蜜桃交友

Gn 1,1-2

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Dnes touto katechezí zahajujeme cyklus úvah na téma ?Duch svatý a nevěsta“. Nevěstou je církev. ?Duch svatý vede Bo?í lid k Je?í?i, na?í naději“. Na této cestě projdeme t?emi velkými etapami dějin spásy: Starým zákonem, Novým zákonem a ?asem církve. V?dy p?itom budeme mít o?i up?ené na Je?í?e, který je na?í nadějí.

V těchto prvních katechezích o Duchu ve Starém zákoně nebudeme dělat ?biblickou archeologii“. Místo toho budeme objevovat, ?e to, co je ve Starém zákoně dáno jako zaslíbení, se plně uskute?nilo v Kristu. Bude to jako sledovat cestu slunce od úsvitu do poledne.

Za?něme prvními dvěma ver?i celé Bible. První dva ver?e Bible ?íkají toto: ?Na po?átku stvo?il B?h nebe a zemi. Země v?ak byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Bo?í dech vanul nad vodami.“ (Gn 1,1-2). Duch Bo?í se nám zde jeví jako tajemná síla, která svět posouvá z p?vodního beztvarého, pustého a ponurého stavu do stavu uspo?ádaného a harmonického. Duch toti? vytvá?í harmonii, harmonii v ?ivotě, harmonii ve světě. Jinými slovy, je to On, kdo uskute?ňuje p?echod od chaosu ke kosmu, tedy od zmatku k ně?emu krásnému a uspo?ádanému. To je vlastně význam ?eckého slova kosmos, stejně jako latinského slova mundus, tedy něco krásného, uspo?ádaného a ?istého, harmonického, proto?e Duch je harmonie.

Tento dosud nejasný náznak p?sobení Ducha svatého ve stvo?ení se následně up?esňuje ve zjevení. V jednom ?almu ?teme: ?Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst v?echen jejich zástup.“ (?l 33,6); a jinde: ?Kdy? se?le? svého ducha, jsou stvo?eni, a obnovuje? tvá? země.“ (?l 104,30).

Tato vývojová linie se stává velmi z?etelnou v Novém zákoně, který popisuje zásah Ducha svatého do nového stvo?ení právě pomocí obraz?, o nich? ?teme v souvislosti se vznikem světa: holubice, která se vzná?í nad vodami Jordánu p?i Je?í?ově k?tu (srov. Mt 3,16); Je?í?, který ve ve?e?adle dechl na u?edníky a ?ekl: ?P?ijměte Ducha svatého“ (Jan 20,22), stejně jako na po?átku B?h vdechnul Adamovi sv?j dech (srov. Gn 2,7).

Apo?tol Pavel vná?í do tohoto vztahu mezi Duchem svatým a stvo?ením nový prvek. Mluví o tvorstvu, které ?sténá a trpí jako v porodních bolestech“ (srov. ?ím 8,22). Trpí kv?li ?lověku, který je podrobil ?porobě poru?ení“ (srov. v. 20-21). Je to skute?nost, která se nás úzce a dramaticky týká. Apo?tol spat?uje p?í?inu utrpení stvo?ení ve zka?enosti a h?íchu lidstva, který je uvrhl do stavu odcizení od Boha. To platí dnes stejně jako tehdy. Vidíme spou??, kterou lidstvo napáchalo a stále páchá na stvo?ení, zejména ta jeho ?ást, která má vět?í schopnost vyu?ívat jeho zdroje.

Svatý Franti?ek z Assisi nám ukazuje východisko, krásné východisko; cestu zpět k harmonii Ducha: cestu kontemplace a chvály. Pros?á?ek si p?ál, aby ze stvo?ení zazněl chvalozpěv na Stvo?itele: vzpomeňme na jeho ?Bu? pochválen, Pane“, ?Laudato si', mi Signore...“, tento chvalozpěv Franti?ka z Assisi.

?alm (18,2) zní takto: ?Nebesa vypravují o Bo?í slávě“, ale pot?ebují mu?e a ?enu, aby dali hlas tomuto svému němému volání. A p?i ?Sanctus“ ka?dé m?e opakujeme: ?Nebe a země jsou plny tvé slávy“. Jsou jí tak?íkajíc ?těhotné“, ale pot?ebují ruce dobré porodní báby, aby tuto jejich chválu p?ivedly na svět. Na?ím posláním ve světě, p?ipomíná nám znovu Pavel, je být ?chválou jeho slávy“ (Ef 1,12). Znamená to dát p?ednost radosti z rozjímání p?ed radostí z vlastnictví. A nikdo se neradoval ze stvo?ení více ne? Franti?ek z Assisi, který nechtěl ?ádné vlastnit.

Brat?i a sestry, Duch svatý, který na po?átku proměnil chaos v kosmos, p?sobí, aby tuto proměnu uskute?nil v ka?dém ?lověku. Prost?ednictvím proroka Ezechiela B?h slibuje: ?Dám vám nové srdce, vlo?ím do vás nového Ducha .... Vlo?ím do vás svého Ducha“ (Ez 36,26-27). Na?e srdce se toti? podobá oné opu?těné, temné propasti z prvních ver?? knihy Genesis. Mísí se v něm protikladné pocity a touhy: tělesné a duchovní. V?ichni jsme v jistém smyslu oním ?královstvím rozděleným v sobě“, o něm? mluví Je?í? v evangeliu (srov. Mk 3,24). M??eme ?íci, ?e v?ude kolem nás panuje vněj?í chaos - chaos sociální a politický: vzpomeňme na války, na tolik dětí, které nemají co jíst, na tolik sociálních nespravedlností; to je ten vněj?í chaos.  Existuje v?ak také chaos vnit?ní: v nitru ka?dého z nás. Nem??ete vylé?it ten první, pokud neza?nete lé?it ten druhý! Brat?i a sestry, sna?me se, aby se ná? vnit?ní zmatek stal jasností Ducha svatého: to ?iní Bo?í moc a my otvírejme svá srdce, aby to mohl u?init.

Ké? v nás tato úvaha vzbudí touhu zakou?et Ducha Stvo?itele. Ji? více ne? tisíciletí nám církev vkládá na rty volání a prosby: ?Veni creator Spiritus!“, ?P?ij?, Duchu stvo?iteli, nav?tiv na?i mysl, naplň nebeskou milostí srdce, která jsi stvo?il“. Prosme Ducha svatého, aby k nám p?i?el a u?inil nás novými lidmi s novostí Ducha.