蜜桃交友

Pope

??ímský biskup“ je dokument Dikasteria pro podporu jednoty k?es?an? a shroma??uje plody ekumenického dialogu o slu?bě pape?e jako odpově? na výzvu, kterou p?ed témě? t?iceti lety formuloval Jan Pavel II. v návaznosti na kroky u?iněné po Druhém vatikánském koncilu. Cílem je hledat takovou podobu výkonu primátu, která je spole?ná církvím, je? ?ily v plném spole?enství v prvních staletích. T?eba?e se nikoli v?echny teologické dialogy "zabývaly tématem na stejné úrovni nebo se stejnou hloubkou", je mo?né poukázat na některé "nové p?ístupy" k nejkontroverzněj?ím teologickým otázkám.

Nově ?íst petrovské texty

Jedním z plod? teologických dialog? je obnovené ?tení ?petrovských text?“, které se historicky staly p?eká?kou jednoty mezi k?es?any. ?Partne?i v dialogu byli vyzváni, aby se vyhnuli anachronickým projekcím pozděj?ího doktrinálního vývoje a aby nově zvá?ili Petrovu roli mezi apo?toly. Nap?íklad byla znovuobjevena rozmanitost obraz?, výklad? a vzorc? v Novém zákoně, zatímco biblické pojmy jako episkopé, diakonie a pojem 'Petrova úloha' pomohly rozvinout komplexněj?í chápání ?petrovských text?“, ?teme v dokumentu.

P?vod primátu

Dal?í kontroverzní otázkou je katolické chápání primátu ?ímského biskupa jako instituce bo?ského práva, zatímco vět?ina ostatních k?es?an? jej chápe pouze jako instituci lidského práva. "Hermeneutická vyjasnění," pí?e se v dokumentu, "pomohla tuto tradi?ní dichotomii postavit do nové perspektivy" a uva?ovat o primátu jak bo?ského, tak lidského práva, tedy "jako o sou?ásti Bo?í v?le pro církev a zprost?edkované lidskými dějinami". Dialogy zd?raznily rozdíl "mezi teologickou podstatou a historickou podmíněností primátu" a vyzvaly k "vět?í pozornosti a hodnocení historického kontextu, který podmiňoval výkon primátu v r?zných regionech a obdobích".

I. Vatikánský koncil

Významnou p?eká?kou jsou dogmatické definice I. vatikánského koncilu. Některé ekumenické dialogy u?inily "slibný pokrok v tom, ?e p?istoupily k ?novému výkladu“ ?i ?novému p?ijetí“ tohoto koncilu a otev?ely nové cesty k p?esněj?ímu pochopení jeho u?ení", a to i ve světle historických souvislostí a nauky II. vatikánského koncilu. Jiného výkladu se proto do?kala dogmatická definice univerzální jurisdikce pape?e, p?i?em? "bylo ur?eno její roz?í?ení a hranice". Stejně tak bylo mo?né vyjasnit "formulaci dogmatu o neomylnosti, a dokonce se shodnout na některých aspektech jeho ú?elu, p?i?em? byla za ur?itých okolností uznána pot?eba osobního výkonu u?itelského ú?adu vzhledem k tomu, ?e jednota k?es?an? je jednotou v pravdě a lásce". Navzdory těmto vyjasněním dokument p?iznává, ?e "dialogy stále vyjad?ují obavy ohledně vztahu neomylnosti k primátu evangelia, neomylnosti celé církve, výkonu biskupské kolegiality a pot?eby recepce.

Slu?ba pro smí?enou církev

Mnoho teologických dialog? uznalo "pot?ebu primátu na univerzální úrovni. S odkazem na apo?tolskou tradici některé dialogy tvrdí, ?e od samého po?átku církve bylo k?es?anství zalo?eno na hlavních apo?tolských stolcích, které zaujímaly specifické po?adí, z nich? první byl ?ímský stolec". Některé dialogy poukazují na to, ?e mezi primátem a synodalitou existuje vzájemná závislost na v?ech úrovních ?ivota církve: místní, regionální, ale i v?eobecné. Dal?í argument svěd?ící ve prospěch, který je spí?e pragmatické povahy, se týká sou?asného kontextu globalizace a misijních po?adavk?. Teologické dialogy identifikovaly některá kritéria prvního tisíciletí "jako referen?ní body a zdroje inspirace pro p?ijatelné vykonávání slu?by jednoty na v?eobecné úrovni, jako jsou: neformální, a nikoli primárně jurisdik?ní, charakter projev? spole?enství mezi církvemi; '?estný primát' ?ímského biskupa; vzájemná závislost mezi primátem a synodálním rozměrem".

