Matky c铆rkve ze 膷tvrt茅ho stolet铆
Christine Schenk CSJ
膶tvrté století za膷alo tvrdým pronásledováním k艡es钮an暖, zejména na Východ臎. Po p艡ijetí k艡es钮anského Boha a po dlouhém boji o moc se Konstantin stal v roce 324 n. l. císa艡em. Církev se v této dob臎 díky císa艡ské p艡ízni Konstantina, jeho syn暖 a jeho matky Heleny vy拧vihla na nebývalou úrove艌 pozemské moci a vlivu. Církevní hodnostá艡i dostávají 拧t臎dré výhody od aristokratických k艡es钮anek, jako jsou Olympias, Melánie Star拧í, Melánie Mlad拧í a Pavla. K艡es钮anské komunity, které se dosud scházely ve velkých domech, se nyní scházejí v honosných ve艡ejných prostorách. Tyto zm臎ny prohlubují nap臎tí ohledn臎 ve艡ejné slu啪by k艡es钮anských 啪en.
Jak se m臎ní role 啪en v církvi
Ve 4. století se také objevuje nebezpe膷ná tendence ztoto啪艌ovat, by钮 symbolicky, 啪enské pohlaví s kací艡stvím, a to navzdory skute膷nosti, 啪e na nejr暖zn臎j拧ích výkladech k艡es钮anství, které mohly být ozna膷eny za schizmatické, se podíleli k艡es钮an拧tí mu啪i i 啪eny. P艡edev拧ím se v拧ak 啪eny vystavují riziku, 啪e budou kvalifikovány jako hereti膷ky a podezírány z nestoudnosti, kdy啪 se ujmou u膷itelské role. To je církevní kontext, v n臎m啪 鈥瀖atky církve鈥� 4. století 啪ijí a vydávají sv臎dectví o své ví艡e. Následuje stru膷ná, ale významná chronologie jejich 啪ivota a zp暖sobu, jakým ony - a jejich spole膷enství - vykonávaly církevní autoritu v rané církvi.
Texty psané 啪enami
Literární informace o 啪enách 4. století, jako byly Marcela, Pavla (nebo Pavlína), Makrina, Melánie Star拧í a Olympias, se k nám dostávají p艡edev拧ím od u膷ených církevních hodnostá艡暖, jako byli Jeroným, 艠eho艡 z Nyssy, Palladios a Jan Zlatoústý. Máme k dispozici dva texty, jejich啪 autorkami jsou 啪eny: Proba a Egeria. Proba upravuje Vergilia, který byl v 艠ím臎 velmi oblíbený, do prozaické kompilace, aby vypráv臎la p艡íb臎h k艡es钮anství s cílem evangelizovat mladé aristokraty, a vytvá艡í tak mezikulturní nástroj, který bude ovliv艌ovat k艡es钮anské mu啪e a 啪eny po celé generace. Egeria zase pí拧e pro své sestry cestopis, v n臎m啪 ilustruje svou cestu po svatých místech Východu. B臎hem této cesty, pí拧e Egeria, se na jednom míst臎 setkala se svou 鈥瀡elmi milou p艡ítelkyní, svatou jáhenkou Marthanou鈥�, která spravuje dvojí klá拧ter poblí啪 svatyn臎 svaté Thekly (v Turecku). Marthana je vzácným p艡íkladem 啪eny-diakonky, která vykonává vládnoucí autoritu nad k艡es钮anskými mu啪i a 啪enami.
A膷koli se zrod mni拧ství 膷asto p艡ipisuje Basilovi na Východ臎 a Jeronýmovi na Západ臎, dv臎 啪eny - Makrina a Marthana - za膷aly praktikovat tento k艡es钮anský zp暖sob 啪ivota mnohem d艡íve ne啪 mu啪i.
