蜜桃交友

VATICAN NEWS

P?i ?ádosti dvou osob o po?ehnání, i kdy? je jejich stav jako páru "neregulérní", bude mo?né, aby vysvěcený duchovní souhlasil. Nicméně bez toho, aby toto gesto pastora?ní blízkosti obsahovalo prvky by? jen vzdáleně podobné ob?adu uzav?ení man?elství. Tak to stojí v  o pastora?ním významu po?ehnání, které vydalo Dikasterium pro nauku víry a schválil pape?. jde o dokument, který se zabývá tématem po?ehnání a rozli?uje mezi rituálním ?i liturgickým po?ehnáním a po?ehnáním spontánním, které se více podobá gest?m lidové zbo?nosti: právě v této druhé kategorii se nyní uva?uje o mo?nosti vyjít vst?íc také těm, kte?í ne?ijí podle norem k?es?anské morální nauky, ale pokorně prosí o po?ehnání. Od srpna p?ed 23 lety nevydalo toto dikysterium, d?íve nazývané Kongregace pro nauku víy, tzv. deklaraci (poslední byla v roce 2000 "Dominus Jesus"), dokument tak vysoké doktrinální hodnoty.

"Fiducia supplicans" za?íná úvodem prefekta kardinála Victora Fernandeze, který vysvětluje, ?e deklarace prohlubuje "pastora?ní význam po?ehnání" a umo?ňuje "roz?í?it a obohatit jeho klasické chápání" prost?ednictvím teologické reflexe "zalo?ené na pastora?ní vizi pape?e Franti?ka". Tato reflexe "znamená skute?ný vývoj s ohledem na to, co bylo o ?ehnání ?e?eno doposud", a zahrnuje mo?nost "?ehnat pár?m v neregulérních situacích a pár?m stejného pohlaví, ani? by byl oficiálně validován jejich status nebo jakkoli modifikováno trvalé u?ení církve o man?elství".

Po prvních odstavcích (1-3), kde je p?ipomenuto a nyní roz?í?eno p?edchozí prohlá?ení z roku 2021, deklarace p?edstavuje ?ehnání ve svátosti man?elství (odstavce 4-6), p?i?em? prohla?uje "za nep?ípustné ob?ady a modlitby, které by mohly vyvolat záměnu mezi tím, co je konstitutivní pro man?elství", a tím, "co mu odporuje", aby se zabránilo jakémukoli uznání "za man?elství ně?eho, co jím není". Opakuje, ?e podle " trvalé katolické doktríny" jsou za legitimní pova?ovány pouze sexuální vztahy v man?elství mezi mu?em a ?enou.

Druhá rozsáhlá kapitola dokumentu (body 7-30) analyzuje význam r?zných po?ehnání, jejich? cílem jsou osoby, p?edměty zbo?nosti, místa ?ivota. P?ipomíná, ?e "z p?ísně liturgického hlediska" ?ehnání vy?aduje, aby to, co je ?ehnáno, "odpovídalo Bo?í v?li vyjád?ené v u?ení církve". Kdy? se konkrétním liturgickým ob?adem "vzývá po?ehnání ur?itých lidských vztah?", je nutné, aby "to, co je ?ehnáno, mohlo odpovídat Bo?ím záměr?m vepsaným do stvo?ení" (11). Církev tedy nemá pravomoc udělovat liturgické po?ehnání neregulérním pár?m nebo pár?m stejného pohlaví. Je v?ak t?eba se vyvarovat rizika, ?e by se význam po?ehnání redukoval pouze na tento bod a ?e by se pro prosté po?ehnání po?adovaly "stejné morální podmínky, jaké se po?adují pro p?ijetí svátostí" (12).

