P?edváno?ní katecheze: Betlém v Grecciu jako ?kola st?ídmosti a radosti
Lk 2,10-12
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
P?ed osmi sty lety, o Vánocích roku 1223, vytvo?il svatý Franti?ek v Grecciu ?ivý betlém. V době, kdy se betlémy p?ipravují nebo dokon?ují v domácnostech a na mnoha dal?ích místech, nám prospěje, kdy? si znovu p?iblí?íme jejich po?átky.
Jak betlém vznikl? Jaký byl záměr svatého Franti?ka? Tento světec prohlásil: ?Chtěl bych zobrazit Dítě narozené v Betlémě a nějakým zp?sobem vidět tělesnýma o?ima tě?kosti, v nich? se ocitlo kv?li nedostatku věcí pot?ebných pro nemluvně, jak bylo ulo?eno do jeslí a jak le?elo na seně mezi volem a oslíkem“ (TOMMASO DA CELANO, Vita prima, XXX, 84: FF 468). Franti?ek nechtěl vytvo?it krásné umělecké dílo, ale prost?ednictvím jesli?ek vzbudit údiv nad krajní pokorou Boha, nad útrapami, které z lásky k nám vytrpěl v chudé betlémské jeskyni. ?ivotopisec světce z Assisi ostatně poznamenává: ?V této dojemné scéně zá?í evangelijní prostota, chválí se chudoba, doporu?uje se pokora. Greccio se stalo jakoby novým Betlémem (ibid., 85). Zd?raznil jsem jedno slovo: údiv. A to je d?le?ité. Pokud se my k?es?ané díváme na betlém jako na krásnou věc, jako na něco historického, dokonce nábo?enského, a modlíme se, nesta?í to. P?ed tajemstvím vtělení Slova, p?ed Je?í?ovým narozením, pot?ebujeme tento nábo?enský postoj ú?asu. Pokud p?ed tajemstvím nedojdu k tomuto ú?asu, je moje víra prostě povrchní; je to víra podobná informatice. Nezapomínejte na to.
Jedna z charakteristik jesli?ek je, ?e se zrodily jako ?kola st?ídmosti, co? k nám silně promlouvá. Dnes toti? existuje veliké riziko ztráty toho, co je v ?ivotě d?le?ité, a paradoxně se zvy?uje právě o Vánocích. Mentalita Vánoc se mění, no?í se do konzumu, který rozleptává jejich smysl. Konzumerismus Vánoc. Je pravda, ?e ?lověk chce dávat dárky, to je v po?ádku, je to jeden zp?sob, ale nákupní ?ílenství odvádí pozornost jinam a není tam ona st?ízlivost Vánoc. Podívejme se na betlém, na onen ú?as p?ed betlémem. Někdy chybí vnit?ní prostor pro údiv, ale jen se po?ádají slavnosti.
Betlém vzniká proto, aby nás navrátil k tomu, na ?em zále?í: k Bohu, který p?ichází, aby p?ebýval mezi námi. Proto je d?le?ité hledět na jesli?ky, proto?e nám pomáhají pochopit, na ?em zále?í, a také porozumět spole?enským vztah?m Je?í?e v té době, tvo?enými rodinou, Josefem a Marií, a blízkými lidmi, pastý?i. Lidé mají p?ednost p?ed věcmi. A my tolikrát dáváme p?ednost věcem p?ed lidmi, co? nefunguje.
Av?ak betlém v Grecciu kromě st?ídmosti, kterou ukazuje, vypovídá také o radosti, proto?e radost je něco jiného ne? zábava. Bavit se ov?em není ?patná věc, pokud se to děje na dobrých cestách; není to nic ?patného, je to lidské. Ale radost je je?tě hlub?í, lid?těj?í. Někdy nastává poku?ení zábavy bez radosti; bavit se tím, ?e děláme hluk, ale radost v tom není. Je to trochu jako postava klauna, který se směje, rozesmívá lidi, ale srdce má smutné. Radost je ko?enem dobré váno?ní zábavy. O radosti se v tehdej?í kronice pí?e: ?A p?ichází den radosti, ?as veselí! [...] Franti?ek [...] zá?í [...]. Lidé se hrnuli a radovali se radostí, jakou nikdy p?edtím nezakusili [...]. V?ichni se vrátili dom? plni nevýslovné radosti (Vita prima, XXX, 85-86: FF 469-470). St?ízlivost, údiv, vede k radosti, k pravé radosti, nikoli k té umělé.
Z ?eho v?ak tato váno?ní radost pramenila? Ur?itě ne z toho, ?e jsme dom? p?inesli dárky nebo ?e jsme pro?ili okázalé oslavy. Ne, byla to radost, která p?etéká ze srdce, kdy? se ?lověk rukou dotkne Je?í?ovy blízkosti, Bo?í něhy, která nenechává ?lověka samotného, ale utě?uje ho. Blízkost, něha a soucit, to jsou t?i Bo?í postoje. A p?i pohledu na jesli?ky, p?i modlitbě p?ed jesli?kami m??eme pocítit tyto Bo?í věci, které nám pomáhají v ka?dodenním ?ivotě.
Drazí brat?i a sestry, betlém je jako malá studánka, z ní? m??eme ?erpat Bo?í blízkost, zdroj naděje a radosti. Betlém je jako ?ivé evangelium, domácí evangelium. Je jako biblická studna, je místem setkání, kam je mo?no p?iná?et Je?í?i svá ?ivotní o?ekávání a starosti, tak jako to dělali betlém?tí pastý?i a lidé z Greccia. Svě?íme-li p?ed jesli?kami Je?í?i v?e, co máme na srdci, i my ?se zaradujeme nevýslovnou radostí“ (Mt 2,10), radostí, která pramení právě z kontemplace, z ducha ú?asu, s ním? se vydáme tato tajemství kontemplovat. Poj?me p?ed jesli?ky. Ka?dý a? se na ně podívá a dovolí srdci, aby něco pocítilo.
