蜜桃交友

Sk 1,6-8

P?i generální audienci ve st?edu 6. prosince pape? Franti?ek pozdravil v?echny p?íchozí, ale ze zdravotních d?vod? je?tě svě?il ?etbu katecheze i pozdrav? adresovaným jednotlivým jazykovým skupinám jednomu ze zaměstnanc? státního sekretariátu Svatého stolce. Na úvod pape? Franti?ek ?ekl:

Drazí brat?i a sestry, dobrý den, v?echny vás vítám!

Také dnes jsem po?ádal o pomoc p?i ?etbě mons. Ciampanelliho, proto?e mne to je?tě unavuje. Je mi mnohem lépe, ale p?íli?né mluvení mne namáhá. Proto katechezi p?e?te on…

Katechezi poté p?e?etl mons. Cimpanelli:

Drazí brat?i a sestry,

v minulých katechezích jsme si v?imli, ?e hlásání evangelia je radostí, je ur?eno v?em lidem a obrací se k dne?ku. Nyní odkryjme poslední podstatnou vlastnost evangelijního hlásání – je zapot?ebí, aby se dělo v Duchu svatém. Ke ?sdílení Boha“ toti? neposta?ují radostná věrohodnost svědectví, v?eobecnost hlásání a aktuálnost jeho poselství. Bez Ducha svatého je jakákoli horlivost marná a klamně apo?tolská – pat?ila by jen nám a nep?inesla by ovoce.

V Evangelii gaudium jsem p?ipomenul, ?e ?Je?í? je prvním a největ?ím hlasatelem evangelia“, ?e ?v jakékoli formě evangelizace má primát v?dycky B?h, který nás chtěl povolat ke spolupráci s ním a podněcovat nás mocí svého Ducha“ (12). Zde je prvenství Ducha svatého! B?h proto p?ipodobňuje dynamiku Bo?ího království ke ?lověku, který zaseje do země semeno; a? spí, nebo je vzh?ru, ve dne i v noci, semeno klí?í a roste, on ani neví jak (Mk 4,26-27). Duch je hlavním ?initelem, který p?edchází misioná?e a dává vzklí?it plod?m. Toto vědomí nás silně utě?uje a pomáhá nám up?esnit jiné a rovně? rozhodující vědomí: toti? to, ?e církev ve své apo?tolské horlivosti nehlásá sama sebe, nýbr? milost, dar. Duch svatý je právě Bo?ím darem, jak ?ekl Je?í? sama?ské ?eně (srov. Jan 4,10).

Prvenství Ducha by nás ov?em nemělo vést k nete?nosti. D?věra nezpro??uje povinnosti. ?ivotnost samovolně rostoucího semena neopravňuje rolníky k tomu, aby pole zanedbávali. Kdy? Je?í? p?ed svým nanebevstoupením udílel poslední rady, ?ekl: ?A? na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky (…) a? na konec země.“ (Sk 1,8). Kristus nám nezanechal k pou?ívání teologická skripta nebo pastora?ní p?íru?ku, ale Ducha svatého, který podněcuje k misii. Duch nám vlévá odvá?nou podnikavost, která nás vede k napodobování jeho stylu a v?dy se vyzna?uje dvěma rysy: tvo?ivostí a jednoduchostí.

Tvo?ivostí, abychom Je?í?e hlásali radostně, v?em a dnes. V této na?í době, která nenapomáhá nábo?enskému pohledu na ?ivot a v ní? se na r?zných místech hlásání setkává s vět?ími obtí?emi, námahou a zdánlivě nenese plody, m??e vyvstat poku?ení, za kterého upou?tíme od pastora?ní slu?by. Uchylujeme se t?eba do bezpe?né zóny, jakou je zvykové opakování v?eho, co se stále dělá, anebo nás zvábí volání soukromé duchovnosti ?i mylně chápané úst?ední postavení liturgie. Jsou to poku?ení, která p?edstírají věrnost tradici, av?ak ?astokrát spí?e reagují na osobní nespokojenost, ne? aby se jednalo o odpově? Duchu. Pastora?ní tvo?ivost, odvaha v Duchu a jeho misioná?ský zápal jsou naopak d?kazem věrnosti Bohu. Napsal jsem proto, ?e ?Je?í? Kristus m??e rozbít nudná schémata, v nich? ho domý?livě vězníme, a p?ekvapuje nás svojí neustálou, bo?skou kreativitou. Poka?dé, kdy? se sna?íme navrátit k prameni a znovu objevit p?vodní svě?est evangelia, objevují se nové cesty, tvo?ivé zp?soby, jiné výrazové formy, výmluvněj?í znamení, slova nabitá novým významem pro dne?ní svět“ (Evangelii gaudium,11).

Tedy tvo?ivost a pak jednoduchost, právě kv?li tomu, ?e Duch nás p?ivádí k prameni, k ?prvotnímu hlásání“. ?Oheň Ducha (…) nás toti? vede k ví?e v Je?í?e Krista, který nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním zjevuje a sděluje nekone?né milosrdenství Otce“ (tamté?, 164). Toto je první zvěst, která ?má být v centru evangeliza?ní ?innosti a ka?dé snahy o církevní obnovu“, aby opakovala: ?Je?í? Kristus tě miluje, dal sv?j ?ivot, aby tě spasil, a nyní je denně ?ivý po tvém boku, aby tě osvěcoval, posiloval a osvobozoval“ (tamté?).

Brat?i a sestry, dejme se prostoupit Duchem a denně ho vzývejme – ké? je základem na?eho bytí a konání, po?átkem ka?dé ?innosti, setkání, shromá?dění a hlásání. Duch o?ivuje a omlazuje církev, spolu s Ním se nemusíme ni?eho obávat, proto?e On, který je harmonií, udr?uje pospolu tvo?ivost a jednoduchost, podněcuje spole?enství a vysílá hlásat, otevírá k p?ijetí r?znosti a opětovně nastoluje jednotu. On je na?í silou, dechem na?eho hlásání, zdrojem apo?tolské horlivosti. P?ij?, Duchu svatý!