PODCAST: Pape?ova katecheze – Nikoli ?lověk, ale jedině B?h zachraňuje
Lk 1,26-28
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
Dnes pokra?ujeme v katechezích jubilejního cyklu o Je?í?i Kristu, na?í naději.
Na za?átku svého evangelia Luká? ukazuje ú?inky proměňující moci Bo?ího slova, které p?ichází nejen do síní chrámu, ale také do chudého domu mladé ?eny Marie, která po zasnoubení s Josefem nadále ?ije ve své p?vodní rodině.
Posel velikých Bo?ích zvěstí, Gabriel, který svým jménem oslavuje Bo?í moc, je po Jeruzalémě poslán do vísky, o ní? se hebrejská Bible nikdy nezmiňuje: do Nazareta. V té době to byla malá vesnice v Galileji na okraji Izraele, hrani?ní oblast s pohany a jejich poskvrnou.
Právě tam anděl p?iná?í poselství zcela neslýchané formy a obsahu, a to natolik, ?e Mariino srdce je ot?eseno, znepokojeno. Místo klasického pozdravu ?pokoj tobě“ Gabriel oslovuje Pannu Marii výzvou ?vesel se!“, ?raduj se!“, pobídkou, která je milá dějinám spásy, proto?e ji pou?ívají proroci, kdy? ohla?ují p?íchod Mesiá?e (srov. Sof 3,14; Jl 2,21-23; Zach 9,9). Je to výzva k radosti, kterou B?h adresuje svému lidu, kdy? kon?í vyhnanství a Hospodin dává pocítit svou ?ivou a ?innou p?ítomnost.
B?h navíc Marii nazývá jménem lásky, které biblické dějiny neznají: kecharitoméne, co? znamená ?naplněná bo?skou milostí“. Maria je plná Bo?í milosti. Toto jméno ?íká, ?e Bo?í láska ji? dávno p?ebývala a stále p?ebývá v Mariině srdci. Vypovídá o tom, jak je ?graciézní“, a p?edev?ím o tom, jak ji Bo?í milost vnit?ně vycizelovala a u?inila z ní své mistrovské dílo: milostiplnou.
Tento láskyplný p?ídomek, který B?h dává pouze Marii, je hned doprovázen uji?těním: ?Neboj se!“, ?Neboj se!“, v?dy nám Bo?í p?ítomnost dává tuto milost nezaleknout se, a tak i Marii ?íká: ?Neboj se!“. ?Neboj se!“ ?íká B?h v dějinách Abrahamovi, Izákovi, Moj?í?ovi: ?Neboj se!“. (srov. Gn 15,1; 26,24; Dt 31,8;). A ?íká to i nám: ?Neboj se, jdi vp?ed. Neboj se!“ ?Ot?e, já se bojím...“; ?A co děláte, kdy?...“; ?Promiňte, ot?e, ?eknu vám pravdu: chodím k vě?tkyni...“; ?Chodíte k vě?tkyni?“; ?Ach ano: nechávám si ?íst z ruky...“. Prosím, nebojte se! Nebojte se! Nebojte se! To je p?ece krásné. ?Jsem tv?j spole?ník na cestách“: praví B?h Marii. V?emohoucí“, B?h ?nemo?ného“ (Lk 1,37) je s Marií, je s ní a vedle ní, je jejím spole?níkem, jejím hlavním spojencem, vě?ným ?já-s tebou“ (srov. Gn 28,15; Ex 3,12; ?id 6,12).
Poté Gabriel oznamuje Panně své poslání a vyvolává v jejím srdci ozvěnu ?etných biblických pasá?í, které odkazují na královský a mesiá?ský charakter dítěte, je? se jí má narodit, a na to, ?e toto dítě bude p?edstaveno jako naplnění dávných proroctví. Slovo sh?ry povolává Marii, aby se stala matkou Mesiá?e, onoho dlouho o?ekávaného davidovského Mesiá?e. Ona je matkou Mesiá?e. On bude králem nikoliv lidským, tělesným zp?sobem, ale bo?ským, duchovním zp?sobem. Jeho jméno bude ?Je?í?“, co? znamená ?B?h spasí“ (srov. Lk 1,31; Mt 1,21), co? v?em a nav?dy p?ipomene, ?e nikoli ?lověk, ale jedině B?h zachraňuje. Je?í? je ten, kdo naplňuje tato slova proroka Izaiá?e: ?Nebyl to posel, nebyl to anděl, ale on sám je vysvobodil; ve své lásce, v útrpnosti“ (Iz 63,9).
Toto mate?ství ot?ásá Marií od základ?. A jako inteligentní ?ena, kterou je, tedy schopná ?íst uvnit? událostí (srov. Lk 2,19.51), se sna?í pochopit, rozeznat, co se jí děje. Maria nehledá vně, ale uvnit?, proto?e, jak u?í svatý Augustin, ?in interiore homine habitat veritas“ (De vera religione 39,72). A tam, v hloubi svého otev?eného, vnímavého srdce, sly?í pozvání k d?vě?e Bohu, který pro ni p?ipravil zvlá?tní ?Letnice“. Stejně jako na po?átku stvo?ení (srov. Gn 1,2) chce B?h Marii ?zast?ít“ svým Duchem, silou schopnou otev?ít to, co je uzav?ené, ani? by to poru?il, ani? by se dotkl lidské svobody; chce ji zahalit ?oblakem“ své p?ítomnosti (srov. 1 Kor 10,1-2), aby Syn ?il v ní a ona v něm.
A Maria se rozzá?í d?věrou: je ?lampou s mnoha světly“, jak ?íká Teofan ve svém Kánonu o zvěstování. Odevzdává se, poslouchá, dává prostor: je ?svatební komnatou stvo?enou Bohem“ (tamté?). Maria p?ijímá Slovo ve svém vlastním těle, a tak se vrhá do největ?ího poslání, jaké kdy bylo svě?eno ?eně, lidskému tvoru. Dává se do slu?eb: je plná v?eho, nikoliv jako otrokyně, ale jako spolupracovnice Boha Otce, plná d?stojnosti a autority, aby, jak to u?iní v Káně, spravovala dary bo?ského pokladu, aby z něj mnozí mohli ?erpat plnýma rukama.
Sestry a brat?i, u?me se od Marie, Spasitelovy a na?í Matky, abychom uměli otev?ít sluch bo?skému Slovu, p?ijímat ho a opatrovat, aby proměnilo na?e srdce ve stánky jeho p?ítomnosti, v pohostinné domovy, kde by vzr?stala naděje. Děkuji vám!
