Raná církev: ?ena a její pravomoc v zobrazení na sarkofázích ze ?tvrtého století
Christine Schenk CSJ
Vzhledem k tomu, ?e vět?ina historie je zalo?ena na dokumentech vytvo?ených mu?i, m??e se hledání spolehlivých historických údaj? o ?enách v raném k?es?anství stát skute?nou výzvou. K?es?anství se do zna?né míry spoléhá na psané slovo jako na hlavní prost?edek poznání svých dějin. Jak uvádí dr. Janet Tullochová v ?lánku publikovaném v roce 2004, informace získané z vizuálních artefakt?, jako jsou fresky, malby a vlysy na sarkofázích, byly dosud svě?ovány témě? výhradně historik?m umění a archeolog?m. P?esto?e existovalo mnoho ?enských mecená?ek, které finan?ně podporovaly mu?e rané církve (Marie z Magdaly, Foiba, Lýdie, Paula, Olympias), jejich p?ítomnost je v literárních pramenech jen z?ídka zmiňována. Ji? nějakou dobu si v?ak badatelé uvědomují, ?e archeologie je d?le?itým pramenem, pokud jde o p?ítomnost ?en v raném k?es?anství.
Písemná versus archeologická dokumentace
V prvních ?ty?ech stoletích k?es?anských dějin (a a? do sou?asnosti) církevní p?edstavitelé zd?vodňovali omezení pravomocí ?en odkazem na napomenutí v prvním Pavlově listu Timoteovi, ?e ?eny mají ve shromá?děních ml?et a nemají pou?ovat ani ?vládnout nad mu?em“ (2,12). P?esto k?es?anské poh?ební umění konce 3. a po?átku 5. století zobrazuje ?eny v postoji, kdy u?í a ká?ou. Na tomto místě bude mo?né pouze stru?né pojednání o tomto fascinujícím tématu.
Pro k?es?anské i pohanské ?ímany nebyl sarkofág pouhou schránkou na mrtvé tělo, ale památníkem nabitým významem. ?ímské poh?ební umění mělo zviditelnit identitu zesnulé osoby a p?ipomínat její hodnoty a ctnosti. Takto nákladný poh?ební pomník si mohli dovolit pouze bohatí lidé; d?le?itým procesem byl také design zobrazení, tedy to, jak chtěli být p?ipomínáni. Vyobrazení s pergamenem, capsou, tedy pergamenovou schránkou, nebo codexem, knihou bylo bezprost?edním ukazatelem vzdělání, postavení a bohatství zesnulé osoby.
K?es?an?tí mu?i i ?eny byli p?ipomínáni a idealizováni jako lidé ur?itého postavení, s ur?itou autoritou, erudicí a nábo?enskou oddaností. Pokud byla zesnulá osoba zobrazena se svitkem nebo capsou a v zapojení do biblických výjev?, svěd?ilo to o její erudici v hebrejských a k?es?anských písmech.
Během t?í let jsem analyzovala 2119 vyobrazení a popis? sarkofág? a fragment? z období od 3. do po?átku 5. století, v?etně v?ech dostupných vyobrazení k?es?anských sarkofág?. D?kladný pr?zkum vybraných ikonografických motiv? odhalil, ?e mnohé ?eny raného k?es?anství byly p?ipomínány jako osoby s ur?itým spole?enským postavením, vlivné a autoritativní ve svých komunitách. Skute?ně významným zji?těním je, ?e ve srovnání s poh?ebními portréty k?es?anských mu?? existuje nejméně t?ikrát více portrét? k?es?anských ?en a pravděpodobnost, ?e tyto nálezy jsou zp?sobeny pouze náhodou, je men?í ne? 1 ku 1000.
Mnoho reliéf? na sarkofázích zobrazuje ?eny zasazené vprost?ed biblických výjev?, v ?e?nickém gestu nebo dr?ící v rukou svitky ?i kodexy. To je ú?inné svědectví o tom, ?e ?eny ve 4. století nedodr?ovaly na?ízené ml?ení. Roz?í?ení takovýchto výjev? nazna?uje vznik nové ?enské identity, zalo?ené na biblické vzdělanosti a u?itelské autoritě. Dal?ím zajímavým ově?ením je, ?e ?enské portréty jsou dvakrát více ne? mu?ská vyobrazení obklopeny postavami apo?tol? (?asto Petra a Pavla), co? má pravděpodobně potvrdit jejich nábo?enskou autoritu.
Co nám ?íká archeologie
Ikonografie raného k?es?anství nám ?íká, ?e k?es?anské ?eny byly vzdělané, zbo?né a dob?e situované. Soudě podle mno?ství sarkofág?, na nich? jsou zobrazeny pouze ?eny, to nazna?uje, ?e ?lo také o svobodné ?eny nebo vdovy, co? p?ipomíná rané komunity vdov nebo panen, o nich? jsme hovo?ili v prvním ?lánku této série. Uvá?íme-li pak, ?e mnohé z nich jsou zobrazeny se svitky a v kazatelském postoji v nějaké biblické scéně, m??eme usuzovat, ?e byly vzdělané v Písmu a chtěly být zobrazeny jako ?eny, které d?vě?ují v Bo?í spásnou moc a jsou znalkyněmi Je?í?ova ?ivota a jeho uzdravujících zázrak?. Jejich komunity si je pak idealizovaly jako u?ené postavy s pravomocí p?inejmen?ím vztahovanou na hlásání a vyu?ování Písma.
Je pravděpodobné, ?e ?matky církve“ pozděj?ích období, jako byly Marcella, Paula, Melánie Star?í a Proba, obdivovaly tyto rané ?enské modely, které je inspirovaly k lásce a studiu Písma. Literární prameny týkající se ?matek církve“ se shodují s archeologickými nálezy a potvrzují to, co ji? teoreticky p?edpokládali sou?asní vědci, v?etně pape?e Benedikta XVI, toti? ?e ?eny měly v raném k?es?anství mnohem vět?í vliv, ne? se obecně p?ipou?tí. Zatímco v literárních záznamech p?eva?ují mu?ské postavy, poh?ební portréty v oblasti archeologie naopak ukazují, ?e jsou to k?es?anské ?eny, které jsou p?ipomínány p?evá?ně jako ty, které ve svých komunitách významně uplatňovaly církevní autoritu. A jak uvidíme, ?eny, které se shroma??ovaly kolem na?ich ?církevních matek“, se později vyvinuly v jedny z na?ich prvních záměrně vznikajících ?enských ?eholních spole?enství.
Podrobněj?í pojednání o t?íletém studiu sarkofág? a fragment? ze 3. a? 6. století, které Christine Schenková prováděla, naleznete v autor?ině svazku pod názvem ?Crispina and Her Sisters: Women and Authority in Early Christianity“ (Crispina a její sestry: ?eny a autorita v raném k?es?anství, Fortress Press, 2017). T?etí ?lánek této série p?edstaví významné ?eny 4. století, které zakládaly klá?tery a polo?ily základy dne?ního ?eholního ?ivota.