蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!

Pokra?ujeme v katechezi o ne?estech a ctnostech a dnes budeme hovo?it o lakomství, tedy o takové formě náklonnosti k peněz?m, která ?lověku brání ve ?tědrosti. 

Nejde o h?ích, který postihuje pouze lidi, kte?í mají velký majetek, ale o ne?est obecnou, která ?asto nemá nic spole?ného se z?statkem na bankovním ú?tu. Je to nemoc srdce, nikoliv peně?enky. 

Analýzy této ?patnosti, které provedli pou?tní otcové, ukázaly, jak se lakomství m??e zmocnit i mnich?, kte?í se poté, co se z?ekli obrovského dědictví, v samotě své cely upnuli k p?edmět?m malé hodnoty: nep?j?ovali je, nedělili se o ně, a je?tě méně byli ochotni je darovat. Jde o lpění na mali?kostech. Tyto p?edměty se pro ně staly jakýmsi feti?em, od kterého se nebylo mo?né odpoutat. Jako by se vrátili do fáze, kdy děti svírají hra?ku a opakují: "Je moje! To je moje!". Takové lpění bere svobodu. V tomto nároku se skrývá chorobný vztah k realitě, který m??e vyústit ve formy nutkavého st?ádání nebo patologického hromadění.

K vylé?ení této nemoci navrhli mni?i drastickou, ale velmi ú?innou metodu: meditaci o smrti. A? u? ?lověk na tomto světě hromadí jakkoli mnoho statk?, jedním jsme si naprosto jisti: do rakve si je nevezme. Majetek si s sebou odnést nem??eme. Zde se ukazuje nesmyslnost této ne?esti. Pouto vlastnictví, které s věcmi budujeme, je jen zdánlivé, proto?e nejsme pány světa: tato země, kterou milujeme, ve skute?nosti není na?e a pohybujeme se po ní jako cizinci a poutníci (srov. Lv 25,23). 

Tyto prosté úvahy nám dávají nahlédnout do po?etilosti lakomství, ale také do jeho vnit?ního smyslu. Je to snaha zahnat strach ze smrti: hledá jistoty, které se ve skute?nosti rozpadnou v okam?iku, kdy je uchopíme. Vzpomeňme na podobenství o po?etilém ?lověku, kterému statek nabídl hojnou úrodu, a tak se ukolébal my?lenkami, jak zvět?it svou zásobárnu, aby do ní vlo?il celou svou úrodu. Ten mu? si v?e propo?ítal, naplánoval do budoucna. Nepo?ítal v?ak s nejjistěj?í veli?inou ?ivota: se smrtí. "Bláhový ?lově?e," ?íká evangelium, "právě této noci bude tv?j ?ivot vy?ádán. A co sis p?ipravil, ?í to bude?" (Lk 12,20). 

V jiných p?ípadech nám tuto slu?bu prokazují zloději. I v evangeliích mají pěknou ?ádku výstup?, a p?esto?e je jejich jednání odsouzeníhodné, m??e se stát spasitelným varováním. Právě to ká?e Je?í? v horském kázání: "Neshroma??ujte poklady na zemi, kde je ni?í mol a rez a kam se zloději dobývají a kradou; ale shroma??ujte poklady v nebi, kde je mol ani rez neni?í a kam se zloději nevloupají a nekradou tam" (Mt 6,19-20). Ve vyprávěních pou?tních otc? se zase mluví o jakémsi zloději, který p?ekvapí mnicha ve spánku a ukradne mu těch pár věcí, které měl v cele. Kdy? se mnich probudí, v?bec ho neznepokojuje, co se stalo, vydá se po zlodějově stopě, a jakmile ho najde, místo aby si vzal ukradené věci, p?edá mu těch pár zbývajících věcí se slovy: "Tohle sis zapomněl vzít!".

My, brat?i a sestry, m??eme být pány věcí, které vlastníme, ale ?asto se stává opak: jsou to ony, kdo nakonec vlastní nás. Někte?í bohá?i u? nejsou svobodní, nemají ?as ani na odpo?inek, musí se ohlí?et p?es rameno, proto?e hromadění majetku si ?ádá i jeho opatrování. Jsou stále znepokojeni, proto?e dědictví se buduje s velkým potem, ale m??e v okam?iku zmizet. Zapomínají na hlásání evangelia, které netvrdí, ?e bohatství samo o sobě je h?íchem, ale rozhodně je p?ítě?í. B?h není chudý: je Pánem v?eho, ale - pí?e svatý Pavel - "z bohatého, kterým byl, se stal chudým kv?li vám, abyste vy zbohatli jeho chudobou" (2 Kor 8,9).

To je to, ?emu lakomec nerozumí. Mohl být zdrojem po?ehnání pro mnohé, ale místo toho sklouzl do slepé uli?ky bídy. A ?ivot lakomce je pak o?klivý: vzpomínám si na p?ípad jednoho pána, kterého jsem znal v jiné diecézi, byl to velmi bohatý ?lověk a měl nemocnou matku. Byl ?enatý. A brat?i se st?ídali v pé?i o maminku a maminka si ráno dávala jogurt. Ráno jí dával p?lku, aby jí odpoledne dal druhou p?lku a u?et?il p?lku jogurtu. Taková je lakomost, taková je p?ipoutanost k majetku. Pak tento pán zem?el a komentá?e lidí, kte?í p?i?li na smute?ní hostinu, byly následující: "Ale v?dy? vidíte, ?e ten ?lověk u sebe nic nemá: v?echno tu nechal." Ale pak, tak trochu posmě?ně, ?íkali: "Ne, ne, nemohli zav?ít rakev, proto?e si chtěl v?echno vzít s sebou". To ostatní rozesměje, ta lakomost: ?e nakonec musíme dát své tělo, svou du?i Hospodinu a v?echno musíme opustit. Bu?me pozorní a ?těd?í: ?těd?í ke v?em, zvlá?tě k těm, kte?í nás nejvíce pot?ebují. 

顿ě办耻箩颈.