蜜桃交友

Pope

Slo?ité vy?et?ování, v něm? se prolínalo několik vy?et?ovacích linií, a slo?itý proces, který se celý odehrával v rámci soudního jednání (86 sly?ení), nemohl neskon?it jinak ne? stejně slo?itým rozsudkem - vyneseným v?era, v úterý 29. ?íjna -, který potvrzuje rozhodnutí soudu vedeného Giuseppem Pignatonem, jen? v prosinci 2023 odsoudil témě? v?echny ob?alované za některé trestné ?iny a za jiné je zprostil viny: kardinál Giovanni Angelo Becciu a Raffaele Mincione byli shledáni vinnými ze zpronevěry, Enrico Craso z trestného ?inu praní ?pinavých peněz, Gianluigi Torzi a Nicola Squillace z podvodu s p?itě?ujícími okolnostmi a Torzi také z vydírání ve spol?ení s Fabriziem Tirabasim, p?i?em? Tirabassi sám byl uznán vinným z praní ?pinavých peněz. Becciu a Cecilia Marogna byli uznáni vinnými z podvodu s p?itě?ujícími okolnostmi.

Záruky pro ob?alované

Rozsudek p?edev?ím zd?razňuje ?adu legislativních novinek zavedených do vatikánské legislativy od roku 2010 s cílem p?izp?sobit se ?mezinárodním model?m a osvěd?eným postup?m“, zamě?eným na vět?í vnit?ní transparentnost, aby se zabránilo ?beztrestnému páchání trestných ?in?“ osobami p?sobícími ve vatikánském státě a p?i Svatém stolci. Soud pak bod po bodu reaguje na obvinění z poru?ení Evropské úmluvy o lidských právech a vysvětluje, ?e ?vatikánský právní systém uznává zásadu ?ádného procesu, zásadu presumpce neviny a právo na obhajobu, které jsou dokonce výslovně stanoveny platnými p?edpisy“. Soud, uvádí se v rozsudku, ?v p?esvěd?ení, ?e k?í?ový výslech mezi stranami je nejlep?í metodou k dosa?ení procesní pravdy a také, pokud je to mo?né, ke snaze p?iblí?it se pravdě bez p?ívlastk?, se v?dy sna?il s maximálním vyu?itím prostoru, který platný právní rámec ponechává vyklada?i, p?ijmout výklady a provozní postupy, které by zaru?ily ú?innost k?í?ového výslechu a zajistily co nej?ir?í prostor pro strany, a zejména pro obhajobu“. Prokazuje také legitimitu rozhodnutí promotora spravedlnosti neulo?it v?echny whatsapové zprávy, které měl k dispozici, proto?e souvisely s jinými trestními hypotézami a jinými směry vy?et?ování.

Objasnění ohledně zpronevěry a Perlascovy role

Dal?í významnou pasá?í je ta, která objasňuje podstatu trestného ?inu zpronevěry, který trvá, i kdy? si ob?alovaný nedal peníze do kapsy: sám italský Nejvy??í soud jej identifikuje v p?ípadě, kdy ve?ejný správce ?místo aby investoval na ú?ely, pro které byly finan?ní prost?edky, jimi? disponuje, ur?eny, pou?ije je v rozporu se zákonem a statutem k nákupu akcií spekulativních fond?“. Proto skute?nost, ?e neexistoval osobní a p?ímý zájem osoby, která schválila hazardní investici obrovské ?ástky do vysoce spekulativního fondu, z?stává trestným ?inem. Soud rovně? pova?oval monsignora Alberta Perlascu za nevěrohodného, p?i?em? jeho výpovědi ozna?il za ?postrádající autonomní d?kazní relevanci pro ú?ely tohoto procesu“, a své rozhodnutí zalo?il ?pouze a výhradně na těch skute?nostech, které dosáhly d?kazního významu“.

