蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Na této cest臎 katechezí o ne艡estech a ctnostech se dnes zastavíme u ne艡esti ob啪erství.

Co nám o ní 艡íká evangelium? Podívejme se na Je啪í拧e. Jeho první zázrak, na svatební hostin臎 v Kán臎, odhaluje jeho sympatie k lidským radostem: stará se, aby hostina dob艡e dopadla, a dává nev臎st臎 a 啪enichovi velké mno啪ství dobrého vína. Po celou dobu svého p暖sobení se Je啪í拧 jeví jako prorok zcela odli拧ný od K艡titele: jestli啪e Jana si pamatujeme pro jeho askezi - jedl, co nacházel na pou拧ti -, Je啪í拧 je naopak Mesiá拧, kterého 膷asto vídáme u stolu. Jeho chování vyvolávalo u n臎kterých pohor拧ení, proto啪e nejen啪e je vst艡ícný k h艡í拧ník暖m, ale dokonce s nimi jí; a toto gesto dokazovalo jeho touhu po spole膷enství a blízkosti se v拧emi. 

Je tu v拧ak i n臎co dal拧ího. Je啪í拧暖v postoj k 啪idovským p艡edpis暖m nám sice prozrazuje jeho plnou pod艡ízenost Zákonu, p艡esto v拧ak projevuje soucit se svými u膷edníky: kdy啪 jsou p艡isti啪eni p艡i 膷inu, 啪e z hladu natrhali n臎kolik klas暖, ospravedl艌uje je a p艡ipomíná, 啪e král David a jeho druhové, kdy啪 byli v nouzi, také p艡estoupili p艡edpis a vzali posvátné chleby (srov. Mk 2,23-26). A Je啪í拧 krásným podobenstvím potvrzuje novou zásadu: svateb膷ané se nemohou postit, kdy啪 je 啪enich s nimi; budou se postit, a啪 jim bude 啪enich od艌at. Nyní je v拧echno vzta啪eno k Je啪í拧ovi. Kdy啪 je uprost艡ed nás, nem暖啪eme truchlit; ale v hodin臎 jeho umu膷ení pak ano, postíme se (srov. Mk 2,18-20). Je啪í拧 chce, abychom se v jeho spole膷nosti radovali - je jako 啪enich církve; ale chce také, abychom m臎li podíl na jeho utrpení, které je také utrpením mali膷kých a chudých. Je啪í拧 je univerzální.

Dal拧í d暖le啪itý aspekt. Je啪í拧 upou拧tí od rozli拧ování 膷istých a ne膷istých pokrm暖, které rozli拧oval 啪idovský zákon.  A Je啪í拧 na tomto základ臎 jasn臎 艡íká, 啪e to, co d臎lá z jídla n臎co dobrého nebo 艡ekn臎me 拧patného, není jídlo samotné, ale vztah, který k n臎mu máme. A vidíme to, kdy啪 má 膷lov臎k vztah, neuspo艡ádaný vztah k jídlu, podíváme se, jak jí, jak jí ve sp臎chu, jak s nutkáním se nasytit - a nikdy se nenasytí - nemá dobrý vztah k jídlu, je otrokem jídla. A Je啪í拧 oce艌uje jídlo, také jídlo ve spole膷nosti, p艡i spole膷enských stolováních, kde by tento kladný vztah, který Je啪í拧 navázal ve vztahu k jídlu, m臎l být znovu objeven a ocen臎n, zejména ve spole膷nostech takzvaného blahobytu, kde se projevuje tolik nerovnováhy a tolik patologií. 膶lov臎k jí p艡íli拧 mnoho nebo p艡íli拧 málo. Lidé 膷asto jedí o samot臎. 艩í艡í se poruchy p艡íjmu potravy: anorexie, bulimie, obezita... A medicína a psychologie se sna啪í 艡e拧it 拧patný vztah k jídlu. 艩patný vztah k jídlu vyvolává v拧echny tyto nemoci.

Jsou to nemoci, 膷asto velmi bolestivé, které v臎t拧inou souvisejí s útrapami psychiky a du拧e. Existuje souvislost mezi psychickou nerovnováhou a zp暖sobem, jakým 膷lov臎k p艡ijímá potravu. Jak u膷il Je啪í拧, 拧patné není samotné jídlo, ale vztah, který k n臎mu máme. Jídlo je projevem n臎膷eho vnit艡ního: sklonu k rovnováze nebo nest艡ídmosti; schopnosti d臎kovat nebo arogantního nároku na sob臎sta膷nost; empatie t臎ch, kte艡í se umí pod臎lit o jídlo s pot艡ebnými, nebo sobectví t臎ch, kte艡í si v拧e hromadí pro sebe. Tato otázka je tak d暖le啪itá: 艠ekni mi, jak jí拧, a já ti 艡eknu, jakou má拧 du拧i. Ve zp暖sobu, jakým jíme, odhalujeme své nitro, své zvyky, své psychické postoje.

Starov臎cí Otcové nazývali ne艡est ob啪erství jménem "gastrimargie", co啪 lze p艡elo啪it jako "b艡i拧ní 拧ílenství". Ob啪erství je "b艡i拧ní 拧ílenství". Existuje také p艡ísloví, 啪e musíme jíst, abychom 啪ili, a ne 啪ít, abychom jedli, co啪 by bylo "b艡i拧ní 拧ílenství". Je to ne艡est, která je naroubována na jednu z na拧ich 啪ivotních pot艡eb, jako je jídlo. Dávejme si na to pozor.

膶teme-li to ze sociálního hlediska, je ob啪erství mo啪ná nejnebezpe膷n臎j拧í ne艡estí, která zabíjí planetu. Proto啪e h艡ích t臎ch, kdo si dají kousek dortu, p艡i v拧í úct臎 nezp暖sobí velkou 拧kodu, ale nenasytnost, s jakou se posledních n臎kolik století pou拧tíme do vyko艡is钮ování planety, ohro啪uje budoucnost v拧ech. Vrhli jsme se na v拧echno, abychom se stali pány v拧eho, zatímco v拧echno bylo sv臎艡eno do na拧í pé膷e, nikoliv k na拧emu vyko艡is钮ování. Zde je tedy velký h艡ích, hn臎v b艡icha: z艡ekli jsme se jména lidé, abychom p艡ijali jiné, toti啪 "spot艡ebitelé". A práv臎 tak dnes ve spole膷enském 啪ivot臎 mluvíme: jsme spot艡ebitelé. Ani jsme si neuv臎domili, 啪e nás tak n臎kdo za膷al nazývat. Byli jsme stvo艡eni jako "eucharisti膷tí" mu啪i a 啪eny, schopní d臎kovat, rozvá啪ní v u啪ívání zem臎, a místo toho hrozí nebezpe膷í, 啪e se m臎níme v dravce, a nyní si uv臎domujeme, 啪e tato forma "ob啪erství" zp暖sobila sv臎tu mnoho 拧kody. Prosme Hospodina, aby nám pomáhal na cest臎 st艡ízlivosti, aby r暖zné formy ob啪erství neovládly ná拧 啪ivot. D臎kuji.