tomuto uva?ování a p?emý?lení.

Hněv pusto?í lidské vztahy. Vyjad?uje neschopnost p?ijmout odli?nost druhého ?lověka, zejména kdy? se jeho ?ivotní rozhodnutí rozcházejí s na?imi. Nevysta?í si s poukazem na pomýlené chování druhého ?lověka, ale hází v?echno do jednoho pytle. Druhý ?lověk ji? sám o sobě vyvolává hněv a zá??. Za?íná to tím, ?e nenávidíme tón jeho hlasu, banální ka?dodenní gesta, jeho zp?soby uva?ování a cítění.

Kdy? se vztah zvrtne do takovéto úrovně, znamená to, ?e se vytratil jasný úsudek. Hněv zp?sobuje ztrátu jasnoz?ivosti. Jednou z vlastností hněvu toti? je, ?e někdy nedoká?e ?asem polevit. V takových p?ípadech i odstup a ml?ení je?tě prohlubují tí?i nedorozumění, místo aby ji zahladily. Právě z tohoto d?vodu apo?tol Pavel, jak jsme v úvodu audience vyslechli, doporu?uje k?es?an?m, aby se problémem zabývali hned a pokusili se o smí?ení: ?Slunce a? nezapadá nad va?ím hněvem“ (Ef 4,26). Je d?le?ité, aby se v?e roz?e?ilo okam?itě, je?tě p?ed západem slunce. Pokud během dne dojde k nějakému nedorozumění, lidé náhle nechápou jeden druhého a vzdalují se navzájem, neměli by noc vydat napospas ?áblu. Ne?est by nás nechala potmě bdít, p?emítat nad vlastními pohnutkami a hanebnými chybami, které ov?em nikdy nejsou na?e, ale poka?dé toho druhého. Je to tak: kdy? se ?lověka zmocní hněv, v?dycky ?íká, ?e problém je na straně toho druhého. Nikdy není schopen uznat své vlastní chyby a nedostatky.

V modlitbě Ot?e ná? nás Je?í? podněcuje k modlitbě za na?e lidské vztahy, které jsou minovým polem. Je to rovina, která nikdy není dokonale vyvá?ená. V ?ivotě se musíme vypo?ádat s viníky, kte?í nám něco dlu?í; stejně jako my jsme zcela jistě v?dy nemilovali ve správné mí?e. Některým lidem jsme nevrátili lásku, která jim nále?ela. V?ichni jsme h?í?níci, v?ichni máme pasiva na ú?tu, nezapomínejte na to. Jsme dlu?níci, máme pohledávky na ú?tu, a proto se v?ichni musíme nau?it odpou?tět, aby nám bylo odpu?těno. Lidé spolu nemohou p?ebývat, pokud se také nebudou cvi?it v umění odpou?tět, nakolik je to v lidských silách. To, co hněv potírá, je vlídnost, otev?enost srdce, mírnost a trpělivost.

Co se hněvu tý?e, je v?ak t?eba ?íci je?tě jednu poslední věc. Je to stra?livá ne?est, o ní? se ?íkalo, ?e stojí u zrodu válek a násilí. Úvod Iliady popisuje ?Achille?v hněv“, který se stane p?í?inou ?nekone?ných běd“. Ov?em nikoli v?e, co se rodí z hněvu, musí být pomýlené. Na?i p?edkové si byli dob?e vědomi, ?e v sobě máme vznětlivost, kterou nem??eme a nemáme popírat. Vá?ně jsou do jisté míry nevědomé: dějí se, jsou to ?ivotní zku?enosti. Neneseme odpovědnost za vznik hněvu, nýbr? a? za jeho dal?í rozvoj. A někdy je prospě?né, kdy? se hněv uvolní správným zp?sobem. Kdyby se ?lověk nikdy nerozhněval, kdyby se nikdy nerozho??il nad nespravedlností, kdyby p?i pohledu na útlak slabého ?lověka necítil, jak se mu něco chvěje v útrobách, pak by to znamenalo, ?e není ?lověkem, a tím méně k?es?anem.

Existuje svaté rozho??ení, které není hněvem, ale je vnit?ním hnutím, svatým rozho??ením. Je?í? ho ve svém ?ivotě několikrát zakusil (srov. Mk 3,5): nikdy neodpovídal na zlo zlem, ale ve své du?i tento pocit zakou?el a v p?ípadě chrámových prodava?? pak vykonal silný a prorocký ?in, diktovaný nikoli hněvem, ale horlivostí pro d?m Páně (srov. Mt 21,12-13). Musíme dob?e rozli?ovat, jedna věc je horlivost, svaté rozho??ení, jiná věc je hněv, který je ?patný.

Je na nás, abychom s pomocí Ducha svatého na?li správnou míru svých vá?ní a dob?e je vychovávali, aby tak vyústily v dobro, a nikoli zlo.