蜜桃交友

MARCELO FIGUEROA, biblista a noviná? – L’Osservatore Romano

Nedávné prohlá?ení Dignitas infinita, které vydalo Dikasterium pro nauku víry a které podepsal jeho prefekt kardinál Víctor Manuel Fernández, je neocenitelným p?ínosem nejen pro katolickou církev, ale i pro ekumenickou reflexi. Dokument, který obsahuje hojné a solidní citace, se ?asto odvolává na pape?e Franti?ka, jak se dalo o?ekávat. Rád bych proto zmínil několik my?lenkových most? mezi Bergogliem a Franti?kem vymezených ve světle argentinského televizního cyklu Biblia, diálogo vigente, kde bylo téma "d?stojnosti" rovně? diskutováno. Tohoto cyklu se ú?astnili tehdej?í kardinál Jorge Mario Bergoglio, rabín Abraham Skorka a autor této stati. Pro ú?ely tohoto ?lánku budu citovat pouze slova tehdej?ího arcibiskupa z Buenos Aires.

V prohlá?ení Dignitas infinita se v bodě 6 pí?e: "Pape? Franti?ek od samého po?átku svého pontifikátu vybízí církev, aby "vyznávala Otce, který nekone?ně miluje ka?dého ?lověka", a aby "objevila, ?e takto ka?dému prop?j?uje nekone?nou d?stojnost", p?i?em? se silně zd?razňuje, ?e tato nesmírná d?stojnost p?edstavuje originální danost, kterou je t?eba věrně uznat a s vdě?ností p?ijmout. Právě na základě takového uznání a p?ijetí je mo?né zalo?it nové sou?ití mezi lidmi, které by deklinovalo sociálnost v horizontu autentického bratrství: "pouze uznáním d?stojnosti ka?dé lidské osoby m??eme mezi v?emi o?ivit celosvětovou snahu o bratrství".

Podle pape?e Franti?ka "tento zdroj lidské d?stojnosti a bratrství spo?ívá v evangeliu Je?í?e Krista", ale je to také p?esvěd?ení, k němu? m??e dospět lidský rozum prost?ednictvím reflexe a dialogu, proto?e "pokud má být d?stojnost druhých respektována v ka?dé situaci, je to proto, ?e si ji sami nevynalézáme ani nep?edpokládáme, ale proto, ?e v nich skute?ně existuje hodnota, která je nad?azená hmotným věcem a okolnostem a která vy?aduje, aby se s nimi zacházelo jiným zp?sobem. To, ?e ka?dá lidská bytost má nezcizitelnou d?stojnost, je pravda odpovídající lidské p?irozenosti mimo jakoukoli kulturní změnu". Pape? Franti?ek uzavírá: "Lidská bytost má toti? v ka?dé historické epo?e stejnou nedotknutelnou d?stojnost a nikdo se nem??e cítit okolnostmi oprávněn toto p?esvěd?ení popírat nebo podle něj nejednat". V tomto horizontu ji? jeho encyklika Fratelli tutti p?edstavuje jakousi Magnu chartu dne?ních úkol? zamě?ených na ochranu a podporu lidské d?stojnosti.

Ve stejném duchu kardinál Bergoglio p?ed více ne? deseti lety ve zmíněném televizním programu prohlásil: "P?sobí na mě, ?e na?e d?stojnost spo?ívá právě v tom, ?e jsme Bo?ími dětmi. B?h nás u?inil svými tvory a v celém Písmu ukazuje, ?e nás vede jako otec svého syna. Ve vyprávění o stvo?ení v knize Genesis mě podle elohistické tradice dojímá, ?e nás u?inil ?emeslně. Inspirovaný biblický spisovatel lí?í tento rukodělný p?ístup, kdy nás B?h stvo?il z bláta země. To znamená, ?e Bo?í ruce se zapojily do na?í existence. Je to samoz?ejmě antropomorfismus, ale za tímto rukodělným p?sobením Bo?ích rukou se skrývá poselství. Stvo?il nás, a to nejen svým slovem, ale i ně?ím víc, svým srdcem, svou láskou, svým nad?ením, troufám si ?íct. Nadchl se pro nás".

