蜜桃交友

Mt 3, 13-15

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Minulý týden jsme se seznámili s tématem ne?estí a ctností. P?ipomíná duchovní zápas k?es?ana. Duchovní ?ivot k?es?ana toti? není pokojný, p?ímo?arý a bez výzev; naopak, k?es?anský ?ivot vy?aduje neustálý boj: k?es?anský boj o udr?ení víry, o obohacení dar? víry v nás. Není náhodou, ?e první pomazání, které ka?dý k?es?an p?ijímá ve svátosti k?tu – pomazání olejem katechumen? – postrádá jakoukoli v?ni a symbolicky oznamuje, ?e ?ivot je zápas. Ve starověku toti? bývali zápasníci p?ed soubojem pomazáni po celém těle, jednak aby si zpevnili svaly a jednak aby jejich tělo dokázalo uniknout ze soupe?ova dr?ení. Pomazání katechumen? tak ihned dává najevo, ?e k?es?an není u?et?en boje, ?e k?es?an musí bojovat: i jeho existence, stejně jako existence v?ech, musí sestoupit do arény, proto?e ?ivot je sled zkou?ek a poku?ení.

Známý výrok p?ipisovaný abbovi Antonínovi, prvnímu velkému otci mni?ství, zní takto: ?Odstraňte poku?ení a nikdo nebude spasen“. Svatí nejsou lidé, kte?í byli poku?ení u?et?eni, ale lidé, kte?í si dob?e uvědomují, ?e svody zla se v ?ivotě opakovaně objevují, aby byly demaskovány a odmítnuty. V?ichni s tím máme zku?enost, v?ichni: ?e tě napadne ?patná my?lenka, dostane? chu? něco udělat ?i pomluvit druhého ?lověka... V?ichni, v?ichni jsme pokou?eni a musíme bojovat, abychom neupadli do poku?ení. Pokud někdo z vás nemá ?ádná poku?ení, ?ekněte to, proto?e to by byla mimo?ádná věc! V?ichni jsme vystaveni poku?ení a v?ichni se musíme nau?it, jak v těchto situacích pokra?ovat v ?ivotě.

Je mnoho lidí, kte?í si sami udělují rozh?e?ení a myslí si, ?e jsou v po?ádku. ?Ne, já se chovám slu?ně, já tyhle problémy nemám“. Ale nikdo z nás není v po?ádku; pokud se někdo cítí v po?ádku, tak se mu to jen zdá; ka?dý z nás toho m??e tolik napravit a také má být ostra?itý. Někdy se stane, ?e p?istoupíme ke svátosti smí?ení a up?ímně ?ekneme: ?Ot?e, nepamatuji si, nevím, jestli mám h?íchy...“. Ale to je nedostate?ná znalost toho, co se děje v srdci. V?ichni jsme h?í?níci. A trocha zpytování svědomí, trocha vnit?ního pohledu nám prospěje. Jinak riskujeme, ?e budeme ?ít ve tmě, proto?e jsme si na tmu zvykli a u? nedoká?eme rozli?it dobro od zla. Izák Syrský ?ekl, ?e v církvi je vět?í ten, kdo zná své h?íchy a plá?e nad nimi ne? ten, kdo vzk?ísí mrtvého. V?ichni musíme prosit Boha o milost uznání, ?e jsme ubozí h?í?níci, kte?í pot?ebují obrácení, a uchovat si v srdci d?věru, ?e ?ádný h?ích není p?íli? velký pro nekone?né milosrdenství Boha Otce. To je úvodní lekce, kterou nás Je?í? obdarovává.

