蜜桃交友

Jan 14,15-17

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

V dne?ní katechezi p?ejdeme od toho, co nám bylo o Duchu svatém zjeveno v Písmu svatém, k tomu, jak je Duch svatý p?ítomen a p?sobí v ?ivotě církve, v na?em k?es?anském ?ivotě.

V prvních t?ech stoletích církev necítila pot?ebu výslovně formulovat svou víru v Ducha svatého. Nap?íklad v nejstar?ím vyznání víry církve, takzvaném Apo?tolském vyznání víry, se po prohlá?ení: ?Vě?ím v Boha Otce, stvo?itele nebe a země, i v Je?í?e Krista, který se narodil, zem?el, sestoupil do pekel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa“, dodává: ?[Vě?ím] v Ducha svatého“ a nic víc, bez jakéhokoli up?esnění.

Církev v?ak k up?esnění této víry p?iměla a? hereze. Kdy? tento proces za?al - u svatého Ataná?e ve ?tvrtém století - právě církevní zku?enost s posvěcujícím a bo?ským p?sobením Ducha svatého p?ivedla církev k jistotě o plném bo?ství Ducha svatého. K tomu do?lo na ekumenickém koncilu v Konstantinopoli v roce 381, který definoval bo?ství Ducha svatého známými slovy, která dodnes opakujeme ve vyznání víry: ?Vě?ím v Ducha svatého, Pána a dárce ?ivota, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je uctíván a oslavován a mluvil ústy prorok?“.

?íci, ?e Duch svatý ?je Pán“, znamenalo ?íci, ?e sdílí ?panství“ Boha, které pat?í světu Stvo?itele, nikoli světu tvor?. Nejsilněj?ím tvrzením je, ?e mu nále?í stejná sláva a úcta jako Otci a Synu. Je to argument rovnocenné úcty, který byl velmi cenný pro svatého Basila Velikého, jen? byl hlavním tv?rcem této formulace: Duch svatý je Pán, je to B?h.

Koncilní definice nebyla cílovým bodem, ale východiskem. A opravdu, jakmile byly p?ekonány historické d?vody, které bránily výslovněj?ímu potvrzení bo?ství Ducha svatého, bylo klidně vyhlá?eno v bohoslu?bě církve a v její teologii. Ji? svatý ?eho? Naziánský po tomto koncilu bez jakýchkoliv výhrad potvrdil: ?Je tedy Duch svatý B?h? Jistě! Je stejné podstaty? Ano, je-li pravým Bohem“ (Oratio 31, 5.10).

Co nám, dne?ním vě?ícím, ?íká ?lánek víry, který ka?dou neděli proná?íme p?i m?i: ?Vě?ím v Ducha svatého“? V minulosti se týkal p?edev?ím tvrzení, ?e Duch svatý ?vychází z Otce“. Latinská církev toto tvrzení brzy doplnila tím, ?e do me?ního vyznání víry p?idala, ?e Duch svatý ?vychází i ze Syna“. Proto?e v latině se výraz ?a ze Syna“ nazývá ?Filioque“, vznikl tím spor známý pod tímto názvem, který byl d?vodem (nebo záminkou) mnoha spor? a rozdělení mezi církví Východu a Západu. Rozhodně není na místě zabývat se zde touto otázkou, která navíc v atmosfé?e dialogu navázaného mezi oběma církvemi ztratila ostrost minulosti a dnes umo?ňuje doufat v plné vzájemné p?ijetí, jako jeden z hlavních ?usmí?ených rozdíl?“. Rád pou?ívám tento výraz: ?usmí?ené rozdíly“. Mezi k?es?any je tolik rozdíl?: ten je z téhle ?koly, ten z jiné; ten je protestant, ten zase... D?le?ité je, ?e tyto rozdíly jsou smí?eny, v lásce krá?ejí spole?ně.

Po p?ekonání tohoto kamene úrazu si dnes m??eme vá?it pro nás nejd?le?itěj?í výsady, která je hlásána v ?lánku Vyznání víry, toti? ?e Duch svatý je ?dárcem ?ivota“, to znamená, ?e dává ?ivot. Ptáme se sami sebe: jaký ?ivot Duch svatý dává? Na po?átku, p?i stvo?ení, dává Bo?í dech Adamovi p?irozený ?ivot; ze sochy z bláta z něj ?iní ??ivou bytost“ (srov. Gn 2,7). Nyní, v novém stvo?ení, je Duch svatý tím, kdo dává vě?ícím nový ?ivot, ?ivot Krist?v, nadp?irozený ?ivot Bo?ích dětí. Pavel m??e zvolat: ?Zákon Ducha, který dává ?ivot v Kristu Je?í?i, osvobodil tě od zákona h?íchu a smrti.“ (?ím 8,2).

Jaká velká a útě?ná zpráva z toho v?eho plyne pro nás? Je to skute?nost, ?e ?ivot, který nám dává Duch svatý, je ?ivot vě?ný! Víra nás osvobozuje od hr?zy z toho, ?e bychom si museli p?iznat, ?e zde v?echno kon?í, ?e neexistuje ?ádné vykoupení z utrpení a nespravedlnosti, které na zemi panují. Dal?í apo?tolovo slovo nás uji??uje: ?A kdy? sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzk?ísil Je?í?e, pak ten, který z mrtvých vzk?ísil Krista Je?í?e, probudí k ?ivotu i va?e smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.“ (?ím 8,11). Duch p?ebývá v nás, je v nás.

Pěstujme tuto víru také pro ty, kte?í o ni ?asto bez vlastní viny p?icházejí a nedoká?ou se v ?ivotě orientovat. A nezapomínejme děkovat tomu, kdo nám svou smrtí tento neocenitelný dar získal!