Po rozboru po?ehnání v Písmu nabízí prohlá?ení teologicko-pastora?ní chápání. Kdo prosí o po?ehnání, "ukazuje, ?e pot?ebuje spásnou Bo?í p?ítomnost ve svém p?íběhu", proto?e vyjad?uje "?ádost o Bo?í pomoc, prosbu o lep?í ?ivot" (21). Tato prosba by měla být p?ijata a oceněna "mimo liturgický rámec", kde se ?lověk ocitá "ve sfé?e vět?í spontánnosti a svobody" (23). Díváme-li se na ně z perspektivy lidové zbo?nosti, "po?ehnání je t?eba hodnotit jako úkony zbo?nosti". K jejich udělení tedy není t?eba vy?adovat "p?edchozí morální dokonalost" jako p?edpoklad.

Prohlubujíc toto rozli?ení, na základě odpovědi pape?e Franti?ka na dubia kardinál? zve?ejněná v ?íjnu tohoto roku, která vyzývala ke zvá?ení mo?nosti "forem po?ehnání, o ně? ?ádá jedna nebo více osob a které nep?edávají chybné pojetí man?elství" (26), dokument uvádí, ?e tento typ po?ehnání "je nabízen v?em, ani? by se o cokoli ?ádalo, a dává lidem pocítit, ?e z?stávají po?ehnaní navzdory svým chybám a ?e "nebeský Otec nadále chce jejich dobro a doufá, ?e se nakonec otev?ou dobru" (27).

Existují "r?zné p?íle?itosti, kdy lidé spontánně p?icházejí prosit o po?ehnání, a? u? na poutích, ve svatyních, nebo dokonce na ulici, kdy? potkají kněze", a takové po?ehnání "je adresováno v?em, nikdo nem??e být vylou?en" (28). Proto i nadále platí zákaz aktivovat "postupy nebo rituály" pro tyto p?ípady, vysvěcený duchovní se m??e p?ipojit k modlitbám těch osob, které "a?koli jsou ve svazku, který se v ?ádném p?ípadě nedá p?irovnat k man?elství, chtějí se svě?it Hospodinu a jeho milosrdenství, dovolávat se jeho pomoci, nechat se vést k lep?ímu pochopení jeho plánu lásky a pravdy" (30).

T?etí kapitola Deklarace (body 31-41) proto otevírá mo?nost těchto po?ehnání, která p?edstavují vst?ícné gesto v??i těm, kdo "poznávají, ?e jsou v nouzi a pot?ebují jeho pomoc, nepo?adují legitimitu pro své vlastní postavení, ale prosí, aby v?e, co je v jejich ?ivotě a vztazích pravdivé, dobré a lidsky platné, bylo v?leněno, uzdraveno a povzneseno p?ítomností Ducha svatého" (31). Takové po?ehnání nemá být standardizované, ale má být svě?eno "praktickému rozli?ování v konkrétní situaci" (37). A?koli se ?ehná pár, ale ne svazek, prohlá?ení zahrnuje mezi to, co je ?ehnáno, legitimní vztahy mezi oběma osobami: v "krátké modlitbě, která m??e p?edcházet tomuto spontánnímu po?ehnání, m??e vysvěcený slu?ebník prosit o pokoj, zdraví, ducha trpělivosti, dialog a vzájemnou pomoc, jako? i o Bo?í světlo a sílu, aby bylo mo?né plně plnit jeho v?li" (38). Dále se up?esňuje, ?e aby se p?ede?lo "jakékoli formě zmatku a pohor?ení", kdy? neregulérní nebo stejnopohlavní pár ?ádá o po?ehnání, "nikdy se nebude provádět sou?asně s civilními ob?ady sňatku ani v souvislosti s nimi. A to ani s oděvem, gesty nebo slovy vlastními svatbě" (39). Tento typ po?ehnání "m??e najít své místo v jiných kontextech, jako je náv?těva kostela, setkání s knězem, modlitba p?ednesená ve skupině nebo během pouti" (40).

Kone?ně ?tvrtá kapitola (odst. 42-45) p?ipomíná, ?e "i kdy? je vztah s Bohem zakalený h?íchem, ?lověk m??e v?dy prosit o po?ehnání, vztáhnout k němu ruku" a tou?it po něm "m??e být v některých situacích mo?né dobro" (43).