Váno?ní promluva pape?e Franti?ka k ?ímské kurii: K lásce je t?eba odvahy
PAPE? FRANTI?EK
Dobrý den, drazí brat?i a sestry! P?edev?ím bych chtěl poděkovat kardinálu Re za jeho slova a také za jeho energii, je mu devadesát a je tak energický! Směle vp?ed! Děkuji.
Tajemství Vánoc znovu probouzí v na?ich srdcích ú?as, co? je klí?ové slovo, ú?as z ne?ekané zvěsti: B?h p?ichází, B?h je zde uprost?ed nás a jeho světlo nav?dy prolomilo temnotu světa. Toto zvěstování pot?ebujeme stále sly?et a p?ijímat, zvlá?tě v době, která je dosud smutně poznamenána vále?ným násilím, epochálními riziky, kterým jsme vystaveni v d?sledku klimatických změn, chudobou, utrpením, hladem – ve světě vládne hlad – a dal?ími ranami, které obývají na?e dějiny. Je útě?né zjistit, ?e i v těchto ?místech“ bolesti, stejně jako ve v?ech prostorech na?eho k?ehkého lidství, se B?h zp?ítomňuje v této kolébce, v jeslích, které si dnes vybral, aby se narodil a p?inesl v?em Otcovu lásku; a ?iní tak Bo?ím stylem: blízkostí, soucitem, něhou. Toto je Bo?í styl: blízkost, soucit, něha.
Nejdra??í, pot?ebujeme naslouchat hlásání Boha, který p?ichází, rozeznávat znamení jeho p?ítomnosti a rozhodovat se pro jeho Slovo tím, ?e budeme krá?et za ním. Naslouchat, rozli?ovat, krá?et: t?i slovesa pro na?i cestu víry a pro slu?bu, kterou zde v kurii vykonáváme. Rád bych vám je p?edal prost?ednictvím některých hlavních váno?ních postav.
Naslouchat srdcem a ?na kolenou“
P?edev?ím Maria, která nám p?ipomíná naslouchání. Dívka z Nazareta, která dr?í v náru?í Toho, jen? p?i?el obejmout svět, je Pannou naslouchání, proto?e dop?ála sluchu andělovu zvěstování a otev?ela své srdce Bo?ímu plánu. P?ipomíná nám, ?e první velké p?ikázání zní: ?Sly?, Izraeli“ (Dt 6,4), proto?e p?ed ka?dým p?ikázáním je d?le?ité navázat vztah s Bohem a p?ijmout dar jeho lásky, kterým nám vychází vst?íc. Naslouchat je toti? biblické sloveso, které se nevztahuje pouze na sly?ení, ale znamená zapojení srdce, a tím i samotného ?ivota. Svatý Benedikt za?íná svou ?eholi takto: ?Pozorně naslouchej, synu“ (?ehole, Prolog, 1). Naslouchání srdcem je mnohem víc ne? jen vyslechnutí zprávy nebo výměna informací; je to vnit?ní naslouchání schopné zachytit touhy a pot?eby druhého, vztah, který nás vybízí k p?ekonání vzorc? a p?edsudk?, do nich? někdy rámujeme ?ivoty lidí kolem nás. Naslouchání je v?dy za?átkem cesty. Hospodin ?ádá sv?j lid o toto naslouchání srdcem, o vztah s ním, který je ?ivým Bohem.
A právě takové je naslouchání Panny Marie, která p?ijímá andělovo zvěstování s otev?eností, naprostou otev?eností, a právě proto neskrývá neklid a otázky, které v ní vyvolává, ale ochotně se zapojuje do vztahu s Bohem, který si ji vyvolil, a p?ijímá jeho plán. Je zde dialog a poslu?nost. Maria chápe, ?e je p?íjemcem neocenitelného daru, a ?na kolenou“, tedy s pokorou a ú?asem, naslouchá. Naslouchání ?na kolenou“ je nejlep?í zp?sob, jak skute?ně naslouchat, proto?e to znamená, ?e nestojíme p?ed druhým v pozici těch, kte?í si myslí, ?e u? v?echno vědí, těch, kte?í si u? v?echno vylo?ili d?íve ne? za?ali naslouchat, těch, kte?í se na věci dívají shora, ale naopak se otevíráme tajemství druhého, p?ipraveni pokorně p?ijmout to, co nám chce p?edat. A nezapomínejme, ?e je jen jedna p?íle?itost, kdy je p?ípustné dívat se na ?lověka sh?ry, a to tehdy, abychom mu pomohli povstat.
