Pape?ská katecheze o ob?erství
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Na této cestě katechezí o ne?estech a ctnostech se dnes zastavíme u ne?esti ob?erství.
Co nám o ní ?íká evangelium? Podívejme se na Je?í?e. Jeho první zázrak, na svatební hostině v Káně, odhaluje jeho sympatie k lidským radostem: stará se, aby hostina dob?e dopadla, a dává nevěstě a ?enichovi velké mno?ství dobrého vína. Po celou dobu svého p?sobení se Je?í? jeví jako prorok zcela odli?ný od K?titele: jestli?e Jana si pamatujeme pro jeho askezi - jedl, co nacházel na pou?ti -, Je?í? je naopak Mesiá?, kterého ?asto vídáme u stolu. Jeho chování vyvolávalo u některých pohor?ení, proto?e nejen?e je vst?ícný k h?í?ník?m, ale dokonce s nimi jí; a toto gesto dokazovalo jeho touhu po spole?enství a blízkosti se v?emi.
Je tu v?ak i něco dal?ího. Je?í??v postoj k ?idovským p?edpis?m nám sice prozrazuje jeho plnou pod?ízenost Zákonu, p?esto v?ak projevuje soucit se svými u?edníky: kdy? jsou p?isti?eni p?i ?inu, ?e z hladu natrhali několik klas?, ospravedlňuje je a p?ipomíná, ?e král David a jeho druhové, kdy? byli v nouzi, také p?estoupili p?edpis a vzali posvátné chleby (srov. Mk 2,23-26). A Je?í? krásným podobenstvím potvrzuje novou zásadu: svateb?ané se nemohou postit, kdy? je ?enich s nimi; budou se postit, a? jim bude ?enich odňat. Nyní je v?echno vzta?eno k Je?í?ovi. Kdy? je uprost?ed nás, nem??eme truchlit; ale v hodině jeho umu?ení pak ano, postíme se (srov. Mk 2,18-20). Je?í? chce, abychom se v jeho spole?nosti radovali - je jako ?enich církve; ale chce také, abychom měli podíl na jeho utrpení, které je také utrpením mali?kých a chudých. Je?í? je univerzální.
Dal?í d?le?itý aspekt. Je?í? upou?tí od rozli?ování ?istých a ne?istých pokrm?, které rozli?oval ?idovský zákon. A Je?í? na tomto základě jasně ?íká, ?e to, co dělá z jídla něco dobrého nebo ?ekněme ?patného, není jídlo samotné, ale vztah, který k němu máme. A vidíme to, kdy? má ?lověk vztah, neuspo?ádaný vztah k jídlu, podíváme se, jak jí, jak jí ve spěchu, jak s nutkáním se nasytit - a nikdy se nenasytí - nemá dobrý vztah k jídlu, je otrokem jídla. A Je?í? oceňuje jídlo, také jídlo ve spole?nosti, p?i spole?enských stolováních, kde by tento kladný vztah, který Je?í? navázal ve vztahu k jídlu, měl být znovu objeven a oceněn, zejména ve spole?nostech takzvaného blahobytu, kde se projevuje tolik nerovnováhy a tolik patologií. ?lověk jí p?íli? mnoho nebo p?íli? málo. Lidé ?asto jedí o samotě. ?í?í se poruchy p?íjmu potravy: anorexie, bulimie, obezita... A medicína a psychologie se sna?í ?e?it ?patný vztah k jídlu. ?patný vztah k jídlu vyvolává v?echny tyto nemoci.
Jsou to nemoci, ?asto velmi bolestivé, které vět?inou souvisejí s útrapami psychiky a du?e. Existuje souvislost mezi psychickou nerovnováhou a zp?sobem, jakým ?lověk p?ijímá potravu. Jak u?il Je?í?, ?patné není samotné jídlo, ale vztah, který k němu máme. Jídlo je projevem ně?eho vnit?ního: sklonu k rovnováze nebo nest?ídmosti; schopnosti děkovat nebo arogantního nároku na soběsta?nost; empatie těch, kte?í se umí podělit o jídlo s pot?ebnými, nebo sobectví těch, kte?í si v?e hromadí pro sebe. Tato otázka je tak d?le?itá: ?ekni mi, jak jí?, a já ti ?eknu, jakou má? du?i. Ve zp?sobu, jakým jíme, odhalujeme své nitro, své zvyky, své psychické postoje.
Starověcí Otcové nazývali ne?est ob?erství jménem "gastrimargie", co? lze p?elo?it jako "b?i?ní ?ílenství". Ob?erství je "b?i?ní ?ílenství". Existuje také p?ísloví, ?e musíme jíst, abychom ?ili, a ne ?ít, abychom jedli, co? by bylo "b?i?ní ?ílenství". Je to ne?est, která je naroubována na jednu z na?ich ?ivotních pot?eb, jako je jídlo. Dávejme si na to pozor.
?teme-li to ze sociálního hlediska, je ob?erství mo?ná nejnebezpe?něj?í ne?estí, která zabíjí planetu. Proto?e h?ích těch, kdo si dají kousek dortu, p?i v?í úctě nezp?sobí velkou ?kodu, ale nenasytnost, s jakou se posledních několik století pou?tíme do vyko?is?ování planety, ohro?uje budoucnost v?ech. Vrhli jsme se na v?echno, abychom se stali pány v?eho, zatímco v?echno bylo svě?eno do na?í pé?e, nikoliv k na?emu vyko?is?ování. Zde je tedy velký h?ích, hněv b?icha: z?ekli jsme se jména lidé, abychom p?ijali jiné, toti? "spot?ebitelé". A právě tak dnes ve spole?enském ?ivotě mluvíme: jsme spot?ebitelé. Ani jsme si neuvědomili, ?e nás tak někdo za?al nazývat. Byli jsme stvo?eni jako "eucharisti?tí" mu?i a ?eny, schopní děkovat, rozvá?ní v u?ívání země, a místo toho hrozí nebezpe?í, ?e se měníme v dravce, a nyní si uvědomujeme, ?e tato forma "ob?erství" zp?sobila světu mnoho ?kody. Prosme Hospodina, aby nám pomáhal na cestě st?ízlivosti, aby r?zné formy ob?erství neovládly ná? ?ivot. Děkuji.
