蜜桃交友

Sk 1,6-8

P艡i generální audienci ve st艡edu 6. prosince pape啪 Franti拧ek pozdravil v拧echny p艡íchozí, ale ze zdravotních d暖vod暖 je拧t臎 sv臎艡il 膷etbu katecheze i pozdrav暖 adresovaným jednotlivým jazykovým skupinám jednomu ze zam臎stnanc暖 státního sekretariátu Svatého stolce. Na úvod pape啪 Franti拧ek 艡ekl:

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den, v拧echny vás vítám!

Také dnes jsem po啪ádal o pomoc p艡i 膷etb臎 mons. Ciampanelliho, proto啪e mne to je拧t臎 unavuje. Je mi mnohem lépe, ale p艡íli拧né mluvení mne namáhá. Proto katechezi p艡e膷te on鈥�

Katechezi poté p艡e膷etl mons. Cimpanelli:

Drazí brat艡i a sestry,

v minulých katechezích jsme si v拧imli, 啪e hlásání evangelia je radostí, je ur膷eno v拧em lidem a obrací se k dne拧ku. Nyní odkryjme poslední podstatnou vlastnost evangelijního hlásání 鈥� je zapot艡ebí, aby se d臎lo v Duchu svatém. Ke 鈥瀞dílení Boha鈥� toti啪 neposta膷ují radostná v臎rohodnost sv臎dectví, v拧eobecnost hlásání a aktuálnost jeho poselství. Bez Ducha svatého je jakákoli horlivost marná a klamn臎 apo拧tolská 鈥� pat艡ila by jen nám a nep艡inesla by ovoce.

V Evangelii gaudium jsem p艡ipomenul, 啪e 鈥濲e啪í拧 je prvním a nejv臎t拧ím hlasatelem evangelia鈥�, 啪e 鈥瀡 jakékoli form臎 evangelizace má primát v啪dycky B暖h, který nás cht臎l povolat ke spolupráci s ním a podn臎covat nás mocí svého Ducha鈥� (12). Zde je prvenství Ducha svatého! B暖h proto p艡ipodob艌uje dynamiku Bo啪ího království ke 膷lov臎ku, který zaseje do zem臎 semeno; a钮 spí, nebo je vzh暖ru, ve dne i v noci, semeno klí膷í a roste, on ani neví jak (Mk 4,26-27). Duch je hlavním 膷initelem, který p艡edchází misioná艡e a dává vzklí膷it plod暖m. Toto v臎domí nás siln臎 ut臎拧uje a pomáhá nám up艡esnit jiné a rovn臎啪 rozhodující v臎domí: toti啪 to, 啪e církev ve své apo拧tolské horlivosti nehlásá sama sebe, nýbr啪 milost, dar. Duch svatý je práv臎 Bo啪ím darem, jak 艡ekl Je啪í拧 sama艡ské 啪en臎 (srov. Jan 4,10).

Prvenství Ducha by nás ov拧em nem臎lo vést k nete膷nosti. D暖v臎ra nezpro拧钮uje povinnosti. 沤ivotnost samovoln臎 rostoucího semena neoprav艌uje rolníky k tomu, aby pole zanedbávali. Kdy啪 Je啪í拧 p艡ed svým nanebevstoupením udílel poslední rady, 艡ekl: 鈥濧啪 na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými sv臎dky (鈥�) a啪 na konec zem臎.鈥� (Sk 1,8). Kristus nám nezanechal k pou啪ívání teologická skripta nebo pastora膷ní p艡íru膷ku, ale Ducha svatého, který podn臎cuje k misii. Duch nám vlévá odvá啪nou podnikavost, která nás vede k napodobování jeho stylu a v啪dy se vyzna膷uje dv臎ma rysy: tvo艡ivostí a jednoduchostí.

Tvo艡ivostí, abychom Je啪í拧e hlásali radostn臎, v拧em a dnes. V této na拧í dob臎, která nenapomáhá nábo啪enskému pohledu na 啪ivot a v ní啪 se na r暖zných místech hlásání setkává s v臎t拧ími obtí啪emi, námahou a zdánliv臎 nenese plody, m暖啪e vyvstat poku拧ení, za kterého upou拧tíme od pastora膷ní slu啪by. Uchylujeme se t艡eba do bezpe膷né zóny, jakou je zvykové opakování v拧eho, co se stále d臎lá, anebo nás zvábí volání soukromé duchovnosti 膷i myln臎 chápané úst艡ední postavení liturgie. Jsou to poku拧ení, která p艡edstírají v臎rnost tradici, av拧ak 膷astokrát spí拧e reagují na osobní nespokojenost, ne啪 aby se jednalo o odpov臎膹 Duchu. Pastora膷ní tvo艡ivost, odvaha v Duchu a jeho misioná艡ský zápal jsou naopak d暖kazem v臎rnosti Bohu. Napsal jsem proto, 啪e 鈥濲e啪í拧 Kristus m暖啪e rozbít nudná schémata, v nich啪 ho domý拧liv臎 v臎zníme, a p艡ekvapuje nás svojí neustálou, bo啪skou kreativitou. Poka啪dé, kdy啪 se sna啪íme navrátit k prameni a znovu objevit p暖vodní sv臎啪est evangelia, objevují se nové cesty, tvo艡ivé zp暖soby, jiné výrazové formy, výmluvn臎j拧í znamení, slova nabitá novým významem pro dne拧ní sv臎t鈥� (Evangelii gaudium,11).

Tedy tvo艡ivost a pak jednoduchost, práv臎 kv暖li tomu, 啪e Duch nás p艡ivádí k prameni, k 鈥瀙rvotnímu hlásání鈥�. 鈥濷he艌 Ducha (鈥�) nás toti啪 vede k ví艡e v Je啪í拧e Krista, který nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním zjevuje a sd臎luje nekone膷né milosrdenství Otce鈥� (迟补尘迟&别补肠耻迟别;啪, 164). Toto je první zv臎st, která 鈥瀖á být v centru evangeliza膷ní 膷innosti a ka啪dé snahy o církevní obnovu鈥�, aby opakovala: 鈥濲e啪í拧 Kristus t臎 miluje, dal sv暖j 啪ivot, aby t臎 spasil, a nyní je denn臎 啪ivý po tvém boku, aby t臎 osv臎coval, posiloval a osvobozoval鈥� (迟补尘迟&别补肠耻迟别;啪).

Brat艡i a sestry, dejme se prostoupit Duchem a denn臎 ho vzývejme 鈥� ké啪 je základem na拧eho bytí a konání, po膷átkem ka啪dé 膷innosti, setkání, shromá啪d臎ní a hlásání. Duch o啪ivuje a omlazuje církev, spolu s Ním se nemusíme ni膷eho obávat, proto啪e On, který je harmonií, udr啪uje pospolu tvo艡ivost a jednoduchost, podn臎cuje spole膷enství a vysílá hlásat, otevírá k p艡ijetí r暖znosti a op臎tovn臎 nastoluje jednotu. On je na拧í silou, dechem na拧eho hlásání, zdrojem apo拧tolské horlivosti. P艡ij膹, Duchu svatý!