Znovu si osvojit kontemplativního ducha
Někdy i ve vzájemné komunikaci riskujeme, ?e budeme jako draví vlci: okam?itě se sna?íme poz?ít slova druhého ?lověka, ani? bychom mu skute?ně naslouchali, a hned na něj vyléváme své dojmy a soudy. Naslouchání naopak vy?aduje vnit?ní ticho, ale také prostor ticha mezi nasloucháním a reakcí. Není to jakýsi ping pong, ale prostor k naslouchání, porozumění, který se vytvá?í mezi nasloucháním a odpovědí. Nejprve nasloucháme, pak v tichu p?ijímáme, p?emý?líme, interpretujeme a teprve potom m??eme dát odpově?. Tomu v?emu se u?íme v modlitbě, proto?e ta roz?i?uje srdce, umen?uje ná? egocentrismus, vychovává nás k naslouchání druhým a vytvá?í v nás ticho kontemplace. Kontemplaci se u?íme v modlitbě, kdy? kle?íme p?ed Bohem, ale nejen na kolenou, ale i srdcem! I p?i na?í práci v kurii ?ka?dý den pot?ebujeme prosit a ?ádat o jeho milost, aby on otev?el na?e chladné srdce a ot?ásl na?ím vla?ným a povrchním ?ivotem (...) Proto je d?le?ité znovu si osvojit kontemplativního ducha, který nám umo?ní denně objevovat, ?e jsme nositeli dobra, je? zlid??uje a pomáhá vést nový ?ivot. Není nic lep?ího, co bychom mohli druhým p?edat" (Evangelii gaudium, 264).
Objevit hodnotu vztah? a zbavit je formalismu
Brat?i a sestry, i v kurii je t?eba se u?it umění naslouchání. Je?tě p?ed na?imi ka?dodenními povinnostmi a ?innostmi, a zejména p?ed úlohami, které zastáváme, musíme znovu objevit hodnotu vztah? a pokusit se je zbavit formalism?, o?ivit je evangelijním duchem, p?edev?ím tím, ?e si budeme navzájem naslouchat. Srdcem a na kolenou. Naslouchejme si více, bez p?edsudk?, otev?eně a up?ímně; se srdcem na kolenou. Naslouchejme a sna?me se dob?e porozumět tomu, co ná? bratr ?íká, pochopit jeho pot?eby a ur?itým zp?sobem i jeho ?ivot, který se za těmito slovy skrývá, ani? bychom ho soudili. Jak moud?e radí svatý Ignác: ?P?edpokládá se, ?e ka?dý dobrý k?es?an musí být ochotněj?í vykládat výrok bli?ního v dobrém ne? ve ?patném smyslu. Nem??e-li ho dob?e vylo?it, a? zjistí, jak tomu výroku druhý rozumí, a rozumí-li mu ?patně, tak a? ho s láskou opraví, a nesta?í-li to, a? hledá v?echny vhodné prost?edky, aby se druhý, kdy? tomu dob?e rozumí, zachránil“ (Duchovní cvi?ení, 22). V?echna práce spo?ívá v tom, aby ?lověk dob?e porozuměl druhému. A opakuji: naslouchání se li?í od sly?ení. P?i procházce ulicemi na?ich měst m??eme sly?et mnoho hlas? a mnoho zvuk?, p?esto jim vět?inou nenasloucháme, nezvnit?ňujeme je a nez?stávají v nás. Jedna věc je prostě sly?et, druhá věc je naslouchat, co? také znamená ?v nitru p?ijímat“.