Primát a synodalita

Mnoho dialog? uznává, ?e první tisíciletí k?es?anských dějin by v?ak nemělo být "idealizováno ani jednodu?e reprodukováno", a to i proto, ?e primát na univerzální úrovni by měl reagovat na sou?asné výzvy. Byly proto stanoveny některé zásady pro výkon primátu v 21. století: "První obecnou shodou je vzájemná provázanost primátu a synodality na v?ech úrovních církve a z toho vyplývající pot?eba synodálního výkonu primátu. Dal?í shoda se týká skloubení "komunitního" rozměru zalo?eného na sensus fidei v?ech pok?těných, "kolegiálního" rozměru, který se projevuje p?edev?ím v biskupské kolegialitě, a "osobního" rozměru vyjád?eného primátem". Zásadní otázkou je vztah mezi místní a univerzální církví, který má d?le?ité d?sledky pro výkon primátu. Ekumenické dialogy pomohly dohodnout se "na simultánnosti těchto dimenzí a trvají na tom, ?e není mo?né oddělit dialektický vztah mezi místní a univerzální církví".

Úloha biskupských konferencí

V mnoha dialozích byla zd?razněna "pot?eba rovnováhy mezi výkonem primátu na regionální a v?eobecné úrovni s tím, ?e ve vět?ině k?es?anských spole?enství je regionální úroveň nejvýznamněj?í pro výkon primátu a také pro jejich misijní ?innost. Některé teologické dialogy se západními k?es?anskými spole?enstvími, konstatující "asymetrii" mezi těmito spole?enstvími a katolickou církví, vyzývají k posílení katolických biskupských konferencí, a to i na kontinentální úrovni" a k decentralizaci inspirované modelem starověkých patriarchálních církví.

Tradice a subsidiarita

Dále se zd?razňuje význam zásady subsidiarity: "?ádná otázka, kterou lze p?imě?eně ?e?it na ni??í úrovni, by neměla být p?ená?ena na vy??í úroveň". Některé dialogy tento princip uplatňují p?i definování p?ijatelného modelu "jednoty v rozmanitosti" s katolickou církví a tvrdí, ?e "moc ?ímského biskupa by neměla p?esahovat míru nezbytnou pro výkon jeho slu?by jednoty na univerzální úrovni, a navrhují dobrovolné omezení výkonu jeho moci, p?i?em? uznávají, ?e bude pot?ebovat dostate?nou míru autority, aby se mohl vypo?ádat s mnoha výzvami a slo?itými povinnostmi své slu?by".

Praktické pracovní návrhy

Prvním návrhem je nový výklad u?ení I. Vatikánského koncilu ze strany katolické církve s "novými výrazy a slovníkem věrným p?vodnímu záměru, ale za?leněným do ekleziologie spole?enství a p?izp?sobeným sou?asnému kulturnímu a ekumenickému kontextu". Navrhuje se také jasněji rozli?ovat mezi r?znými povinnostmi ?ímského biskupa, "zejména mezi jeho patriarchální slu?bou v západní církvi a jeho prvenstvím ve slu?bě jednoty ve spole?enství církví". Vět?í d?raz je pak po?adován na výkon pape?ovy slu?by v jeho konkrétní církvi, ?ímské diecézi. T?etí doporu?ení se týká rozvoje synodality v katolické církvi. Konkrétně bylo navr?eno "dal?í zamy?lení nad autoritou národních a regionálních katolických biskupských konferencí, jejich vztahem k biskupské synodě a ?ímské kurii. Na univerzální úrovni se klade d?raz na pot?ebu lep?ího zapojení celého Bo?ího lidu do synodálních proces?". Kone?ně poslední návrh se týká "podpory 'koncilního spole?enství' prost?ednictvím pravidelných setkání církevních p?edstavitel? na celém světě" a podpory synodality mezi církvemi pravidelnými konzultacemi a spole?nými akcemi.