蜜桃交友

Sir 10,7.9.12.14

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

V na?ich katechezích o ne?estech a ctnostech dnes dospíváme k poslední z ne?estí: pý?e. Sta?í ?ekové ji ozna?ovali slovem, které by se mohlo p?elo?it jako ?nadměrná oslnivost“. Pýcha toti? skute?ně vede k vyvy?ování sebe sama, domý?livosti a marnivosti. Pojem ?pýcha“ se objevuje také v oné ?adě ne?estí, které Je?í? vyjmenovává, aby vysvětlil, ?e zlo v?dy vychází z lidského srdce (srov. Mk 7,22). Py?ný ?lověk si myslí, ?e je mnohem vět?ím, ne? tomu je ve skute?nosti, dychtí po tom, aby byl uznáván za významněj?ího, ne? jsou ostatní, chce, aby mu byly ustavi?ně p?iznávány jeho zásluhy a pohrdá druhými, které pova?uje za pod?azené.

Z tohoto po?áte?ního popisu zji??ujeme, ?e ne?est pýchy je velice blízká ne?esti slavomanie, kterou jsme p?edstavili v minulé katechezi. Chlubivost je ov?em chorobou lidského ega, která je v porovnání s pusto?ivostí pýchy pouhou dětskou nemocí. Kdy? sta?í mni?i rozebírali lidské démony, p?isuzovali zlu ur?itý ?ád: za?íná se hrub?ími h?íchy, jako ob?erství, a dospívá se k mnohem znepokojivěj?ím obludnostem. V?em ne?estem vládne pýcha jako veliká královna. Nikoli náhodou ji Dante v Bo?ské komedii umis?uje do prvního kruhu o?istce. Kdo toti? podlehne této ne?esti, vzdaluje se Bohu, a náprava této ?patnosti vy?aduje ?as a námahu vět?í ne? jakákoli jiná bitva, do ní? je k?es?an povolán.

Za tímto zlem se toti? skrývá radikální h?ích, absurdní nárok, ?e ?lověk bude jako B?h. H?ích na?ich prarodi??, o kterém vypráví kniha Genesis, je v ka?dém ohledu h?íchem z pýchy. Poku?itel jim ?íká: ?Kdybyste z toho stromu jedli, otev?ou se va?e o?i a budete jako B?h.“ Duchovní auto?i nejpozorněji popisují dopad pýchy na ka?dodenní ?ivot, lí?í, jak ni?í lidské vztahy, a zvýrazňují, jak tato ?patnost doká?e zamo?it onen pocit bratrství, který by naopak měl lidi spojovat.

Pohle?me tedy na dlouhý seznam p?íznak?, které odhalují, ?e nějaký ?lověk podlehl ne?esti pýchy. Je to zlo se zjevným fyzickým aspektem: py?ný ?lověk je popudlivý, má ?tvrdou ?íji“, je zatvrzelý. Je to ?lověk náchylný k opovr?livým odsudk?m druhých lidí – kv?li nicotnostem vyná?í neodvolatelné soudy nad těmi, kte?í se mu jeví nenapravitelně nezp?sobilí a neschopní. Ve své nadutosti zapomíná, ?e Je?í? nám v evangeliu p?isoudil velice málo mravních p?íkaz?, av?ak na jednom z nich neoblomně trval: nikdy nesoudit. M??e? si v?imnout, ?e má? p?ed sebou py?ného ?lověka, kdy? p?i sebemen?í konstruktivní kritice nebo zcela ne?kodné poznámce reaguje naprosto p?emr?těně, jako by někdo urazil jeho majestát. Rozlítí se, k?i?í a ura?eně zp?etrhává vztahy k druhým lidem.

S ?lověkem, který onemocněl pýchou, nelze témě? nic dělat. Není mo?né s ním promluvit a tím méně jej napravit, proto?e u? sám v sobě není p?ítomen. Je pouze t?eba mít s ním trpělivost, proto?e jednoho dne se jeho p?íbytek z?ítí. Jak praví jedno italské p?ísloví, py?ný ?lověk odjí?dí na koni a vrací se pě?ky. V evangeliích Je?í? nakládá s mnoha py?nými lidmi a ?astokrát tuto ne?est odhaluje také v lidech, kte?í ji velice pe?livě skrývají. Petr staví na odiv svou věrnost v ka?dé zkou?ce: ?Kdyby se v?ichni nad tebou pohor?ili, já se nikdy nepohor?ím!“ (Mt 26,33). Brzy v?ak zakusí, ?e je stejný jako druzí a bojí se smrti, kterou ne?ekal tak blízko. A tak Je?í? vylé?í a? onoho druhého Petra, který ji? py?ně nevypíná hlavu, ale prolévá ho?ké slzy, a který se kone?ně bude hodit k tomu, aby nesl tí?i církve. Zprvu se samolibě chvástal, ani? bylo ?ím, ale nyní je z něj věrný u?edník, jeho? pán m??e ustanovit ?správcem nad celým svým majetkem“ (Lk 12,44), jak stojí v podobenství.

Spása prochází skrze pokoru, která je pravým lékem na ka?dý py?ný skutek. Maria vyzpívala v Magnificat Boha, který svou mocí rozptýlil py?né, je? chorobně smý?lejí ve svém srdci. Je zbyte?né něco Bohu krást, jak by to py?ní lidé rádi udělali, proto?e B?h nám chce koneckonc? v?e darovat. Apo?tol Jakub proto pí?e komunitě, zraněné lítým bojem vyvolaným pýchou, ?e ?B?h se staví proti py?ným, ale pokorným dává milost“ (Jak 4,6).

Vyu?ijme tedy, drazí brat?i a sestry, této postní doby k tomu, abychom bojovali se svou pýchou.