蜜桃交友

MARCELO FIGUEROA, biblista a noviná艡 鈥� L鈥橭sservatore Romano

Nedávné prohlá拧ení Dignitas infinita, které vydalo Dikasterium pro nauku víry a které podepsal jeho prefekt kardinál Víctor Manuel Fernández, je neocenitelným p艡ínosem nejen pro katolickou církev, ale i pro ekumenickou reflexi. Dokument, který obsahuje hojné a solidní citace, se 膷asto odvolává na pape啪e Franti拧ka, jak se dalo o膷ekávat. Rád bych proto zmínil n臎kolik my拧lenkových most暖 mezi Bergogliem a Franti拧kem vymezených ve sv臎tle argentinského televizního cyklu Biblia, diálogo vigente, kde bylo téma "d暖stojnosti" rovn臎啪 diskutováno. Tohoto cyklu se ú膷astnili tehdej拧í kardinál Jorge Mario Bergoglio, rabín Abraham Skorka a autor této stati. Pro ú膷ely tohoto 膷lánku budu citovat pouze slova tehdej拧ího arcibiskupa z Buenos Aires.

V prohlá拧ení Dignitas infinita se v bod臎 6 pí拧e: "Pape啪 Franti拧ek od samého po膷átku svého pontifikátu vybízí církev, aby "vyznávala Otce, který nekone膷n臎 miluje ka啪dého 膷lov臎ka", a aby "objevila, 啪e takto ka啪dému prop暖j膷uje nekone膷nou d暖stojnost", p艡i膷em啪 se siln臎 zd暖raz艌uje, 啪e tato nesmírná d暖stojnost p艡edstavuje originální danost, kterou je t艡eba v臎rn臎 uznat a s vd臎膷ností p艡ijmout. Práv臎 na základ臎 takového uznání a p艡ijetí je mo啪né zalo啪it nové sou啪ití mezi lidmi, které by deklinovalo sociálnost v horizontu autentického bratrství: "pouze uznáním d暖stojnosti ka啪dé lidské osoby m暖啪eme mezi v拧emi o啪ivit celosv臎tovou snahu o bratrství".

Podle pape啪e Franti拧ka "tento zdroj lidské d暖stojnosti a bratrství spo膷ívá v evangeliu Je啪í拧e Krista", ale je to také p艡esv臎d膷ení, k n臎mu啪 m暖啪e dosp臎t lidský rozum prost艡ednictvím reflexe a dialogu, proto啪e "pokud má být d暖stojnost druhých respektována v ka啪dé situaci, je to proto, 啪e si ji sami nevynalézáme ani nep艡edpokládáme, ale proto, 啪e v nich skute膷n臎 existuje hodnota, která je nad艡azená hmotným v臎cem a okolnostem a která vy啪aduje, aby se s nimi zacházelo jiným zp暖sobem. To, 啪e ka啪dá lidská bytost má nezcizitelnou d暖stojnost, je pravda odpovídající lidské p艡irozenosti mimo jakoukoli kulturní zm臎nu". Pape啪 Franti拧ek uzavírá: "Lidská bytost má toti啪 v ka啪dé historické epo拧e stejnou nedotknutelnou d暖stojnost a nikdo se nem暖啪e cítit okolnostmi oprávn臎n toto p艡esv臎d膷ení popírat nebo podle n臎j nejednat". V tomto horizontu ji啪 jeho encyklika Fratelli tutti p艡edstavuje jakousi Magnu chartu dne拧ních úkol暖 zam臎艡ených na ochranu a podporu lidské d暖stojnosti.

Ve stejném duchu kardinál Bergoglio p艡ed více ne啪 deseti lety ve zmín臎ném televizním programu prohlásil: "P暖sobí na m臎, 啪e na拧e d暖stojnost spo膷ívá práv臎 v tom, 啪e jsme Bo啪ími d臎tmi. B暖h nás u膷inil svými tvory a v celém Písmu ukazuje, 啪e nás vede jako otec svého syna. Ve vypráv臎ní o stvo艡ení v knize Genesis m臎 podle elohistické tradice dojímá, 啪e nás u膷inil 艡emesln臎. Inspirovaný biblický spisovatel lí膷í tento rukod臎lný p艡ístup, kdy nás B暖h stvo艡il z bláta zem臎. To znamená, 啪e Bo啪í ruce se zapojily do na拧í existence. Je to samoz艡ejm臎 antropomorfismus, ale za tímto rukod臎lným p暖sobením Bo啪ích rukou se skrývá poselství. Stvo艡il nás, a to nejen svým slovem, ale i n臎膷ím víc, svým srdcem, svou láskou, svým nad拧ením, troufám si 艡íct. Nadchl se pro nás".

