蜜桃交友

Pope

鈥炁�ímský biskup鈥� je dokument Dikasteria pro podporu jednoty k艡es钮an暖 a shroma啪膹uje plody ekumenického dialogu o slu啪b臎 pape啪e jako odpov臎膹 na výzvu, kterou p艡ed tém臎艡 t艡iceti lety formuloval Jan Pavel II. v návaznosti na kroky u膷in臎né po Druhém vatikánském koncilu. Cílem je hledat takovou podobu výkonu primátu, která je spole膷ná církvím, je啪 啪ily v plném spole膷enství v prvních staletích. T艡eba啪e se nikoli v拧echny teologické dialogy "zabývaly tématem na stejné úrovni nebo se stejnou hloubkou", je mo啪né poukázat na n臎které "nové p艡ístupy" k nejkontroverzn臎j拧ím teologickým otázkám.

Nov臎 膷íst petrovské texty

Jedním z plod暖 teologických dialog暖 je obnovené 膷tení 鈥瀙etrovských text暖鈥�, které se historicky staly p艡eká啪kou jednoty mezi k艡es钮any. 鈥濸artne艡i v dialogu byli vyzváni, aby se vyhnuli anachronickým projekcím pozd臎j拧ího doktrinálního vývoje a aby nov臎 zvá啪ili Petrovu roli mezi apo拧toly. Nap艡íklad byla znovuobjevena rozmanitost obraz暖, výklad暖 a vzorc暖 v Novém zákon臎, zatímco biblické pojmy jako episkopé, diakonie a pojem 'Petrova úloha' pomohly rozvinout komplexn臎j拧í chápání 鈥瀙etrovských text暖鈥�, 膷teme v dokumentu.

P暖vod primátu

Dal拧í kontroverzní otázkou je katolické chápání primátu 艡ímského biskupa jako instituce bo啪ského práva, zatímco v臎t拧ina ostatních k艡es钮an暖 jej chápe pouze jako instituci lidského práva. "Hermeneutická vyjasn臎ní," pí拧e se v dokumentu, "pomohla tuto tradi膷ní dichotomii postavit do nové perspektivy" a uva啪ovat o primátu jak bo啪ského, tak lidského práva, tedy "jako o sou膷ásti Bo啪í v暖le pro církev a zprost艡edkované lidskými d臎jinami". Dialogy zd暖raznily rozdíl "mezi teologickou podstatou a historickou podmín臎ností primátu" a vyzvaly k "v臎t拧í pozornosti a hodnocení historického kontextu, který podmi艌oval výkon primátu v r暖zných regionech a obdobích".

I. Vatikánský koncil

Významnou p艡eká啪kou jsou dogmatické definice I. vatikánského koncilu. N臎které ekumenické dialogy u膷inily "slibný pokrok v tom, 啪e p艡istoupily k 鈥瀗ovému výkladu鈥� 膷i 鈥瀗ovému p艡ijetí鈥� tohoto koncilu a otev艡ely nové cesty k p艡esn臎j拧ímu pochopení jeho u膷ení", a to i ve sv臎tle historických souvislostí a nauky II. vatikánského koncilu. Jiného výkladu se proto do膷kala dogmatická definice univerzální jurisdikce pape啪e, p艡i膷em啪 "bylo ur膷eno její roz拧í艡ení a hranice". Stejn臎 tak bylo mo啪né vyjasnit "formulaci dogmatu o neomylnosti, a dokonce se shodnout na n臎kterých aspektech jeho ú膷elu, p艡i膷em啪 byla za ur膷itých okolností uznána pot艡eba osobního výkonu u膷itelského ú艡adu vzhledem k tomu, 啪e jednota k艡es钮an暖 je jednotou v pravd臎 a lásce". Navzdory t臎mto vyjasn臎ním dokument p艡iznává, 啪e "dialogy stále vyjad艡ují obavy ohledn臎 vztahu neomylnosti k primátu evangelia, neomylnosti celé církve, výkonu biskupské kolegiality a pot艡eby recepce.

Slu啪ba pro smí艡enou církev

Mnoho teologických dialog暖 uznalo "pot艡ebu primátu na univerzální úrovni. S odkazem na apo拧tolskou tradici n臎které dialogy tvrdí, 啪e od samého po膷átku církve bylo k艡es钮anství zalo啪eno na hlavních apo拧tolských stolcích, které zaujímaly specifické po艡adí, z nich啪 první byl 艡ímský stolec". N臎které dialogy poukazují na to, 啪e mezi primátem a synodalitou existuje vzájemná závislost na v拧ech úrovních 啪ivota církve: místní, regionální, ale i v拧eobecné. Dal拧í argument sv臎d膷ící ve prosp臎ch, který je spí拧e pragmatické povahy, se týká sou膷asného kontextu globalizace a misijních po啪adavk暖. Teologické dialogy identifikovaly n臎která kritéria prvního tisíciletí "jako referen膷ní body a zdroje inspirace pro p艡ijatelné vykonávání slu啪by jednoty na v拧eobecné úrovni, jako jsou: neformální, a nikoli primárn臎 jurisdik膷ní, charakter projev暖 spole膷enství mezi církvemi; '膷estný primát' 艡ímského biskupa; vzájemná závislost mezi primátem a synodálním rozm臎rem".

