蜜桃交友

Lk 2,10-12

Dobrý den, drazí brat艡i a sestry!

P艡ed osmi sty lety, o Vánocích roku 1223, vytvo艡il svatý Franti拧ek v Grecciu 啪ivý betlém. V dob臎, kdy se betlémy p艡ipravují nebo dokon膷ují v domácnostech a na mnoha dal拧ích místech, nám prosp臎je, kdy啪 si znovu p艡iblí啪íme jejich po膷átky.

Jak betlém vznikl? Jaký byl zám臎r svatého Franti拧ka? Tento sv臎tec prohlásil: 鈥濩ht臎l bych zobrazit Dít臎 narozené v Betlém臎 a n臎jakým zp暖sobem vid臎t t臎lesnýma o膷ima t臎啪kosti, v nich啪 se ocitlo kv暖li nedostatku v臎cí pot艡ebných pro nemluvn臎, jak bylo ulo啪eno do jeslí a jak le啪elo na sen臎 mezi volem a oslíkem鈥� (TOMMASO DA CELANO, Vita prima, XXX, 84: FF 468). Franti拧ek necht臎l vytvo艡it krásné um臎lecké dílo, ale prost艡ednictvím jesli膷ek vzbudit údiv nad krajní pokorou Boha, nad útrapami, které z lásky k nám vytrp臎l v chudé betlémské jeskyni. 沤ivotopisec sv臎tce z Assisi ostatn臎 poznamenává: 鈥濾 této dojemné scén臎 zá艡í evangelijní prostota, chválí se chudoba, doporu膷uje se pokora. Greccio se stalo jakoby novým Betlémem (ibid., 85). Zd暖raznil jsem jedno slovo: údiv. A to je d暖le啪ité. Pokud se my k艡es钮ané díváme na betlém jako na krásnou v臎c, jako na n臎co historického, dokonce nábo啪enského, a modlíme se, nesta膷í to. P艡ed tajemstvím vt臎lení Slova, p艡ed Je啪í拧ovým narozením, pot艡ebujeme tento nábo啪enský postoj ú啪asu. Pokud p艡ed tajemstvím nedojdu k tomuto ú啪asu, je moje víra prost臎 povrchní; je to víra podobná informatice. Nezapomínejte na to.

Jedna z charakteristik jesli膷ek je, 啪e se zrodily jako 拧kola st艡ídmosti, co啪 k nám siln臎 promlouvá. Dnes toti啪 existuje veliké riziko ztráty toho, co je v 啪ivot臎 d暖le啪ité, a paradoxn臎 se zvy拧uje práv臎 o Vánocích. Mentalita Vánoc se m臎ní, no艡í se do konzumu, který rozleptává jejich smysl. Konzumerismus Vánoc. Je pravda, 啪e 膷lov臎k chce dávat dárky, to je v po艡ádku, je to jeden zp暖sob, ale nákupní 拧ílenství odvádí pozornost jinam a není tam ona st艡ízlivost Vánoc. Podívejme se na betlém, na onen ú啪as p艡ed betlémem. N臎kdy chybí vnit艡ní prostor pro údiv, ale jen se po艡ádají slavnosti.

Betlém vzniká proto, aby nás navrátil k tomu, na 膷em zále啪í: k Bohu, který p艡ichází, aby p艡ebýval mezi námi. Proto je d暖le啪ité hled臎t na jesli膷ky, proto啪e nám pomáhají pochopit, na 膷em zále啪í, a také porozum臎t spole膷enským vztah暖m Je啪í拧e v té dob臎, tvo艡enými rodinou, Josefem a Marií, a blízkými lidmi, pastý艡i. Lidé mají p艡ednost p艡ed v臎cmi. A my tolikrát dáváme p艡ednost v臎cem p艡ed lidmi, co啪 nefunguje.

Av拧ak betlém v Grecciu krom臎 st艡ídmosti, kterou ukazuje, vypovídá také o radosti, proto啪e radost je n臎co jiného ne啪 zábava. Bavit se ov拧em není 拧patná v臎c, pokud se to d臎je na dobrých cestách; není to nic 拧patného, je to lidské. Ale radost je je拧t臎 hlub拧í, lid拧t臎j拧í. N臎kdy nastává poku拧ení zábavy bez radosti; bavit se tím, 啪e d臎láme hluk, ale radost v tom není. Je to trochu jako postava klauna, který se sm臎je, rozesmívá lidi, ale srdce má smutné. Radost je ko艡enem dobré váno膷ní zábavy. O radosti se v tehdej拧í kronice pí拧e: 鈥濧 p艡ichází den radosti, 膷as veselí! [...] Franti拧ek [...] zá艡í [...]. Lidé se hrnuli a radovali se radostí, jakou nikdy p艡edtím nezakusili [...]. V拧ichni se vrátili dom暖 plni nevýslovné radosti (Vita prima, XXX, 85-86: FF 469-470). St艡ízlivost, údiv, vede k radosti, k pravé radosti, nikoli k té um臎lé.

Z 膷eho v拧ak tato váno膷ní radost pramenila? Ur膷it臎 ne z toho, 啪e jsme dom暖 p艡inesli dárky nebo 啪e jsme pro啪ili okázalé oslavy. Ne, byla to radost, která p艡etéká ze srdce, kdy啪 se 膷lov臎k rukou dotkne Je啪í拧ovy blízkosti, Bo啪í n臎hy, která nenechává 膷lov臎ka samotného, ale ut臎拧uje ho. Blízkost, n臎ha a soucit, to jsou t艡i Bo啪í postoje. A p艡i pohledu na jesli膷ky, p艡i modlitb臎 p艡ed jesli膷kami m暖啪eme pocítit tyto Bo啪í v臎ci, které nám pomáhají v ka啪dodenním 啪ivot臎.

Drazí brat艡i a sestry, betlém je jako malá studánka, z ní啪 m暖啪eme 膷erpat Bo啪í blízkost, zdroj nad臎je a radosti. Betlém je jako 啪ivé evangelium, domácí evangelium. Je jako biblická studna, je místem setkání, kam je mo啪no p艡iná拧et Je啪í拧i svá 啪ivotní o膷ekávání a starosti, tak jako to d臎lali betlém拧tí pastý艡i a lidé z Greccia. Sv臎艡íme-li p艡ed jesli膷kami Je啪í拧i v拧e, co máme na srdci, i my 鈥瀞e zaradujeme nevýslovnou radostí鈥� (Mt 2,10), radostí, která pramení práv臎 z kontemplace, z ducha ú啪asu, s ním啪 se vydáme tato tajemství kontemplovat. Poj膹me p艡ed jesli膷ky. Ka啪dý a钮 se na n臎 podívá a dovolí srdci, aby n臎co pocítilo.