Investice ve vý?i dvou set milion? dolar? ve spolupráci s Mincionem

Podstatná ?ást rozsudku podrobně rekonstruuje úpis operace Falcon Oil a úpis akcií fondu Athena Capital Commodities Fund a fondu Global Opportunities Fund (GOF), které se vztahují k Raffaelu Mincionemu, ze strany Státního sekretariátu s platbou 200 milion? dolar? (co? se rovná p?ibli?ně jedné t?etině prost?edk?, které měl Státní sekretariát k dispozici), za co? byli Mincione sám, kardinál Becciu, Craso a Tirabassi odsouzeni za zpronevěru. Trestný ?in byl potvrzen, proto?e vy?lo najevo, ?e existovala ?v?le pou?ít majetek v rozporu se zájmy“ Svatého stolce. Nelze pop?ít,“ uvádí se v od?vodnění rozsudku, ??e nezákonné pou?ití církevního majetku vedlo ke zjevnému a významnému prospěchu Mincioneho a jeho spole?ník? jako p?ímému d?sledku nezákonného jednání kardinála Becciua, tak?e není d?le?ité, ?e neměl v úmyslu jednat za ú?elem zisku, ani ?e nezískal ?ádnou výhodu. Platné p?edpisy toti? vy?adují obez?etnou správu, zamě?enou p?edev?ím na zachování majetku, a to i v p?ípadě, ?e usiluje o jeho zvět?ení, p?i?em? hodnotí mo?nosti zisku, i kdy? jsou pomě?ovány s mo?nou a v ka?dém p?ípadě omezenou mo?ností ztráty. Bylo tedy nutné zohlednit rizikový kvocient, velikost investovaného majetku a mo?nost zachování ur?itého stupně kontroly nad správou, jako? i náklady na provoz“. ?Ve světle těchto parametr?“ p?edstavuje investice do fondu spravovaného Raffaelem Mincionem ?zcela jistě ?nezákonné pou?ití‘ církevního ve?ejného majetku, který měl tehdej?í substitut Becciu k dispozici z titulu své funkce a jeho? povahy, a tedy i souvisejících zákonných limit? pou?ití, si byl dob?e vědom“.

Úloha substituta Becciua

V rozhodnutí se zd?razňuje, ?e ?generální partner“ Mincione se ?nezavázal a neposkytl ?ádnou záruku ani ohledně návratnosti investice, ani ohledně rizika ztráty celého investovaného kapitálu“ a ?investor státní sekretariát neměl ?ádnou kontrolní pravomoc“. Soudní dv?r navíc tvrdí, ?e v?bec není pravda, ?e toto lehkomyslné nakládání s penězi Svatého stolce schválili dva po sobě následující kardinálové státní sekretá?i (Tarcisio Bertone a Pietro Parolin). Kardinál Becciu, uvádí se v rozsudku, p?iznal, ??e to byl on, kdo navrhl Ú?adu operaci Angola na základě své p?edchozí známosti a p?átelství s podnikatelem Mosquitem“, tedy operaci, která se později změnila v investici do Mincioneho fondu. Becciu se o operaci velmi zajímal a osobně se do ní zapojil natolik, ?e navázal p?ímý kontakt s Crassem, co? se nikdy p?edtím nestalo. Sám kardinál p?iznal, ?e ?nikdy p?edtím nedo?lo ke svě?ení tak velké ?ástky jediné osobě“. V rozsudku se rovně? uvádí, ?e ?osobě se zku?enostmi a schopnostmi, které byly p?iznány tehdej?ímu substitutovi Becciovi, rozhodně nemohlo uniknout,“ kdo je Mincione, a to jak z informací z tisku, tak z informací shromá?děných vatikánským ?etnictvem, které doporu?ilo s ním neobchodovat. ?Nevysvětlitelné pak z?stává, ?e se ?ádný z ve?ejných ?initel? zapojených do této záva?né zále?itosti alespoň nepokusil, jakmile byla operace Falcon Oil definitivně uzav?ena, uzav?ít vztahy s Mincionem ?vystoupením‘ z fondu GOF“.

