Matky církve: misioná?ská autorita a prorocké vedení ?en v raném k?es?anství
Christine Schenk, CSJ
Kdy? jsem byla mladou ?eholnicí v Kongregaci svatého Josefa v Clevelandu, měla jsem velkou touhu pochopit, kdo byli na?i p?edkové ve ví?e. P?esto?e jsem nad?ená z biblických text?, ?asto mi p?ipadá obtí?né se v nich rozpoznat, proto?e texty v na?em lekcioná?i témě? v?dy hovo?í o na?ich p?edcích, mu?ích. Zbo?né Je?í?ovy u?ednice - s výjimkou Marie Nazaretské - jsou prakticky neviditelné. Kdy? jsem později za?ala studovat magisterský obor teologie v místním seminá?i, hltala jsem ka?dou informaci o ?enách v raném k?es?anství. V této sérii ?ty? esej? chci identifikovat historické ko?eny ?enských nábo?enských komunit a snad pomoci ?tená??m, aby v p?íběhu prvních k?es?an? za?ali rozpoznávat sami sebe.
?í?ení k?es?anství
Je?í?ovo hnutí se rychle roz?í?ilo po celé ?ímské ?í?i, ?áste?ně díky iniciativě vdov a ?en jako apo?tol?, prorok?, evangelizátor?, misioná?? a vedoucích domácích církví. Jeho r?st lze p?i?íst také finan?ní podpo?e k?es?anských podnikatelek, jako byly Marie z Magdaly a Jana (srov. Lk 8,1-3), Lýdie (srov. Sk 16,11-40), Foiba (srov. ?ím 16,1-2), Olympias, diakonka ze 4. století, a dal?í. Právě to uznal pape? Benedikt XVI., kdy? 14. února 2007 ?ekl, ?e ?dějiny k?es?anství by se vyvíjely zcela jinak, kdyby nebylo velkorysého p?ispění mnoha ?en. V kontextu rané církve nebyla p?ítomnost ?en v?bec druho?adá“.
?eny jako hlasatelky evangelia
Celsus, známý kritik rané církve, neměl o evangelizaci ?en valné mínění. P?esto, by? neúmyslně, poskytl nezávislý d?kaz o iniciativě ?en v raném k?es?anství, kdy? uvedl, ?e k?es?ané p?esvěd?ovali lidi, aby ?opustili své otce a u?itele a místo toho ?li s ?enami a dětmi, hrá?skými kamarády, do ?enských dom? nebo do ko?elu?ských dílen“ (Origenes, Proti Celsovi). Celsova kritika se shoduje s tvrzeními v jiných textech raného k?es?anství v tom, ?e evangelizace probíhala od ?lověka k ?lověku, od domu k domu, a to tak, ?e ?eny oslovovaly jiné ?eny, děti, svobodné mu?e a otroky. Jeho kritika nám ?íká, ?e k?es?anské ?eny (a několik mu??) vyvíjely iniciativu mimo pravidla patriarchátu v d?sledku své víry v Krista.
Konkrétní p?ínos ?en
V ?ímské spole?nosti do?lo mezi 1. a 4. stoletím ke t?em významným inovacím, které lze p?i?íst evangelizaci a vedoucí slu?bě k?es?anských ?en. První z nich, kolem 4. století, je svoboda volby celibátního ?ivota, která fakticky rozbíjí pilí? patriarchátu, toti? povinnost uzav?ít man?elství. Druhým je, ?e k?es?anské vdovy a panny zachraňují, za?leňují do spole?nosti, k?tí a vychovávají tisíce sirotk?, kte?í by jinak zem?eli, proto?e by byli opu?těni nebo by byli ur?eni k prostituci. T?etí novinkou je, ?e tyto sdru?ovací a evangeliza?ní aktivity ?en hrají rozhodující roli p?i p?eměně ?ímské spole?nosti z p?evá?ně pohanské na p?evá?ně k?es?anskou kulturu.
Prvky ?eholního ?ivota m??eme rozpoznat nejen v prvních spole?enstvích vdov, jako bylo spole?enství Grapte nebo Tabity, ale také u ?en, které se rozhodly pro celibát, jako byly ?ty?i Filipovy dcery prorokyně (Sk 21,9) a ?enská spole?enství v Malé Asii, o nich? se zmiňují Tekliny skutky. ?eny z těchto spole?enství nejen zachraňovaly sirotky a chudé vdovy, ale také prorokovaly na prvních shromá?děních prvotní církve (srov. 1 Kor 11; Sk 21,8-19). Jejich kontrakulturní uplatňování autority v kontextu ka?dodenního domácího ?ivota je jedním z ?asto nevyslovených klí?? k rychlému ?í?ení k?es?anství. Misioná?ská autorita a prorocké vedení ?en v jejich ?iroké sociální síti změnily tvá? ?ímské ?í?e.
Materiál pou?itý pro tento ?lánek je z velké ?ásti p?evzat z autor?iny knihy ?Crispina and Her Sisters: Women and Authority in Early Christianity“ (Fortress Pres, 2017). Ve svém druhém ?lánku, který brzy vyjde, popisuje p?vodní výzkum raně k?es?anských ?en na sarkofágových vlysech datovaných mezi 3. a 5. stoletím.