Primát a synodalita

Mnoho dialog暖 uznává, 啪e první tisíciletí k艡es钮anských d臎jin by v拧ak nem臎lo být "idealizováno ani jednodu拧e reprodukováno", a to i proto, 啪e primát na univerzální úrovni by m臎l reagovat na sou膷asné výzvy. Byly proto stanoveny n臎které zásady pro výkon primátu v 21. století: "První obecnou shodou je vzájemná provázanost primátu a synodality na v拧ech úrovních církve a z toho vyplývající pot艡eba synodálního výkonu primátu. Dal拧í shoda se týká skloubení "komunitního" rozm臎ru zalo啪eného na sensus fidei v拧ech pok艡t臎ných, "kolegiálního" rozm臎ru, který se projevuje p艡edev拧ím v biskupské kolegialit臎, a "osobního" rozm臎ru vyjád艡eného primátem". Zásadní otázkou je vztah mezi místní a univerzální církví, který má d暖le啪ité d暖sledky pro výkon primátu. Ekumenické dialogy pomohly dohodnout se "na simultánnosti t臎chto dimenzí a trvají na tom, 啪e není mo啪né odd臎lit dialektický vztah mezi místní a univerzální církví".

Úloha biskupských konferencí

V mnoha dialozích byla zd暖razn臎na "pot艡eba rovnováhy mezi výkonem primátu na regionální a v拧eobecné úrovni s tím, 啪e ve v臎t拧in臎 k艡es钮anských spole膷enství je regionální úrove艌 nejvýznamn臎j拧í pro výkon primátu a také pro jejich misijní 膷innost. N臎které teologické dialogy se západními k艡es钮anskými spole膷enstvími, konstatující "asymetrii" mezi t臎mito spole膷enstvími a katolickou církví, vyzývají k posílení katolických biskupských konferencí, a to i na kontinentální úrovni" a k decentralizaci inspirované modelem starov臎kých patriarchálních církví.

Tradice a subsidiarita

Dále se zd暖raz艌uje význam zásady subsidiarity: "啪ádná otázka, kterou lze p艡im臎艡en臎 艡e拧it na ni啪拧í úrovni, by nem臎la být p艡ená拧ena na vy拧拧í úrove艌". N臎které dialogy tento princip uplat艌ují p艡i definování p艡ijatelného modelu "jednoty v rozmanitosti" s katolickou církví a tvrdí, 啪e "moc 艡ímského biskupa by nem臎la p艡esahovat míru nezbytnou pro výkon jeho slu啪by jednoty na univerzální úrovni, a navrhují dobrovolné omezení výkonu jeho moci, p艡i膷em啪 uznávají, 啪e bude pot艡ebovat dostate膷nou míru autority, aby se mohl vypo艡ádat s mnoha výzvami a slo啪itými povinnostmi své slu啪by".

Praktické pracovní návrhy

Prvním návrhem je nový výklad u膷ení I. Vatikánského koncilu ze strany katolické církve s "novými výrazy a slovníkem v臎rným p暖vodnímu zám臎ru, ale za膷len臎ným do ekleziologie spole膷enství a p艡izp暖sobeným sou膷asnému kulturnímu a ekumenickému kontextu". Navrhuje se také jasn臎ji rozli拧ovat mezi r暖znými povinnostmi 艡ímského biskupa, "zejména mezi jeho patriarchální slu啪bou v západní církvi a jeho prvenstvím ve slu啪b臎 jednoty ve spole膷enství církví". V臎t拧í d暖raz je pak po啪adován na výkon pape啪ovy slu啪by v jeho konkrétní církvi, 艡ímské diecézi. T艡etí doporu膷ení se týká rozvoje synodality v katolické církvi. Konkrétn臎 bylo navr啪eno "dal拧í zamy拧lení nad autoritou národních a regionálních katolických biskupských konferencí, jejich vztahem k biskupské synod臎 a 艡ímské kurii. Na univerzální úrovni se klade d暖raz na pot艡ebu lep拧ího zapojení celého Bo啪ího lidu do synodálních proces暖". Kone膷n臎 poslední návrh se týká "podpory 'koncilního spole膷enství' prost艡ednictvím pravidelných setkání církevních p艡edstavitel暖 na celém sv臎t臎" a podpory synodality mezi církvemi pravidelnými konzultacemi a spole膷nými akcemi.