蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK 

Drazí brat艡i a sestry, dobrý den!

Na cest臎 katechezí o apo拧tolské horlivosti se dnes necháme inspirovat sv臎dectvím svaté Josefíny Bakhity, súdánské sv臎tice. Súdán je bohu啪el ji啪 n臎kolik m臎síc暖 zmítán stra拧livým ozbrojeným konfliktem, o kterém se dnes málo mluví; modleme se za súdánský lid, aby mohl 啪ít v míru! V臎hlas svaté Bakhity v拧ak p艡ekro膷il v拧echny hranice a zasáhl v拧echny, kterým je upírána identita a d暖stojnost.

Narodila se v Dárfúru - v trýzn臎ném Dárfúru! - v roce 1869, v sedmi letech byla unesena  a stala se otrokyní. Její v臎znitelé jí 艡íkali "Bakhita", co啪 znamená "拧钮astná". Vyst艡ídala osm majitel暖 - jeden ji prodával druhému... Fyzické a morální utrpení, kterému byla jako dít臎 vystavena, ji p艡ipravilo o identitu. Trp臎la zlobou a násilím: na svém t臎le m臎la více ne啪 sto jizev. Sama v拧ak vypov臎d臎la: "Jako otrokyn臎 jsem nikdy nezoufala, proto啪e jsem cítila tajemnou sílu, která m臎 podporovala".

Tvá艡í v tvá艡 tomu si kladu otázku: Jaké je tajemství svaté Bakhity? Víme, 啪e zran臎ný 膷lov臎k 膷asto zra艌uje na oplátku; utla膷ovaný 膷lov臎k se snadno stane utla膷ovatelem. Povoláním utla膷ovaných je naopak osvobodit sebe i své utla膷ovatele tím, 啪e se stanou obnoviteli lidskosti. Pouze ve slabosti utla膷ovaných se m暖啪e projevit síla Bo啪í lásky, která osvobozuje. Svatá Bachita tuto pravdu vyjad艡uje velmi dob艡e. Jednoho dne jí její poru膷ník daruje malý krucifix a ona, která nikdy nic nevlastnila, si ho uchovává jako 啪árlivý poklad. P艡i pohledu na n臎j pro啪ívá vnit艡ní osvobození, proto啪e se cítí pochopena a milována, a proto je schopna chápat a milovat: to je za膷átek. Cítí se pochopená, cítí se milovaná, a tudí啪 schopná chápat a milovat druhé. Potom 艡ekne: "Bo啪í láska m臎 v啪dy provázela tajemným zp暖sobem... Hospodin m臎 tolik miloval: 膷lov臎k musí milovat v拧echny... 膶lov臎k s nimi musí soucítit!鈥� Taková je Bakhitina du拧e. Skute膷n臎, soucit znamená jak trp臎t s ob臎钮mi tolika nelidskostí ve sv臎t臎, tak litovat ty, kdo se dopou拧t臎jí chyb a nespravedlností, ne ospravedl艌ovat, ale polid拧钮ovat. To je pohlazení, kterému nás u膷í: polid拧钮ování. Kdy啪 vstoupíme do logiky boje, rozd臎lení mezi sebou, 拧patných pocit暖, jedni proti druhým, ztrácíme lidskost. A mnohokrát si myslíme, 啪e pot艡ebujeme lidskost, 啪e musíme být lid拧t臎j拧í. A to je práce, kterou nás u膷í svatá Bachita: polid拧钮ovat, polid拧钮ovat sebe a polid拧钮ovat druhé. 

Kdy啪 se svatá Bakhita stala k艡es钮ankou, prom臎nila ji Kristova slova, o kterých denn臎 rozjímala: "Ot膷e, odpus钮 jim, nebo钮 nev臎dí, co 膷iní" (Lk 23,34). Proto 艡íkala: "Kdyby Jidá拧 po啪ádal Je啪í拧e o odpu拧t臎ní, i on by nalezl milosrdenství". M暖啪eme 艡íci, 啪e 啪ivot svaté Bachity se stal existenciálním podobenstvím o odpu拧t臎ní. Jak krásné je 艡íci o 膷lov臎ku, 啪e "um臎l, v啪dycky um臎l odpou拧t臎t". A skute膷n臎 to dokázala v啪dy: její 啪ivot je existenciálním podobenstvím odpu拧t臎ní. Odpustit, proto啪e pak nám bude odpu拧t臎no. Nezapome艌te na odpu拧t臎ní, které je Bo啪ím pohlazením pro nás v拧echny.

Odpu拧t臎ní ji osvobodilo. Odpu拧t臎ní nejprve p艡ijaté skrze milosrdnou Bo啪í lásku a pak odpu拧t臎ní darované ji u膷inilo svobodnou, radostnou 啪enou, schopnou milovat. 

Bakhita byla schopna pro啪ívat slu啪bu nikoli jako otroctví, ale jako výraz svobodného darování sebe sama. A to je velmi d暖le啪ité: stala se slu啪ebnicí dobrovoln臎 - byla prodána jako otrokyn臎 - a pak se svobodn臎 rozhodla stát se slu啪ebnicí, nést na svých bedrech b艡emena druhých. 

Svatá Josefína Bachita nám svým p艡íkladem ukazuje cestu, jak se kone膷n臎 osvobodit od otroctví a strachu. Pomáhá nám odhalit na拧e pokrytectví a sobectví, p艡ekonat zá拧钮 a konflikty. A v啪dy nás povzbuzuje.

Drazí brat艡i a sestry, odpu拧t臎ní nic neubírá, ale p艡idává. Co odpu拧t臎ní p艡idává? D暖stojnost: odpu拧t臎ní nic neubírá, ale p艡idává 膷lov臎ku d暖stojnost, nutí lidi odvrátit pohled od sebe k druhým, vid臎t je stejn臎 k艡ehké jako my, ale v啪dy bratry a sestry v Bohu. Brat艡i a sestry, práv臎 odpu拧t臎ní je zdrojem horlivosti, která se stává milosrdenstvím a vyzývá k pokorné a radostné svatosti, jako byla ta svaté Bakhity.