Rozli?ování jako metoda jednání a umění duchovního ?ivota
Naslouchání nám pomáhá ?ít rozli?ování jako metodu na?eho jednání. A zde se m??eme odvolat na Jana K?titele. Nejprve Panna Maria naslouchající, nyní Jan rozli?ující. Známe velikost tohoto proroka, p?ísnost a prudkost jeho kázání. Kdy? v?ak p?ichází Je?í? a za?íná svou slu?bu, prochází Jan dramatickou krizí víry; ohla?oval blí?ící se p?íchod Pána jako p?íchod mocného Boha, který bude kone?ně soudit h?í?níky: ka?dý strom, který nenese ovoce, hodí do ohně a slámu spálí neuhasitelným ohněm (srov. Mt 3,10-12). Tento obraz Mesiá?e se v?ak t?í?tí Je?í?ovými gesty, slovy a stylem, soucitem a milosrdenstvím, které pou?ívá v??i v?em. Tehdy K?titel cítí, ?e musí rozli?ovat, aby získal nový pohled. Evangelium nám toti? ?íká: ?Jan (K?titel) sly?el ve vězení o Kristových ?inech. Poslal tedy k němu své u?edníky s dotazem: ?Ty jsi ten, který má p?ijít, anebo máme ?ekat jiného?“ (Mt 11,2-3). Je?í? zkrátka nebyl takový, jakého o?ekával, a proto i P?edch?dce musí konvertovat k této novosti Království, musí mít pokoru a odvahu rozli?ovat.
Pro nás v?echny je tudí? d?le?ité rozli?ování, toto umění duchovního ?ivota, které nás zbavuje domněnky, ?e u? v?echno víme, rizika myslet si, ?e sta?í aplikovat pravidla, poku?ení postupovat, a to i v ?ivotě kurie, pouhým opakováním schémat, ani? bychom brali v úvahu, ?e Bo?í tajemství nás v?dycky p?esahuje a ?e ?ivot lidí a skute?nost, která nás obklopuje, jsou a v?dycky z?stanou nad?azeny my?lenkám a teoriím. ?ivot je v?dy nad?azen idejím. Musíme se cvi?it v duchovním rozli?ování, zkoumat Bo?í v?li, ptát se na vnit?ní hnutí svého srdce a pak vyhodnocovat rozhodnutí, která máme podstoupit, a volby, které máme u?init. Kardinál Martini napsal: ?Rozli?ování se zcela li?í od punti?ká?ství těch, kte?í ?ijí v legalistickém zplo?tění nebo si nárokují perfekcionismus. Je to vzepětí lásky, které rozli?uje mezi dobrým a lep?ím, mezi tím, co je u?ite?ným samo o sobě a u?ite?ným v danou chvíli, mezi tím, co obecně m??e být dobré, a tím, co je t?eba up?ednostnit v onen moment“. A dodává: ?Nedostate?né úsilí o rozli?ování toho, co je nejlep?í, ?asto ?iní pastora?ní ?ivot monotónním, opakujícím se: nábo?enské úkony se mno?í, tradi?ní gesta se opakují, ani? by se viděl jejich smysl" (Il Vangelo di Maria, Milán 2008, 21), cituji z Martiniho. Rozli?ování nám musí pomoci, abychom i v práci kurie byli poddajní v??i Duchu svatému, abychom dokázali volit směrnice a rozhodovat se nikoli podle světských kritérií nebo prostě podle p?edpis?, ale podle evangelia. Naslouchání podle Marie, rozli?ování podle K?titele, a nyní t?etí slovo, pou?. A to nám p?ipomíná mudrce.
Exodus ze sebe sama jako duchovní postoj hodný stálého zkoumání
Samoz?ejmě pomyslíme na mudrce, kte?í nám p?ipomínají d?le?itost pouti. Radost z evangelia, kdy? ji skute?ně p?ijmeme, v nás vyvolá pohyb následování, zp?sobuje opravdové vyjití ze sebe sama a staví nás na cestu, ubírající se k setkání s Pánem a k plnosti ?ivota. Exodus ze sebe sama. Postoj v na?em duchovním ?ivotě, který musíme stále zkoumat. Nezapomínejme, ?e k?es?anská víra nechce potvrzovat na?e bezpe?í, neusazuje nás v pohodlí snadných nábo?enských jistot, neposkytuje rychlé odpovědi na slo?ité ?ivotní problémy. Naopak, kdy? nás B?h volá, v?dy nás podněcuje k cestě, jako to udělal u Abraháma, Moj?í?e, prorok? a v?ech Bo?ích u?edník?. Vysílá nás na cestu, vymaňuje nás z na?í bezpe?nostní zóny, zpochybňuje na?e výdobytky, a právě takto nás osvobozuje, proměňuje, osvěcuje o?i na?eho srdce, abychom pochopili, k jaké naději nás povolal (srov. Ef 1,18). Jak uvádí Michel de Certeau, ?mystik je ten ?i ta, kdo neustává v pouti. [...] Touha vytvá?í nadbytek. P?esahuje, míjí místa a pozbývá jich. Nutí ?lověka jít je?tě dál, jinam“ (Fabula Mistica, Milán 2008, 353).
