蜜桃交友

Alessandro De Carolis 鈥� Pope

Strach trvá, a tak se p艡imykáme k ví艡e. Pova啪ujeme za milost, 啪e se m暖啪eme ob膷as nadechnout, a pro啪íváme únavu, proto啪e neustále 啪ijeme s vyhrnutými rukávy a posloucháme lidi, kte艡í nedoká啪ou pochopit, jak je mo啪né n臎co takového v 21. století. Propastné kontrasty dvou let války, b臎hem nich啪 se pohybujeme ve zhrouceném sv臎t臎 a s takovou únavou, 啪e tém臎艡 nejsme schopni mluvit s t臎mi, kte艡í toto drama nesdílejí, jako bychom 啪ili v jiných sv臎tech. Apo拧tolský nuncius na Ukrajin臎, monsignor Visvaldas Kulbokas, skládá spolu s vatikánskými médii mozaiku pocit暖, pot艡eb a bolesti zem臎, která navzdory smutku a zkáze p艡e啪ívá u啪 dva roky uvnit艡 tunelu, na jeho啪 konci v tuto chvíli není vid臎t sv臎tlo míru.

Jaká je skute膷ná situace na Ukrajin臎 dva roky po zahájení ruské agrese?

Je z艡ejmé, 啪e jde o situaci velkého utrpení. Je zde n臎kolik tisíc zajatc暖, kte艡í 啪ijí, 膷i spí拧e 膷asto p艡e啪ívají v nelidských podmínkách, alespo艌 soud臎 podle sv臎dectví t臎ch, kte艡í se vrátili dom暖. Ka啪dé ráno za膷ínám svou modlitbu v jednot臎 s nimi a s d臎tmi odlou膷enými od rodi膷暖 nebo zákonných zástupc暖, proto啪e vím, 啪e 啪ijí v pekle a a啪 na velmi vzácné výjimky jim není mo啪né pomoci. Jsou mezi nimi i ti, kte艡í 啪ijí v regionech poblí啪 frontové linie, v臎t拧inou star拧í nebo chudí lidé, kte艡í se neodva啪ují nebo nemají fyzickou sílu hledat 拧t臎stí jinde. Navíc jsou zcela závislí na humanitární pomoci, v膷etn臎 vody a chleba. A existuje celá sí钮 kn臎啪í, charitativních pracovník暖 a dobrovolník暖, kte艡í se zabývají vytvá艡ením logistické dopravní sít臎, n臎kdy na tisíce kilometr暖. Jsou tu miliony chlapc暖 a dívek ze v拧ech východních oblastí, Charkova, Dn臎pru, Poltavy, Záporo啪í, Chersonu, kte艡í od za膷átku koronavirové pandemie nemohli chodit do 拧koly, tj. po 膷ty艡i roky mohli studovat maximáln臎 on-line. V n臎kterých m臎stech se budují podzemní 拧koly, chrán臎né p艡ed 膷astým bombardováním. Pak jsou tu místní spolupracovníci na拧í apo拧tolské nunciatury v Kyjev臎, o kterých ka啪dý den nevím, zda budou moci p艡ijít do práce, proto啪e p艡i 膷astých leteckých popla拧ích uvíznou celé hodiny na míst臎, kde se zrovna nacházejí. Pro m臎 samotného je t臎啪ké dlouze hovo艡it s lidmi, kte艡í nemají stejnou zku拧enost: mám dojem, 啪e 啪ijeme v jiných sv臎tech, kde jsou úpln臎 jiné priority. Nemluv臎 o mrtvých a lidech zmrza膷ených ve válce, milionech vysídlených osob a uprchlík暖.

Jaké máte zprávy o tom, jak se 啪ije v oblastech, kde zu艡í vále膷ný konflikt, v Kyjev臎 a nejzápadn臎j拧ích 膷ástech zem臎?

Ti, kdo 啪ijí ve m臎stech v blízkosti frontové linie, jako je Cherson a také Charkov, jsou zvyklí dívat se smrti p艡ímo do o膷í. V tomto smyslu je Kyjev v p艡ízniv臎j拧í situaci, proto啪e k útok暖m raketami a drony nedochází ka啪dý den, a navíc má výsadu robustn臎j拧ího systému protiletecké ochrany. Mít chvilku klidu, by钮 ka啪dý druhý den, je milost. Ale blí啪e k front臎 tráví lidé co nejmén臎 膷asu na ulicích, aby za拧li do kostela, sehnali jídlo a vy艡ídili dal拧í naléhavé poch暖zky. P艡ed n臎kolika dny jsem se zeptal jednoho katolického kn臎ze v Chersonu: Co ti nejvíc chybí? Odpov臎d臎l: Chybí mi alespo艌 pár hodin ticha, abych se mohl v klidu projít a vyspat.

