蜜桃交友

ANDREA TORNIELLI

Za t?i měsíce vstoupí pape? Franti?ek do dvanáctého roku svého pontifikátu. Pontifikátu, který je od po?átku poznamenán výzvou k ?pastora?nímu obrácení“, jak ?teme v Evangelii gaudium, apo?tolské exhortaci, která vyty?uje směr magisteria sou?asného ?ímského biskupa.

Franti?ek s jasností poukazuje na to, ?e ne?ijeme v epo?e změn, ale ve změně epochy. Jak ji? na těchto stránkách upozornil Rocco Buttiglione, kdy? komentoval nedávné prohlá?ení, které otevírá mo?nost spontánního a neliturgického po?ehnání neregulérním pár?m, v?etně pár? stejného pohlaví, p?ed padesáti lety byli homosexuálové rozhodně proti man?elství. Dnes u? tomu tak, alespoň v mnoha p?ípadech, není. A?koli se - pochopitelně - pozornost médií soust?edila na homosexuální páry, prohlá?ení, které v minulých dnech vydalo Dikasterium pro nauku víry, hovo?í o párech, které ne?ijí podle morálních norem církve. Ani? bychom se pou?těli do statistik, lze ?íci, ?e vět?inu z nich tvo?í páry tvo?ené mu?em a ?enou, kte?í spolu ?ijí, ani? by uzav?eli man?elství. ?lověk nemusí být sociolog, aby si uvědomil, k jak epochální změně v posledních desetiletích do?lo: pokles církevních a civilních sňatk?, exponenciální nár?st sou?ití (dokonce i mezi těmi, kte?í byli vychováni ve ví?e).

Pastora?ní konverze, o ní? mluví pape?, není jakýsi vněj?í nátěr, pouhá úprava rozvrhu, několik drobných úprav struktur. Jde o něco hlub?ího, co zpochybňuje odpovědnost v?ech, p?edev?ím vysvěcených slu?ebník?. Etymologický význam slova ?konverze“ je ?p?esunout se z jednoho místa na druhé“, ?obrátit se k někomu nebo ně?emu“, ?změnit směr“. Pastora?ní obrácení, o kterém Franti?ek mluví, je pozváním k radikální změně pohledu a smý?lení, nikoli ve smyslu nějakého p?izp?sobení se světskému my?lení oslabením k?es?anského hlásání, ale p?esně naopak. Je to výzva k o?ivenému hlásání evangelia, k soust?edění se na to podstatné, na kérygma, s vědomím, ?e máme stále ?astěji co do ?inění s partnery, kte?í ho ji? neznají. S vědomím, ?e musíme vyjít ven, riskovat, setkávat se bez p?edsudk?, naslouchat, ne? za?neme soudit, a ne?ekat, a? nás lidé vyhledají. Obraz církve jako ?polní nemocnice“, tak drahý Petrovu nástupci, je ú?inným p?íkladem. Ko?eny pastora?ního obrácení jsou hluboce evangelijní: Je?í? nás vyzval, abychom nesoudili, abychom se nesoust?edili na smítko v oku těch, kte?í stojí p?ed námi, a p?itom zapomínali na trám, který uvízl v na?em vlastním. Je?í? p?evrátil nábo?enskou logiku a normy své doby tím, ?e ?el nejprve za nedotknutelnými a ve?ejnými h?í?níky.

Smysl pastora?ního obrácení je jen jeden, a to ten, který dává d?vod k existenci církve: misie. Toti? svědectví o nekone?né lásce milosrdného Boha, který objímá d?íve, ne? soudí, a který nám vychází vst?íc, aby nás pozvedl, pokud mu to jen dovolíme, i kdy? si to jen p?ejeme.

Je tu je?tě jedno rozhodující slovo, které souvisí se změnou doby, pastora?ním obrácením a misijní volbou. Je to ?rozli?ování“, co? je úst?ední slovo také v doktrinálním prohlá?ení o po?ehnání. V dokumentu, který znovu potvrzuje, ?e u?ení o man?elství se nemění a ?e církev pova?uje za dovolený pouze sexuální vztah mezi mu?em a ?enou spojenými v man?elství, se jasně uvádí nejen to, ?e je t?eba se vyhnout jakékoli ritualizaci, vytvá?ení liturgií nebo para-liturgií pro ?ehnání ?neregulérních“ pár?, ale také to, ?e nelze o?ekávat ?ádné dal?í ?pokyny“ na toto téma. Právě proto, ?e je to ponecháno na rozli?ování vysvěcených duchovních.

Je to k?í? a odpovědnost, která spo?ívá na bedrech kně?í, kte?í jsou povoláni p?evzít odpovědnost za dramata lidí, jsou povoláni naslouchat jejich p?íběh?m, jsou povoláni doprovázet je krok za krokem k plnému pochopení Bo?ího plánu s jejich ?ivotem. Jedná se o výsostně misioná?skou ?innost. P?edstavovat si, ?e b?emeno rozli?ování ?p?eneseme“ na p?íru?ku nebo p?edem daný benedikcionál, znamená upadnout do kazuistiky.

Samoz?ejmě, ?e mít p?íru?ku, kde je v?e jasné, definované, strukturované a podrobně rozebrané, by bylo snaz?í. Ale nem??e existovat p?íru?ka, která by dokázala uva?ovat o rozmanitosti dramat, osobních p?íběh?, situací.

Pape? Franti?ek ve svém váno?ním pozdravu kurii ?ekl: ?Pro nás v?echny je d?le?ité rozli?ování, toto umění duchovního ?ivota, které nás zbavuje domněnky, ?e u? v?echno víme, rizika myslet si, ?e sta?í aplikovat pravidla, poku?ení postupovat... prostým opakováním vzorc?, ani? bychom brali v úvahu, ?e Bo?í tajemství nás v?dycky p?esahuje a ?e ?ivot lidí a skute?nost, která nás obklopuje, jsou a v?dycky z?stanou nad?azeny my?lenkám a teoriím“. Proto?e ?k lásce je t?eba odvahy“.

K?es?anská víra, pokra?oval Franti?ek, ?nechce potvrzovat na?e bezpe?í, neusazuje nás v pohodlí snadných nábo?enských jistot, neposkytuje rychlé odpovědi na slo?ité ?ivotní problémy“. B?h Je?í?e Krista nás ?vysílá na cestu, vymaňuje nás z na?í bezpe?nostní zóny, zpochybňuje na?e výdobytky, a právě takto nás osvobozuje, proměňuje“.

Jistě, prohlá?ení o ?ehnání zpochybňuje, ot?ásá, nutí ?lověka vystoupit z ?bezpe?né zóny“. Cílem je setkat se s lidmi tam, kde ?ijí, a tak, jak ?ijí, ne tak, jak bychom chtěli, aby ?ili, abychom neuhasili doutnající knot tvá?í v tvá? ?ádosti o po?ehnání, tedy ?ádosti o pomoc od Boha.