Mincioneho pozice

?Raffaele Mincione,“ uvádí soud, “svým jednáním rozhodujícím zp?sobem p?ispěl ke spáchání p?edmětného trestného ?inu zpronevěry, z něho? měl navíc hlavní prospěch. Finan?ník věděl, ?e mu byly svě?eny peníze Svatého stolce a v?dy komunikoval p?ímo se Státním sekretariátem, a proto musel dob?e vědět, ?e se z toho bude muset zodpovídat 'podle pravidel vatikánského práva'. Navíc ?je tě?ko pochopitelné, pro? Raffaele Mincione, kterému - jako obez?etnému podnikateli - pomáhaly týmy odborník? nejvy??í úrovně ve v?ech odvětvích zapojených do operace Falcon Oil - GOF, a zejména právní kancelá?e zvlá?tě znalé anglického práva, lucemburského práva a práva Evropské unie, nepova?oval za nutné u?init toté? v p?ípadě vatikánských p?edpis?, které, jak dob?e věděl, upravují ?innost subjektu (Státního sekretariátu), který mu vyplatil tak obrovské ?ástky“. Údajná neznalost p?edpis? platných ve Vatikánu tedy není omluvou.

Torzi a koupě budovy v Londýně

Dal?ím významným uzlem, kterým se rozsudek zabývá, je druhá fáze londýnské transakce uzav?ené v listopadu 2018, která spo?ívala v tom, ?e Torzi p?evedl na Státní sekretariát 30 000 akcií (z 31 000) spole?nosti GUTT, tj. spole?nosti, která získala kontrolu a nep?ímo i vlastnictví budovy na Sloane Avenue ?. 60. Zbývajících 1 000 akcií, které z?staly Torzimu, v?ak byly jediné akcie s hlasovacím právem, a proto státní sekretariát navzdory prodeji akcií GOF a vyplacení 40 milion? liber v?bec nezískal kontrolu nad budovou, která v podstatě p?e?la z Raffaela Mincioneho na Gianluigiho Torziho. Po podrobné rekonstrukci událostí a konkrétní role ka?dého z ob?alovaných uznal soud Gianluigiho Torziho a Nicolu Squillaceho vinnými z trestného ?inu podvodu s p?itě?ujícími okolnostmi. Je prokázáno, jak byl nový substitut Edgar Peña Parra, který okam?itě vyjád?il pochybnosti o operaci, podveden a k jeho ratifikaci dohod uzav?ených Perlascou a Tirabassim do?lo proto, ?e byl oklamán uji?těním, kterého se mu dostalo od právníka Squillaceho. Ten navíc ?p?sobil i jako právník samotného státního sekretariátu“ a p?esvěd?oval ?nejvy??í vedení dikasteria, ?e londýnskými dohodami bylo dosa?eno cíl?, které si stanovilo, tj. ?e státní sekretariát je jediným ekonomickým p?íjemcem GUTT a ?e prost?ednictvím GUTT má podstatnou kontrolu nad majetkem“. Co? v?bec nebyla pravda. Tento p?itě?ující podvod se navíc pojí s trestným ?inem vydírání, co? Soudní dv?r potvrdil odkazem na ?ustálenou judikaturu italského kasa?ního soudu vypracovanou s odkazem na pojem známý v právním ?argonu jako ?vratný k?ň‘, který nastává, kdy? po odnětí majetku jeho oprávněnému vlastníkovi tento obdr?í ?ádost o peníze smě?ující k vrácení tého? majetku“. Právě tento ?protiprávní odchod donutil státní sekretariát“ vyplatit Torzimu ?neoprávněnou odměnu p?edstavující neoprávněný zisk“. Soud rovně? odsoudil Fabrizia Tirabassiho za trestný ?in vydírání, nebo? shledal, ?e rozhodujícím zp?sobem p?ispěl k tomu, aby Torzi dosáhl svého cíle.