Z labyrint? se vychází jen p?i pohledu ?shora“
I p?i slu?bě zde v kurii je d?le?ité z?stat na cestě, nep?estat hledat a prohlubovat pravdu, p?ekonávat poku?ení z?stat na místě a bloudit (v originále pape? Franti?ek pou?il neologismus ?labirintare“, dosl. labyrintovat, pozn. red.) ve svých ohradách a ve svých obavách. Strach, strnulost, opakování vzorc? vytvá?ejí nehybnost, která má zdánlivou výhodu v tom, ?e nevytvá?í problémy – quieta non movere, vedou nás k ne?innému bloudění v na?ich labyrintech a po?kozují slu?bu, kterou jsme povoláni nabízet církvi a celému světu. A z?staňme bdělí p?ed ideologickou utkvělostí – pozor na tuto chorobnou utkvělost ideologií – která nás ?asto pod rou?kou dobrých úmysl? odděluje od reality a brání nám v ch?zi. Jsme naopak povoláni vydat se na cestu a krá?et, jako to udělali mudrci, za 厂惫ě迟lem, které nás chce v?dy vést dál a které nás někdy nutí hledat neprobádané trasy a vydávat se po nových cestách. A nezapomínejme, ?e cesta Mudrc? – stejně jako ka?dá cesta, o které nám Bible vypráví – v?dy za?íná ?shora“, Bo?ím povoláním, znamením, které p?ichází z nebe, nebo proto, ?e B?h sám se stává pr?vodcem, který osvětluje kroky svých dětí. Proto kdy? hrozí, ?e slu?ba, kterou vykonáváme, se zplo?tí, ?zab?edne“ do strnulosti nebo pr?měrnosti, kdy? se ocitneme zapleteni v sítích byrokracie a ?p?e?ívání“ za vynalo?ení co nejmen?ího úsilí, nezapomeňme se podívat vzh?ru, za?ít znovu od Boha, nechat se osvítit jeho Slovem, najít v?dy odvahu za?ít znovu, za?ít znovu. A nezapomínejme, ?e z labyrint? se vychází jen p?i pohledu ?shora“.
P?edat nad?ení těm, kte?í je u? dávno ztratili
Je t?eba smělosti k tomu, abychom putovali a ?li stále dál. Je to otázka lásky. K lásce je t?eba odvahy. Rád p?ipomínám úvahu jednoho horlivého kněze na toto téma, která m??e pomoci i nám v na?í práci v kurii. ?íká, ?e je namáhavé znovu roznítit ?havé uhlíky pod popelem církve. Dne?ní boj spo?ívá v p?edávání nad?ení těm, kte?í je ji? dávno ztratili. ?edesát let po koncilu stále diskutujeme o rozdělení na ?pokroká?e“ a ?konzervativce“, ale to není skute?né rozdělení. Úst?ední rozdíl je mezi ?zamilovanými“ a ?zvyklými“. To je ten rozdíl. Pouze milující m??e putovat.
Brat?i a sestry, děkuji vám za va?i práci a obětavost. Pěstujme ve své práci naslouchání srdci, a tak se dávejme do slu?eb Bohu, u?me se p?ijímat jeden druhého, naslouchat jeden druhému; cvi?me se v rozli?ování, abychom byli církví, která se sna?í vykládat znamení dějin ve světle evangelia a hledá ?e?ení, která vyjad?ují Otcovu lásku; a bu?me stále v pohybu, s pokorou a ú?asem, abychom neupadli do domý?livosti pocitu, ?e jsme dospěli do cíle, a aby v nás nevyhasla touha po Bohu. A p?edev?ím vám pat?í velký dík za va?i práci, konanou v tichu. Nezapomínejme: naslouchat, rozli?ovat, krá?et. Maria, K?titel a mudrci.
Ké? nám Pán Je?í?, vtělené Slovo, udělí milost radosti z pokorné a velkorysé slu?by. A prosím, a? neztrácíme smysl pro humor, nebo? to je zdraví.
P?eji vám i va?im blízkým po?ehnané Vánoce! A p?ed jesli?kami se, prosím, pomodlete také za mě. Mnohokrát děkuji.
