Matky církve ze ?tvrtého století
Christine Schenk CSJ
?tvrté století za?alo tvrdým pronásledováním k?es?an?, zejména na Východě. Po p?ijetí k?es?anského Boha a po dlouhém boji o moc se Konstantin stal v roce 324 n. l. císa?em. Církev se v této době díky císa?ské p?ízni Konstantina, jeho syn? a jeho matky Heleny vy?vihla na nebývalou úroveň pozemské moci a vlivu. Církevní hodnostá?i dostávají ?tědré výhody od aristokratických k?es?anek, jako jsou Olympias, Melánie Star?í, Melánie Mlad?í a Pavla. K?es?anské komunity, které se dosud scházely ve velkých domech, se nyní scházejí v honosných ve?ejných prostorách. Tyto změny prohlubují napětí ohledně ve?ejné slu?by k?es?anských ?en.
Jak se mění role ?en v církvi
Ve 4. století se také objevuje nebezpe?ná tendence ztoto?ňovat, by? symbolicky, ?enské pohlaví s kací?stvím, a to navzdory skute?nosti, ?e na nejr?zněj?ích výkladech k?es?anství, které mohly být ozna?eny za schizmatické, se podíleli k?es?an?tí mu?i i ?eny. P?edev?ím se v?ak ?eny vystavují riziku, ?e budou kvalifikovány jako hereti?ky a podezírány z nestoudnosti, kdy? se ujmou u?itelské role. To je církevní kontext, v něm? ?matky církve“ 4. století ?ijí a vydávají svědectví o své ví?e. Následuje stru?ná, ale významná chronologie jejich ?ivota a zp?sobu, jakým ony - a jejich spole?enství - vykonávaly církevní autoritu v rané církvi.
Texty psané ?enami
Literární informace o ?enách 4. století, jako byly Marcela, Pavla (nebo Pavlína), Makrina, Melánie Star?í a Olympias, se k nám dostávají p?edev?ím od u?ených církevních hodnostá??, jako byli Jeroným, ?eho? z Nyssy, Palladios a Jan Zlatoústý. Máme k dispozici dva texty, jejich? autorkami jsou ?eny: Proba a Egeria. Proba upravuje Vergilia, který byl v ?ímě velmi oblíbený, do prozaické kompilace, aby vyprávěla p?íběh k?es?anství s cílem evangelizovat mladé aristokraty, a vytvá?í tak mezikulturní nástroj, který bude ovlivňovat k?es?anské mu?e a ?eny po celé generace. Egeria zase pí?e pro své sestry cestopis, v něm? ilustruje svou cestu po svatých místech Východu. Během této cesty, pí?e Egeria, se na jednom místě setkala se svou ?velmi milou p?ítelkyní, svatou jáhenkou Marthanou“, která spravuje dvojí klá?ter poblí? svatyně svaté Thekly (v Turecku). Marthana je vzácným p?íkladem ?eny-diakonky, která vykonává vládnoucí autoritu nad k?es?anskými mu?i a ?enami.
A?koli se zrod mni?ství ?asto p?ipisuje Basilovi na Východě a Jeronýmovi na Západě, dvě ?eny - Makrina a Marthana - za?aly praktikovat tento k?es?anský zp?sob ?ivota mnohem d?íve ne? mu?i.
Makrina (327-379 n. l.) zalo?ila v Amasyi v Malé Asii klá?ter, který se stal p?edlohou pro mni?skou ?eholi sepsanou jejím bratrem Basilem. Jestli?e je Basil později nazýván ?otcem mni?ství“, Makrina je zcela jistě jeho matkou. Její autorita jako duchovní v?dkyně hluboce ovlivnila její bratry Basila a ?eho?e, oba teology, kte?í vypracovali u?ení o Trojici.
Marcela ?ímská (325-410) ve své ?lechtické vile na Aventinském pahorku sdru?uje ?eny, které studují Písmo a modlí se, ji? více ne? 40 let p?ed Jeronýmovým p?íchodem do ?íma. Kdy? se Jeroným vrátil do Jeruzaléma, ?ím?tí kně?í se s Marcelou radili o objasnění některých pasá?í biblických text?. Marcella také zasahuje do ve?ejných debat o origenistickém sporu.
Pavla ?ímská (347-404) zalo?ila v Betlémě dva klá?tery: jeden pro ?eny a druhý pro mu?e. Mu?ský klá?ter svě?ila mnich?m a právě v něm Jeroným díky její podpo?e dokon?il p?eklad Bible z ?e?tiny do latiny. Jeroným vypráví, ?e Pavlínina znalost hebrej?tiny p?ed?ila jeho vlastní.
Melanii Star?í (350-410) se poda?í p?ivést významného církevního hodnostá?e (Evagria) zpět k slibu celibátu; vyu?uje a obrací mnoho mu??. Podílí se na vy?e?ení schizmatu, do něho? je v Antiochii zapojeno 400 mnich?, a ?získává ka?dého kací?e, který popírá Ducha svatého“. Financuje a spoluzakládá dvojí klá?ter na Olivové ho?e, kde se jeho komunity věnují studiu Písma, modlitbě a dobro?inným skutk?m.
Olympias (368-408), vysvěcená na jáhenku v Konstantinopoli biskupem Nektariem, vyu?ívá obrovského jmění své rodiny k podpo?e církve a slu?bě chudým. Zalo?ila velký klá?ter poblí? Hagia Sofia (obr. 1), kde byly t?i její p?íbuzné rovně? vysvěceny na jáhenky. Brzy se p?idaly i ?eny z rodin zasedajících v ?ímském senátu a po?et mni?ek vzrostl na 250.
To je jen několik p?íklad? ?en ze 4. století, jejich? komunity jsou p?edch?dkyněmi sou?asného ?eholního ?ivota. Jejich svědectví a církevní autorita silně ovlivnily k?es?anská spole?enství jejich doby, ale i doby budoucí. V době, kdy někte?í církevní p?edstavitelé zakazovali ?enám ve?ejně mluvit nebo u?it a dávali p?ednost tomu, aby z?stávaly doma, existují d?kazy, ?e ve 4. století některé k?es?anské ?eny uplatňovaly autoritu, vyjad?ovaly se k d?le?itým církevním otázkám, vyu?ovaly ?eny i mu?e a svobodně vydávaly svědectví o Kristu, kterému se rozhodly zavázat.
Materiál pou?itý pro tento ?lánek je z velké ?ásti p?evzat z autor?iny knihy Crispina and Her Sisters: Women and Authority in Early Christianity (Fortress Press, 2017). Ve ?tvrtém a závěre?ném ?lánku této série se věnujeme analýze motivací, které mohly vést ?eny v raném k?es?anství k tomu, aby se aktivně podílely na budování církve.