Makrina (327-379 n. l.) zalo啪ila v Amasyi v Malé Asii klá拧ter, který se stal p艡edlohou pro mni拧skou 艡eholi sepsanou jejím bratrem Basilem. Jestli啪e je Basil pozd臎ji nazýván 鈥瀘tcem mni拧ství鈥�, Makrina je zcela jist臎 jeho matkou. Její autorita jako duchovní v暖dkyn臎 hluboce ovlivnila její bratry Basila a 艠eho艡e, oba teology, kte艡í vypracovali u膷ení o Trojici.
Marcela 艠ímská (325-410) ve své 拧lechtické vile na Aventinském pahorku sdru啪uje 啪eny, které studují Písmo a modlí se, ji啪 více ne啪 40 let p艡ed Jeronýmovým p艡íchodem do 艠íma. Kdy啪 se Jeroným vrátil do Jeruzaléma, 艡ím拧tí kn臎啪í se s Marcelou radili o objasn臎ní n臎kterých pasá啪í biblických text暖. Marcella také zasahuje do ve艡ejných debat o origenistickém sporu.
Pavla 艠ímská (347-404) zalo啪ila v Betlém臎 dva klá拧tery: jeden pro 啪eny a druhý pro mu啪e. Mu啪ský klá拧ter sv臎艡ila mnich暖m a práv臎 v n臎m Jeroným díky její podpo艡e dokon膷il p艡eklad Bible z 艡e膷tiny do latiny. Jeroným vypráví, 啪e Pavlínina znalost hebrej拧tiny p艡ed膷ila jeho vlastní.
Melanii Star拧í (350-410) se poda艡í p艡ivést významného církevního hodnostá艡e (Evagria) zp臎t k slibu celibátu; vyu膷uje a obrací mnoho mu啪暖. Podílí se na vy艡e拧ení schizmatu, do n臎ho啪 je v Antiochii zapojeno 400 mnich暖, a 鈥瀦ískává ka啪dého kací艡e, který popírá Ducha svatého鈥�. Financuje a spoluzakládá dvojí klá拧ter na Olivové ho艡e, kde se jeho komunity v臎nují studiu Písma, modlitb臎 a dobro膷inným skutk暖m.
Olympias (368-408), vysv臎cená na jáhenku v Konstantinopoli biskupem Nektariem, vyu啪ívá obrovského jm臎ní své rodiny k podpo艡e církve a slu啪b臎 chudým. Zalo啪ila velký klá拧ter poblí啪 Hagia Sofia (obr. 1), kde byly t艡i její p艡íbuzné rovn臎啪 vysv臎ceny na jáhenky. Brzy se p艡idaly i 啪eny z rodin zasedajících v 艡ímském senátu a po膷et mni拧ek vzrostl na 250.
To je jen n臎kolik p艡íklad暖 啪en ze 4. století, jejich啪 komunity jsou p艡edch暖dkyn臎mi sou膷asného 艡eholního 啪ivota. Jejich sv臎dectví a církevní autorita siln臎 ovlivnily k艡es钮anská spole膷enství jejich doby, ale i doby budoucí. V dob臎, kdy n臎kte艡í církevní p艡edstavitelé zakazovali 啪enám ve艡ejn臎 mluvit nebo u膷it a dávali p艡ednost tomu, aby z暖stávaly doma, existují d暖kazy, 啪e ve 4. století n臎které k艡es钮anské 啪eny uplat艌ovaly autoritu, vyjad艡ovaly se k d暖le啪itým církevním otázkám, vyu膷ovaly 啪eny i mu啪e a svobodn臎 vydávaly sv臎dectví o Kristu, kterému se rozhodly zavázat.
Materiál pou啪itý pro tento 膷lánek je z velké 膷ásti p艡evzat z autor膷iny knihy Crispina and Her Sisters: Women and Authority in Early Christianity (Fortress Press, 2017). Ve 膷tvrtém a záv臎re膷ném 膷lánku této série se v臎nujeme analýze motivací, které mohly vést 啪eny v raném k艡es钮anství k tomu, aby se aktivn臎 podílely na budování církve.