Peníze pro Marognovou

Dal?í významná kapitola se týká 600 000 eur, kterými byla Cecilia Marogna obdarována na Becciu?v p?íkaz a podle jeho instrukcí. Ú?elem bylo usnadnit propu?tění kolumbijské ?eholnice unesené v Mali, ale peníze ze státního sekretariátu Marognová místo toho utratila za hotely, oble?ení ?i nábytek a luxusní zbo?í. Rozsudek zkoumá celou kauzu a rozděluje ji do dvou odli?ných fází: v první se Becciu a Marognová obrátili na britskou agenturu Inkerman, která se specializuje na p?ípady únos? a unesených osob, ?které státní sekretariát ve dvou p?ípadech, od února do dubna 2018, vyplatil celkovou ?ástku 575 000 eur. Ve druhé fázi, od prosince 2018 do dubna 2019, byla namísto toho ?ástka ve stejné vý?i vyplacena prost?ednictvím devíti bankovních p?evod? slovinské spole?nosti“ LOGSIC, ?zalo?ené ad hoc den bezprost?edně p?ed první platbou, která pat?ila Cecilii Marogna a byla v jejím výlu?ném vlastnictví“. Této ?eně navíc J. E. Becciu v zá?í 2019 p?edal rovně? hotovostní ?ástky v men?ích ?ástkách (p?ibli?ně 14 000 EUR). Stru?ně ?e?eno, zatímco první platby spole?nosti Inkerman ?byly skute?ně ur?eny subjektu pově?enému výkonem ?inností humanitární povahy“, u dal?ích p?ibli?ně 600 000 EUR vyplacených Marognové ?bylo zji?těno, ?e nemají ?ádnou souvislost s vý?e uvedenými ú?ely“, a to do té míry, ?e kardinál Becciu nikdy nezmínil jméno Marognové svým nad?ízeným. Rozsudek podrobně rekonstruuje kardinálovu snahu získat od pape?e dopis, který by ho zprostil viny, a také k?iklavou epizodu telefonátu s pape?em, jakmile Becciu opustil nemocnici, kde se podrobil operaci, který si Becciu a Maria Luisa Zambranová nahráli a poté nahrávku sdíleli s dal?ími lidmi. Ze zpráv, které později skon?ily vy?et?ováním italské justice, vyplývá, ?e kardinál pokra?oval ?ve zcela p?átelských vztazích, ne-li ve skute?né známosti“, a také se setkával s Marognovou poté, co ?dozrálo plné a definitivní vědomí o zcela nelegitimním zp?sobu“, jakým tato ?ena pou?ila ?ástky vyplacené státním sekretariátem spole?nosti Logsic (v rozsudku definované jako ?prázdná schránka“, která ?neexistuje“). Ze zpráv vyplývá, ?e Marognová měla ?více ne? srde?né vztahy i s dal?ími p?íbuznými ob?alovaného“. A poukazuje se na to, ?e Becciu nepodal proti Marognové stí?nost, udání nebo odhalení, p?esto?e věděl, jak vyu?ívala peníze od Svatého stolce.

Bratrovo dru?stvo

Nakonec rozsudek zkoumá kapitolu finan?ních prost?edk? poskytnutých Státním sekretariátem dru?stvu Becciuova bratra Antonina a potvrzuje, ?e se jednalo o zpronevěru nikoli proto, ?e by peníze byly pou?ity na jiné ne? charitativní ú?ely nebo ?e by si je někdo neoprávněně p?ivlastnil, ale prostě proto, ?e jak ?lánek 176 vatikánského trestního zákoníku tak i kánon 1298 v kanonické oblasti uvádějí, ?e ?pokud nejde o zále?itost nejni??ího významu, nesmí být církevní majetek prodán nebo pronajat jeho správc?m nebo jejich p?íbuzným do ?tvrtého stupně p?íbuzenství bez zvlá?tního povolení uděleného písemně kompetentní autoritou“. A platba, kterou provedl státní sekretariát, kdy? byl Becciu jeho substitutem, dru?stvu spravovanému jeho p?íbuznými, se uskute?nila ?bez jakéhokoli písemného povolení“ p?íslu?ného orgánu.