Tyto koncepty jsou dopln臎ny v 膷. 28 deklarace Dignitas infinita. Jak zd暖raznil pape啪 Franti拧ek, "práv臎 pro svou jedine膷nou d暖stojnost a proto, 啪e je obda艡en inteligencí, je 膷lov臎k povolán respektovat stvo艡ení s jeho vnit艡ními zákony [...]: 'Ka啪dé stvo艡ení má svou vlastní dobrotu a svou vlastní dokonalost [...] R暖zná stvo艡ení, zamý拧lená ve své vlastní podstat臎, odrá啪ejí, a sice ka啪dé svým zp暖sobem, paprsek nekone膷né Bo啪í moudrosti a dobroty. Z tohoto d暖vodu musí 膷lov臎k respektovat vlastní dobrotu ka啪dého stvo艡ení, aby se vyhnul neuspo艡ádanému u啪ívání v臎cí". Ba co víc, "dnes jsme nuceni uznat, 啪e je mo啪né udr啪et pouze 'situovaný antropocentrismus'". Stejn臎 tak kardinál Fernández, v 膷. 11, obdobn臎 jako Bergoglio, "vrátil d暖stojnost" k samým po膷átk暖m teologie stvo艡ení: "Biblické zjevení u膷í, 啪e v拧echny lidské bytosti mají vnit艡ní d暖stojnost, proto啪e jsou stvo艡eny k obrazu a podob臎 Bo啪í: B暖h 艡ekl: 'U膷i艌me 膷lov臎ka k na拧emu obrazu, podle na拧í podoby' [...] 'A B暖h stvo艡il 膷lov臎ka ke svému obrazu; k obrazu Bo啪ímu ho stvo艡il: mu啪e a 啪enu je stvo艡il' (Genesis, 1, 26-27)".

Ve spole膷enských a ekonomických souvislostech, které tuto vnit艡ní d暖stojnost po拧kozují a zhor拧ují, se vyzdvihuje modloslu啪ba, zejména modloslu啪ba "boha pen臎z", evangelijního mamonu (Lk 16, 13; Mt 15, 22). Takto to vysv臎tlil kardinál Bergoglio ve vý拧e zmín臎ném televizním po艡adu: "Jsme Bo啪í d臎ti a 膷lov臎k toto synovství ur膷itým zp暖sobem znetvo艡uje, kdy啪 vyjednává o své d暖stojnosti, o tom, co je nepopiratelné, k 膷emu jeho srdce p艡ilnulo, kdy啪 vyjednává o Bo啪í pe膷eti. Pro m臎 je d暖stojnost zakon膷ením nehodnosti, d暖stojnost být Bo啪ím dít臎tem, dílem vlitého Ducha Bo啪ího. A koncem d暖stojnosti je p艡ijetí modloslu啪by, kdy啪 膷lov臎k pojme do svého srdce modloslu啪ebné prostory. Kdy啪 se odkaz na Boha stále více vzdaluje a utvá艡í se odkaz na sebe, na modlu. Kdy啪 se lid za膷al nudit, proto啪e se Moj啪í拧 vrátil pozd臎, byl pokou拧en 膹áblem a postavil si modlu. Zará啪í m臎, 啪e modla byla vyrobena ze zlata, to znamená, 啪e první obchod, který 膷lov臎k ud臎lal se svou d暖stojností, byl kv暖li pen臎z暖m; p艡ipoutanost k pen臎z暖m zaujala místo Boha. Prvním krokem je náklonnost k nesmírnému bohatství, které mu dává jistotu, kterou nepoci钮oval stejn臎 jako d暖stojnost Bo啪í. Dává mu v拧ak jinou d暖stojnost, která ho vzdaluje od jeho p暖vodní d暖stojnosti, a proto啪e se cítí silný, ud臎lá druhý krok, kterým je marnivost; cítí se spokojený sám se sebou. T艡etím krokem je pýcha, pový拧enost, a tam nastupuje modlá艡ství, to 啪e 膷lov臎k po拧pinil Bo啪í d暖stojnost. B暖h ho v拧ak z 膷irého milosrdenství nadále podepírá, nebere mu ji, to 膷lov臎k ji popírá a 艡íká mu: "Nechci být tvým synem, nechci tuto d暖stojnost, dávám p艡ednost d暖stojnosti pen臎z, své marnivosti, své pý拧e, své sebejistot臎". V tom vidím proces "zastírání" sm臎rem k modlá艡ství," uzav艡el budoucí pape啪.

V 膷. 37 Dignitas infinita, citujícím pape啪e Franti拧ka, 膷teme: "S pape啪em Franti拧kem tedy musíme konstatovat, 啪e bohatství se rozrostlo, ale bez zachování spravedlnosti, a tak dochází k tomu, 啪e se 'rodí nové druhy chudoby'. Kdy啪 se 艡íká, 啪e moderní sv臎t sní啪il chudobu, d臎je se tak pom臎艡ováním kritérii z jiných epoch, které nelze srovnávat s dne拧ní realitou". V d暖sledku toho se chudoba 拧í艡í "mnoha zp暖soby, nap艡íklad v posedlosti sni啪ováním náklad暖 na pracovní sílu, bez uv臎dom臎ní si vá啪ných d暖sledk暖, které to zp暖sobuje, proto啪e nezam臎stnanost, která tím vzniká, má p艡ímý ú膷inek na roz拧i艡ování hranic chudoby". Mezi t臎mito "destruktivními ú膷inky 艡í拧e pen臎z" je t艡eba uznat, 啪e "neexistuje hor拧í chudoba ne啪 ta, která zbavuje lidi práce a d暖stojnosti práce. Pokud se n臎kte艡í lidé narodí v zemi nebo rodin臎, kde mají mén臎 p艡íle啪itostí k rozvoji, je t艡eba uznat, 啪e je to v rozporu s jejich d暖stojností, která je naprosto stejná jako u lidí narozených v bohaté rodin臎 nebo zemi. Za tuto zjevnou nespravedlnost jsme odpov臎dní v拧ichni, i kdy啪 v r暖zné mí艡e".

Samoz艡ejm臎 existuje mnoho dal拧ích citát暖 a odkaz暖, které ukazují jednotu diskurzivní koherence od Bergoglia a啪 po Franti拧ka, ale nelze je zde v拧echny citovat. Proto se sdílení a rozvoj t臎chto my拧lenek v Dignitas infinita jeví jako povzbudivé a vedené Duchem svatým.