Co vás nejvíce zará啪í na vypráv臎ní t臎ch, kte艡í se vracejí z fronty?

Opakovan臎 m臎 zasáhlo to, co mi n臎kte艡í vojáci vypráv臎li o 啪ivot臎 z modlitby a víry b臎hem nejtu啪拧ích frontových boj暖. Zde je t艡eba jasn臎 艡íci, kdo jsou tito vojáci: dnes jsou toti啪 v拧ichni vojáci, od vysoko拧kolských u膷itel暖 po specialisty na nové technologie, od divadelních um臎lc暖 a啪 po podnikatele. N臎kte艡í z nich projevují víru, která povzbuzuje i m臎. Nejednou jsem sly拧el takové sv臎dectví: 鈥濸o celou dobu, pod bombardováním, v zákopech nebo v protiútoku, jsem se neustále modlil a cítil jsem, 啪e Je啪í拧 stojí po mém boku. V拧ude kolem hvízdaly a vybuchovaly kulky a miny, ale já jsem z暖stal na啪ivu鈥�. Dal拧í kategorií výpov臎dí, která m臎 zasáhla, jsou výpov臎di bývalých zajatc暖, pokud jsou je拧t臎 psychicky schopni komunikovat s lidmi. Zde se zdr啪ím p艡evypráv臎ní jejich sv臎dectví, proto啪e jsou nevyslovitelná a proto啪e si myslím, 啪e je lep拧í, aby je vypráv臎li oni sami, a啪 to budou moci u膷init.

Vidíte n臎jaký záblesk mo啪ného diplomatického 艡e拧ení, které by ukon膷ilo probíhající vále膷ný konflikt?

Rád bych se mýlil, ale dnes osobn臎 啪ádný záblesk nevidím. S Bo啪í milostí se v拧ak v拧e m暖啪e zm臎nit b臎hem okam啪iku, tak啪e na拧e d暖v臎ra v milosrdného Boha musí být p艡i modlitb臎 co nejúpln臎j拧í. V ka啪dém p艡ípad臎 je t艡eba zd暖raznit, 啪e nejúporn臎j拧í pokusy v této oblasti p艡icházejí od té kategorie zemí a mezinárodních organizací, které se pln臎 neztoto啪艌ují ani s jednou ze stran.

Jakou roli hrály a hrají církve p艡i podpo艡e obyvatelstva?

Podpora církví je z duchovního hlediska nesmírn臎 d暖le啪itá. Tato krutá válka vzbuzuje mezi lidmi ned暖v臎ru, proto啪e 膷lov臎k nechápe, jak je mo啪né za膷ít n臎co takového v 21. století. Duchovní aspekt zd暖raz艌ují zejména vojáci na front臎 a vále膷ní zajatci: modlitba je pro n臎 tém臎艡 jediným zábleskem nad臎je, který mají. Mnozí pak 啪ádají církve o zprost艡edkování v humanitárních zále啪itostech. Je t艡eba lidem naslouchat, kdy啪 nemohou pochopit, jak je mo啪né, 啪e církve a zejména Svatý stolec nemohou svými iniciativami dosáhnout 啪ádoucích výsledk暖. Mnozí lidé vycházejí z p艡esv臎d膷ení, 啪e sta膷í slovo Svatého otce a potí啪e se vy艡e拧í. Místo toho se 膷lov臎k v dialogu s t臎mito lidmi sna啪í objasnit, 啪e nikdy neexistuje jistota, 啪e ur膷ité humanitární iniciativy p艡inesou okam啪ité ovoce.

Dal拧í oblastí p暖sobení církví je samoz艡ejm臎 humanitární pomoc, a to jak pro obyvatelstvo v oblastech v blízkosti fronty, tak pro ran臎né a vysídlené. Na tomto poli pracují jak instituce Svatého stolce z iniciativy pape啪ského almu啪níka a Dikasteria pro slu啪bu integrálnímu lidskému rozvoji, tak mezinárodní charitativní organizace a místní církve, katolické i nekatolické.

Dal拧í d暖le啪itou oblastí pomoci jsou d臎ti: osobn臎 znám také mnoho farností, které poskytují vlastní protiletecké kryty mate艡ským 拧kolkám. A kone膷n臎, Charita, eparchie a diecéze 膷asto podporují projekty ur膷ené na pomoc mladým lidem a rodinám a poskytují léka艡skou a psychologickou pomoc.

P艡i tak rozsáhlých a po膷etných nárocích jsou mo啪nosti církví p艡ímo závislé na zdrojích jejich personálu. N臎kdy vidím, 啪e n臎kte艡í biskupové sami rozd臎lují pomoc a potraviny, ne kv暖li svému zviditeln臎ní, ale prost臎 proto啪e na v拧echno není dost rukou.