Vidíme to na prvních stránkách evangelií, p?edev?ím kdy? se dozvídáme o k?tu Mesiá?e ve vodách ?eky Jordánu. Tato epizoda má v sobě cosi p?ekvapivého: pro? se Je?í? podrobuje takovému o?istnému ob?adu? V?dy? je B?h, je p?ece dokonalý! Z jakého h?íchu se Je?í? v?bec musí kát? Ze ?ádného! Dokonce i K?titel je pohor?en do té míry, ?e text praví: ?Ale Jan se bránil a ?íkal: ?Já bych měl být pok?těn od tebe, a ty p?ichází? ke mně?“ (Mt 3,15) Je?í? je v?ak zcela jiný Mesiá?, ne? jak ho Jan ohla?oval a jak si ho lidé p?edstavovali: neztělesňuje rozhněvaného Boha a nesvolává k soudu, ale naopak stojí v zástupu s h?í?níky. Jak to? Ano, Je?í? jde s námi, s námi v?emi h?í?níky. Není h?í?níkem, ale je mezi námi. A to je krásná věc. ?Ot?e, mám tolik h?ích?!“ – ?Ale Je?í? je s tebou, mluv o nich, on ti z nich pom??e“. Je?í? nás nikdy nenechává samotné, nikdy! Dob?e o tom p?emý?lejte. ?Ach, ot?e, dopustil jsem se velkých chyb“! – ?Ale Je?í? tě chápe a provází tě: chápe tv?j h?ích a odpou?tí ti ho“. Na to nikdy nezapomínejte! V těch nejhor?ích chvílích, ve chvílích, kdy sklouzneme k h?ích?m, je Je?í? vedle nás, aby nám pomohl povstat. To p?iná?í útěchu. Tuto jistotu nesmíme ztratit: Je?í? je vedle nás, aby nám pomohl, aby nás ochránil a také aby nás po h?íchu pozvedl. ?Ale, ot?e, je pravda, ?e Je?í? v?echno odpou?tí?“ – ?V?echno. P?i?el, aby odpustil, zachránil. P?eje si jediné – abys měl otev?ené srdce“. B?h nikdy nezapomíná odpou?tět: to my kolikrát ztrácíme schopnost prosit o odpu?tění. Získejme zpět tuto schopnost prosit o odpu?tění. Ka?dý z nás má mnoho věcí, za které m??e prosit o odpu?tění: ka?dý z nás a? si to v nitru promyslí a dnes o tom promluví s Je?í?em. Mluv s Je?í?em takto: ?Pane, nevím, jestli je to pravda, nebo ne, ale jsem si jistý, ?e se ode mě neodvrací?. Jsem si jistý, ?e mi odpou?tí?. Pane, jsem h?í?ník, h?í?nice, ale prosím, nevzdaluj se“. To by dnes byla krásná modlitba k Je?í?i: ?Pane, neodvracej se ode mne“.

Hned po k?tu se Je?í? podle evangelií odebral na pou??, kde byl pokou?en satanem. Zde se opět nabízí otázka: z jakého d?vodu musí Bo?í Syn poznat poku?ení? I v tomto p?ípadě se Je?í? projevuje solidárně s na?í k?ehkou lidskou p?irozeností a stává se na?ím velkým vzorem: poku?ení, kterými prochází a nad kterými vítězí vprost?ed vyprahlé kamenité pou?tě, jsou prvním pou?ením, které nám jako u?edník?m p?edává. Zakusil to, na co také my máme ustavi?ně být p?ipraveni: ?ivot se skládá z výzev, zkou?ek, k?i?ovatek, protich?dných vizí, skrytých svod?, rozporuplných hlas?. Některé hlasy dokonce silně vábí – ?ábel toti? pokou?í Je?í?e tím, ?e se uchyluje ke slov?m Písma. Musíme si zachovat vnit?ní jasnoz?ivost, abychom si vybrali cestu, která skute?ně vede ke ?těstí, a pak usilovat o to, abychom se na pouti nezastavili.

Pamatujme, ?e jsme v?dy rozpolceni mezi opa?nými extrémy: pýcha soutě?í s pokorou, nenávist se staví proti lásce, smutek brání pravé radosti z Ducha, zatvrzelost srdce odmítá milosrdenství. K?es?ané po těchto rozmezích neustále krá?ejí. Proto je d?le?ité uva?ovat o ne?estech a ctnostech: pomáhá nám to p?ekonat nihilistickou kulturu, v ní? se vytrácí rozhraní mezi dobrem a zlem, a zároveň nám to p?ipomíná, ?e ?lověk, na rozdíl od jakéhokoli jiného tvora, m??e v?dy p?ekonat sám sebe, otev?ít se Bohu a krá?et ke svatosti.

Duchovní boj nás tedy vede k tomu, abychom se blí?e podívali na ne?esti, které nás spoutávají, a s Bo?í milostí krá?eli k těm ctnostem, které v nás mohou rozkvést a vnést do na?eho ?ivota jaro Ducha.