Tyto koncepty jsou doplněny v ?. 28 deklarace Dignitas infinita. Jak zd?raznil pape? Franti?ek, "právě pro svou jedine?nou d?stojnost a proto, ?e je obda?en inteligencí, je ?lověk povolán respektovat stvo?ení s jeho vnit?ními zákony [...]: 'Ka?dé stvo?ení má svou vlastní dobrotu a svou vlastní dokonalost [...] R?zná stvo?ení, zamý?lená ve své vlastní podstatě, odrá?ejí, a sice ka?dé svým zp?sobem, paprsek nekone?né Bo?í moudrosti a dobroty. Z tohoto d?vodu musí ?lověk respektovat vlastní dobrotu ka?dého stvo?ení, aby se vyhnul neuspo?ádanému u?ívání věcí". Ba co víc, "dnes jsme nuceni uznat, ?e je mo?né udr?et pouze 'situovaný antropocentrismus'". Stejně tak kardinál Fernández, v ?. 11, obdobně jako Bergoglio, "vrátil d?stojnost" k samým po?átk?m teologie stvo?ení: "Biblické zjevení u?í, ?e v?echny lidské bytosti mají vnit?ní d?stojnost, proto?e jsou stvo?eny k obrazu a podobě Bo?í: B?h ?ekl: 'U?iňme ?lověka k na?emu obrazu, podle na?í podoby' [...] 'A B?h stvo?il ?lověka ke svému obrazu; k obrazu Bo?ímu ho stvo?il: mu?e a ?enu je stvo?il' (Genesis, 1, 26-27)".

Ve spole?enských a ekonomických souvislostech, které tuto vnit?ní d?stojnost po?kozují a zhor?ují, se vyzdvihuje modloslu?ba, zejména modloslu?ba "boha peněz", evangelijního mamonu (Lk 16, 13; Mt 15, 22). Takto to vysvětlil kardinál Bergoglio ve vý?e zmíněném televizním po?adu: "Jsme Bo?í děti a ?lověk toto synovství ur?itým zp?sobem znetvo?uje, kdy? vyjednává o své d?stojnosti, o tom, co je nepopiratelné, k ?emu jeho srdce p?ilnulo, kdy? vyjednává o Bo?í pe?eti. Pro mě je d?stojnost zakon?ením nehodnosti, d?stojnost být Bo?ím dítětem, dílem vlitého Ducha Bo?ího. A koncem d?stojnosti je p?ijetí modloslu?by, kdy? ?lověk pojme do svého srdce modloslu?ebné prostory. Kdy? se odkaz na Boha stále více vzdaluje a utvá?í se odkaz na sebe, na modlu. Kdy? se lid za?al nudit, proto?e se Moj?í? vrátil pozdě, byl pokou?en ?áblem a postavil si modlu. Zará?í mě, ?e modla byla vyrobena ze zlata, to znamená, ?e první obchod, který ?lověk udělal se svou d?stojností, byl kv?li peněz?m; p?ipoutanost k peněz?m zaujala místo Boha. Prvním krokem je náklonnost k nesmírnému bohatství, které mu dává jistotu, kterou nepoci?oval stejně jako d?stojnost Bo?í. Dává mu v?ak jinou d?stojnost, která ho vzdaluje od jeho p?vodní d?stojnosti, a proto?e se cítí silný, udělá druhý krok, kterým je marnivost; cítí se spokojený sám se sebou. T?etím krokem je pýcha, pový?enost, a tam nastupuje modlá?ství, to ?e ?lověk po?pinil Bo?í d?stojnost. B?h ho v?ak z ?irého milosrdenství nadále podepírá, nebere mu ji, to ?lověk ji popírá a ?íká mu: "Nechci být tvým synem, nechci tuto d?stojnost, dávám p?ednost d?stojnosti peněz, své marnivosti, své pý?e, své sebejistotě". V tom vidím proces "zastírání" směrem k modlá?ství," uzav?el budoucí pape?.

V ?. 37 Dignitas infinita, citujícím pape?e Franti?ka, ?teme: "S pape?em Franti?kem tedy musíme konstatovat, ?e bohatství se rozrostlo, ale bez zachování spravedlnosti, a tak dochází k tomu, ?e se 'rodí nové druhy chudoby'. Kdy? se ?íká, ?e moderní svět sní?il chudobu, děje se tak pomě?ováním kritérii z jiných epoch, které nelze srovnávat s dne?ní realitou". V d?sledku toho se chudoba ?í?í "mnoha zp?soby, nap?íklad v posedlosti sni?ováním náklad? na pracovní sílu, bez uvědomění si vá?ných d?sledk?, které to zp?sobuje, proto?e nezaměstnanost, která tím vzniká, má p?ímý ú?inek na roz?i?ování hranic chudoby". Mezi těmito "destruktivními ú?inky ?í?e peněz" je t?eba uznat, ?e "neexistuje hor?í chudoba ne? ta, která zbavuje lidi práce a d?stojnosti práce. Pokud se někte?í lidé narodí v zemi nebo rodině, kde mají méně p?íle?itostí k rozvoji, je t?eba uznat, ?e je to v rozporu s jejich d?stojností, která je naprosto stejná jako u lidí narozených v bohaté rodině nebo zemi. Za tuto zjevnou nespravedlnost jsme odpovědní v?ichni, i kdy? v r?zné mí?e".

Samoz?ejmě existuje mnoho dal?ích citát? a odkaz?, které ukazují jednotu diskurzivní koherence od Bergoglia a? po Franti?ka, ale nelze je zde v?echny citovat. Proto se sdílení a rozvoj těchto my?lenek v Dignitas infinita jeví jako povzbudivé a vedené Duchem svatým.