Pape?ova katecheze o ne?estech a ctnostech: Zamilovanost je tajemství
1 Ts 4,3-5
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
Dob?e nyní poslouchejme katechezi, proto?e potom nastoupí cirkus, který se postará o zábavu.
Pokra?ujeme v na?em výkladu o ne?estech a ctnostech – a sta?í otcové nás u?í, ?e po ob?erství je chlípnost tím druhým démonem, tedy ne?estí, ustavi?ně d?epícím u brány srdce. Jestli?e p?i ob?erství la?níme po jídlu, tato dal?í ne?est je jakýmsi druhem ?hltavosti“ týkající se druhého ?lověka. Je to ?kodlivý mezilidský vztah, udr?ovaný zejména v sexuální oblasti.
Mějme na z?eteli, ?e k?es?anství neodsuzuje pohlavní pud, nezatracuje ho. Jedna z biblických knih, Píseň písní, je nádhernou básnickou skladbou o lásce mezi dvěma snoubenci. Navzdory tomu v?ak tento natolik krásný rozměr na?eho lidství – pohlavní dimenze, dimenze lásky – nepostrádá nebezpe?í. Ji? sv. Pavel se touto otázkou musel zabývat v prvním listě Korin?an?m, kde pí?e: ?Proslýchá se, ?e je u vás nemravnost, a to taková, jaká (se nevyskytuje) ani u pohan?“ (5,1). Apo?tolovo pokárání se týká právě ?patného nakládání se sexualitou, které se vyskytlo u některých k?es?an?.
Pohle?me v?ak na jeden lidský pro?itek, na pro?ívání zamilovanosti. Je zde mnoho novoman?el? – m??ete o tom povyprávět! Nikdo neví, pro? k tomuto tajemství dochází a pro? se stává natolik strhující zku?eností v lidských ?ivotech. ?lověk se zamiluje do druhého, zamilovanost p?ichází a je jednou z nejp?ekvapivěj?ích ?ivotních skute?ností. Týká se jí zna?ná ?ást písni?ek, které sly?íme v rádiu: planoucí lásky, ustavi?ně hledané a nikdy nedosa?ené lásky, lásky obtě?kané radostí ?i trýznivé a? k slzám.
Pokud zamilovanost nezhyzdí ne?est, je jedním z nej?ist?ích cit?. Zamilovaný ?lověk je ?tědrý, tě?í jej obdarovávat, pí?e dopisy a básně. P?estane myslet sám na sebe, aby se plně věnoval druhému, a to je krásné. A kdy? se někoho zamilovaného zeptáte, z jakého d?vodu miluje, nenajde na to odpově?. Z mnoha ohled? je toti? jeho láska bezd?vodná a bezpodmíne?ná. Mějme strpení, je-li tato natolik mocná láska také trochu naivní. Zamilovaný ?lověk doopravdy nezná tvá? druhého ?lověka, tíhne k jeho idealizaci, je p?ipraven zavázat se sliby, jejich? záva?nost ihned nedoká?e post?ehnout. Tato ?zahrada“, kde se mno?í divy, nicméně není ukryta p?ed zlem. Poskvrňuje ji démon chlípnosti. Tato ne?est je výjime?ně odporná, a to p?inejmen?ím ze dvou d?vod?.
P?edev?ím kv?li tomu, ?e pusto?í vztahy mezi lidmi. Jestli?e tuto skute?nost chceme dolo?it, bohu?el nám k tomu posta?í ka?dodenní zpravodajství. Kolik vztah?, které za?aly tím nejlep?ím mo?ným zp?sobem, se posléze změnilo v toxické, majetnické vazby, postrádající úctu a smysl pro správné meze? Jsou to lásky, ve kterých chyběla ?istota – ctnost, kterou nelze zaměňovat se sexuální zdr?enlivostí. ?istota je něco více ne? sexuální zdr?enlivost, je to v?le nikdy nevlastnit druhého ?lověka. Milovat znamená respektovat druhého, usilovat o jeho ?těstí, pěstovat empatii s jeho cítěním, projevit ochotu k poznávání těla, psychiky a du?e, které nejsou na?e a které je nutno kontemplovat vzhledem ke kráse, jí? jsou nositeli. Toto znamená milovat a milovat je krásné. Chlípnost se ov?em tomu v?emu vysmívá – chlípnost plení, ko?istnicky loupí, co nejrychleji spot?ebovává, nechce naslouchat druhému, ale jen vlastním ?ádostem a po?itk?m. Chlípnost pova?uje za nudné jakékoli dvo?ení, nevyhledává ono spojení rozumu, impulsu a citu, které by napomohlo k moudrému ?ití. Chlípník se vydává jen zkratkami – nechápe, ?e cestou lásky se máme ubírat pomalu a ?e tato trpělivost, ani? by byla synonymem nudy, vná?í ?těstí do na?ich milostných vztah?.
Chlípnost je v?ak nebezpe?nou ne?estí je?tě z jednoho dal?ího d?vodu. Vprost?ed v?ech lidských rozko?í zaznívá sexualita mocným hlasem, zapojuje v?echny smysly, p?ebývá jak v těle, tak v psýché, a to je krásné. Pokud se nicméně trpělivě neukázní a není vepsána do vztahu, do p?íběhu, kde ji dva jedinci proměňují v milostný tanec, stávají se z ní okovy obírající ?lověka o svobodu. Pohlavní rozko?, která je Bo?ím darem, je podkopávána pornografií: uspokojením mimo vztah, které m??e vést k formám závislosti. Musíme hájit lásku – lásku srdce, mysli, těla, ?istou lásku, v ní? se jeden daruje druhému. V tom spo?ívá krása sexuálního vztahu.
Zvítězit v boji proti chlípnosti, proti ?zp?edmětnění“ druhého ?lověka, m??e být celo?ivotním úkolem. Av?ak cena, která se získává v tomto zápase, je ze v?ech nejd?le?itěj?í, nebo? se jedná o uchování oné krásy, ji? B?h vepsal do svého stvo?ení, kdy? měl na mysli lásku mezi mu?em a ?enou, která není vzájemným vyu?íváním, nýbr? milováním. Tato krása nás p?ivádí k ví?e, ?e vybudování trvalého vztahu je lep?í ne? lovit dobrodru?ství jako mnozí don Juanové. Pěstovat něhu je lep?í ne? se podrobit démonu majetnictví, proto?e pravá láska nevlastní, ale dává, slou?it je lep?í ne? dobývat. ?ivot je toti? smutný a osamělý, kdy? v něm není láska.
