蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK 

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!

Na cestě katechezí o apo?tolské horlivosti se dnes necháme inspirovat svědectvím svaté Josefíny Bakhity, súdánské světice. Súdán je bohu?el ji? několik měsíc? zmítán stra?livým ozbrojeným konfliktem, o kterém se dnes málo mluví; modleme se za súdánský lid, aby mohl ?ít v míru! Věhlas svaté Bakhity v?ak p?ekro?il v?echny hranice a zasáhl v?echny, kterým je upírána identita a d?stojnost.

Narodila se v Dárfúru - v trýzněném Dárfúru! - v roce 1869, v sedmi letech byla unesena  a stala se otrokyní. Její věznitelé jí ?íkali "Bakhita", co? znamená "??astná". Vyst?ídala osm majitel? - jeden ji prodával druhému... Fyzické a morální utrpení, kterému byla jako dítě vystavena, ji p?ipravilo o identitu. Trpěla zlobou a násilím: na svém těle měla více ne? sto jizev. Sama v?ak vypověděla: "Jako otrokyně jsem nikdy nezoufala, proto?e jsem cítila tajemnou sílu, která mě podporovala".

Tvá?í v tvá? tomu si kladu otázku: Jaké je tajemství svaté Bakhity? Víme, ?e zraněný ?lověk ?asto zraňuje na oplátku; utla?ovaný ?lověk se snadno stane utla?ovatelem. Povoláním utla?ovaných je naopak osvobodit sebe i své utla?ovatele tím, ?e se stanou obnoviteli lidskosti. Pouze ve slabosti utla?ovaných se m??e projevit síla Bo?í lásky, která osvobozuje. Svatá Bachita tuto pravdu vyjad?uje velmi dob?e. Jednoho dne jí její poru?ník daruje malý krucifix a ona, která nikdy nic nevlastnila, si ho uchovává jako ?árlivý poklad. P?i pohledu na něj pro?ívá vnit?ní osvobození, proto?e se cítí pochopena a milována, a proto je schopna chápat a milovat: to je za?átek. Cítí se pochopená, cítí se milovaná, a tudí? schopná chápat a milovat druhé. Potom ?ekne: "Bo?í láska mě v?dy provázela tajemným zp?sobem... Hospodin mě tolik miloval: ?lověk musí milovat v?echny... ?lověk s nimi musí soucítit!” Taková je Bakhitina du?e. Skute?ně, soucit znamená jak trpět s obě?mi tolika nelidskostí ve světě, tak litovat ty, kdo se dopou?tějí chyb a nespravedlností, ne ospravedlňovat, ale polid??ovat. To je pohlazení, kterému nás u?í: polid??ování. Kdy? vstoupíme do logiky boje, rozdělení mezi sebou, ?patných pocit?, jedni proti druhým, ztrácíme lidskost. A mnohokrát si myslíme, ?e pot?ebujeme lidskost, ?e musíme být lid?těj?í. A to je práce, kterou nás u?í svatá Bachita: polid??ovat, polid??ovat sebe a polid??ovat druhé. 

Kdy? se svatá Bakhita stala k?es?ankou, proměnila ji Kristova slova, o kterých denně rozjímala: "Ot?e, odpus? jim, nebo? nevědí, co ?iní" (Lk 23,34). Proto ?íkala: "Kdyby Jidá? po?ádal Je?í?e o odpu?tění, i on by nalezl milosrdenství". M??eme ?íci, ?e ?ivot svaté Bachity se stal existenciálním podobenstvím o odpu?tění. Jak krásné je ?íci o ?lověku, ?e "uměl, v?dycky uměl odpou?tět". A skute?ně to dokázala v?dy: její ?ivot je existenciálním podobenstvím odpu?tění. Odpustit, proto?e pak nám bude odpu?těno. Nezapomeňte na odpu?tění, které je Bo?ím pohlazením pro nás v?echny.

Odpu?tění ji osvobodilo. Odpu?tění nejprve p?ijaté skrze milosrdnou Bo?í lásku a pak odpu?tění darované ji u?inilo svobodnou, radostnou ?enou, schopnou milovat. 

Bakhita byla schopna pro?ívat slu?bu nikoli jako otroctví, ale jako výraz svobodného darování sebe sama. A to je velmi d?le?ité: stala se slu?ebnicí dobrovolně - byla prodána jako otrokyně - a pak se svobodně rozhodla stát se slu?ebnicí, nést na svých bedrech b?emena druhých. 

Svatá Josefína Bachita nám svým p?íkladem ukazuje cestu, jak se kone?ně osvobodit od otroctví a strachu. Pomáhá nám odhalit na?e pokrytectví a sobectví, p?ekonat zá?? a konflikty. A v?dy nás povzbuzuje.

Drazí brat?i a sestry, odpu?tění nic neubírá, ale p?idává. Co odpu?tění p?idává? D?stojnost: odpu?tění nic neubírá, ale p?idává ?lověku d?stojnost, nutí lidi odvrátit pohled od sebe k druhým, vidět je stejně k?ehké jako my, ale v?dy bratry a sestry v Bohu. Brat?i a sestry, právě odpu?tění je zdrojem horlivosti, která se stává milosrdenstvím a vyzývá k pokorné a radostné svatosti, jako byla ta svaté Bakhity.