蜜桃交友

ANDREA TORNIELLI - Pope

"Nemo venit nisi tractus", nikdo se nep?iblí?í k Je?í?i, není-li p?itahován, napsal svatý Augustin, kdy? parafrázoval Nazaretská slova: "Nikdo nep?ichází ke mně, pokud ho m?j Otec nep?itáhne". Na po?átku p?ita?livosti k Je?í?i - oné p?ita?livosti, o ní? mluvil Benedikt XVI. a p?ipomněl tak zp?sob, jakým se ?í?í víra - je v?dy p?sobení milosti. B?h nás v?dy p?edchází, volá nás, p?itahuje nás, dává nám udělat krok k němu, nebo v nás alespoň za?ehne touhu tento krok udělat, i kdy? se nám zdá, ?e nám stále chybí síla a cítíme se ochromeni.

Srdce pastý?e nem??e z?stat lhostejné k lidem, kte?í k němu pokorně p?istupují s prosbou o po?ehnání, a? u? je jejich stav, historie ?i ?ivotní cesta jakákoli. Srdce pastý?e neuhasí doutnající knot těch, kte?í cítí svou vlastní neúplnost a vědí, ?e pot?ebují milosrdenství a pomoc sh?ry. Srdce pastý?e zahlédne v této ?ádosti o po?ehnání ?kvíru ve zdi, malou skulinku, skrze kterou ji? m??e p?sobit milost. A tak jeho první starostí není tuto malou skulinku zacpávat, ale p?ijímat a prosit o po?ehnání a milost, aby lidé stojící p?ed ním mohli za?ít chápat Bo?í plán pro sv?j ?ivot.

Toto základní vědomí prosvítá z "Fiducia supplicans", deklarace Dikasteria pro nauku víry o významu po?ehnání, která otevírá mo?nost ?ehnat neregulérním pár?m, dokonce i pár?m stejného pohlaví, p?i?em? zcela jasně ?íká, ?e po?ehnání v tomto p?ípadě neznamená potvrzení jejich ?ivotní volby, a také opakuje, ?e je t?eba se vyhnout jakékoli ritualizaci nebo jiným prvk?m, které by mohly by? jen vzdáleně napodobovat svatbu. Jedná se o dokument, který prohlubuje nauku o po?ehnání a rozli?uje mezi po?ehnáním rituálním a liturgickým a po?ehnáním spontánním, které je charakterizováno spí?e jako projev zbo?nosti spojený s lidovou zbo?ností. Je to text, který po deseti letech konkretizuje slova, která pape? Franti?ek napsal v "Evangelii gaudium": "Církev není celnice, je to otcovský d?m, kde je místo pro ka?dého ?lověka s jeho vlastním náro?ným ?ivotem".

Deklarace má evangelijní p?vod. Témě? na ka?dé stránce evangelia Je?í? bo?í nábo?enské tradice a p?edpisy, úctyhodnost, spole?enské konvence. A dělá gesta, která pohor?ují spo?ádané, samozvané "?isté", ty, kte?í si vytvá?ejí ?tít z norem a pravidel, aby druhé odstrkovali, odmítali, zavírali p?ed nimi dve?e. Témě? na ka?dé stránce evangelia vidíme, jak se znalci Zákona sna?í Mistra p?ivést do úzkých tenden?ními otázkami, aby pak tvá?í v tvá? jeho svobodě p?ekypující milosrdenstvím rozho??eně reptali: "On p?ijímá h?í?níky a jí s nimi!".

Je?í? byl p?ipraven bě?et do domu setníka z Kafarnaum, aby uzdravil jeho milovaného slu?ebníka, ani? by se obával, ?e se zne?istí vstupem do p?íbytku pohana. Dovolil h?í?nici, aby mu umyla nohy p?ed odsuzujícími a opovr?livými pohledy host?, kte?í nedokázali pochopit, pro? ji neodmítl. Zpozoroval a zavolal celníka Zachea, který kv?li němu vylezl na  strom, a ne?ekal, ?e se obrátí a změní sv?j ?ivot d?íve, ne? se mu dostane toho milosrdného pohledu. Neodsoudil cizolo?nici, která podle zákona podléhala ukamenování, ale odzbrojil ruce jejích kat? tím, ?e jim p?ipomněl, ?e i oni - stejně jako v?ichni ostatní - jsou h?í?níci. ?ekl, ?e p?i?el pro nemocné, a ne pro zdravé, p?irovnal se k výjime?né postavě pastý?e, který je ochoten nechat 99 ovcí bez dozoru, aby ?el najít tu, která zabloudila. Dotkl se malomocného a uzdravil ho z jeho nemoci a stigmatu "nedotknutelného" vyděděnce. Tito "zavr?ení" se setkali s jeho pohledem a cítili se milováni, p?íjemci objetí milosrdenství, které jim bylo dáno bez jakýchkoli podmínek. Kdy? zjistili, ?e jsou milováni a ?e jim bylo odpu?těno, uvědomili si, ?ím jsou: ubohými h?í?níky jako v?ichni ostatní, kte?í pot?ebují obrácení, prosebníky o v?echno.

Pape? Franti?ek ?ekl v únoru 2015 novým kardinál?m: "Pro Je?í?e je nejd?le?itěj?í oslovit a zachránit vzdálené, uzdravit rány nemocných, znovu za?lenit v?echny do Bo?í rodiny. A to některé pohor?uje! Ale Je?í? se takového pohor?ení nebojí! Nemyslí na uzav?ené lidi, které pohor?uje i uzdravení, které pohor?uje ka?dé otev?ení, ka?dý krok, který nezapadá do jejich my?lenkových a duchovních schémat, ka?dé pohlazení nebo něha, která neodpovídá jejich my?lenkovým zvyklostem a jejich rituální ?istotě".

Prohlá?ení zd?razňuje, ?e "trvalá katolická doktrína o man?elství" se nemění: pouze v kontextu man?elství mezi mu?em a ?enou "nacházejí sexuální vztahy sv?j p?irozený, p?imě?ený a plně lidský význam". Je proto t?eba se vyvarovat toho, aby se za man?elství pova?ovalo "to, co jím není". Z pastora?ního a misijního hlediska v?ak nyní není ?as zavírat dve?e "neregulérnímu" páru, který p?ichází po?ádat o prosté po?ehnání, t?eba p?i náv?těvě svatyně nebo během pouti. ?idovský u?enec Claude Montefiore identifikoval odli?nost k?es?anství právě v tomto: "Zatímco ostatní nábo?enství popisují ?lověka, který hledá Boha, k?es?anství hlásá Boha, který hledá ?lověka..... Je?í? u?il, ?e B?h ne?eká na pokání h?í?níka, ale jde ho hledat, aby ho povolal k sobě". Otev?ené dve?e modlitby a malého po?ehnání mohou být za?átkem, p?íle?itostí, pomocí.