蜜桃交友

Ve st?edu 26, února se nekonala pravidelná generální audience s pape?em Franti?kem z d?vodu jeho hospitalizace. Pape? v?ak zaslal text své Katecheze, která je dal?ím dílem z cyklu jubilejních katechezí roku 2025 na téma Je?í? Kristus, na?e naděje. Dne?ní 7. díl má název "Mé o?i viděly tvou spásu" a týká se p?edstavení Je?í?e v Chrámu.

PAPE? FRANTI?EK 

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!

Dnes rozjímáme o kráse ?Je?í?e Krista, na?í naděje“ (1 Tim 1,1) v tajemství jeho p?edstavení v Chrámu.

Ve vyprávění o Je?í?ově dětství nám evangelista Luká? ukazuje poslu?nost Marie a Josefa v??i Zákonu Hospodinově a v?em jeho p?edpis?m. V Izraeli vlastně neexistovala povinnost p?edstavit dítě v Chrámu, ale ti, kdo ?ili v naslouchání Hospodinovu slovu a chtěli se mu p?izp?sobit, to pova?ovali za hodnotný zvyk. Tak to udělala i Anna, matka proroka Samuela, která byla neplodná; B?h vysly?el její modlitbu a ona, kdy? se jí narodil syn, ho odnesla do chrámu a nav?dy ho obětovala Hospodinu (srov. 1 Sam 1,24-28).

Luká? tedy vypráví o Je?í?ově prvním bohoslu?ebném úkonu, o úkonu, který se odehrává ve svatém městě, v Jeruzalémě, který bude cílem celého jeho putování od chvíle, kdy se pevně rozhodne tam vystoupit (srov. Lk 9,51) a jít vst?íc naplnění svého poslání.

Maria a Josef Je?í?e neza?leňují jen do dějin rodiny, lidu, smlouvy s Pánem Bohem. Starají se o něj a o jeho r?st, uvádějí ho do atmosféry víry a zbo?nosti. A oni sami postupně rostou v pochopení povolání, které je daleko p?esahuje.

V Chrámu, který je ?domem modlitby“ (Lk 19,46), Duch svatý inspiruje, promlouvá k srdci starce: Simeona, p?íslu?níka svatého Bo?ího lidu vychovaného v o?ekávání a naději, který ?iví touhu po naplnění zaslíbení, je? B?h dal Izraeli prost?ednictvím prorok?. Simeon cítí p?ítomnost Hospodinova Pomazaného v Chrámu, vidí světlo, které zá?í uprost?ed národ? pono?ených ?do tmy“ (srov. Iz 9,1), a jde vst?íc tomu dítěti, které se, jak prorokuje Izajá?, ?narodilo pro nás“, je to syn, který ?nám byl dán“, ?Kní?e pokoje“ (Iz 9,5). Simeon objímá ono dítě, které, malé a bezmocné, spo?ívá v jeho náru?í; ale ve skute?nosti je to on, kdo nachází útěchu a plnost své existence tím, ?e ho dr?í u sebe. Vyjad?uje to v chvalozpěvu plném pohnuté vdě?nosti, který se v církvi stal modlitbou na závěr dne:

?Nyní m??e?, Pane, propustit svého slu?ebníka
podle svého slova v pokoji,
nebo? moje o?i uviděly tvou spásu,
kterou jsi p?ipravil pro v?echny národy:
světlo k osvícení pohan?m,
a k slávě tvého izraelského lidu.“ (Lk 2,29-32).

Simeon zpívá o radosti toho, kdo viděl, kdo poznal a m??e p?edat druhým setkání se spasitelem Izraele a národ?. Je svědkem víry, kterou p?ijímá jako dar a p?edává ji druhým; je svědkem naděje, která nezklame; je svědkem Bo?í lásky, která naplňuje srdce ?lověka radostí a pokojem. Naplněn touto duchovní útěchou starý Simeon nevidí smrt jako konec, ale jako naplnění, jako plnost, o?ekává ji jako ?sestru“, která nehubí, ale uvádí do pravého ?ivota, který ji? p?edvídal a v který vě?í.

V onen den není Simeon jediný, kdo spat?í spásu v těle dítěte Je?í?e. Toté? se stane Anně, ?eně více ne? osmdesátileté, vdově, celé oddané slu?bě v Chrámě a zasvěcené modlitbě. P?i pohledu na dítě Anna oslavuje Boha Izraele, který právě v tomto dítěti vykoupil sv?j lid, a vypráví o tom ostatním a velkoryse ?í?í prorocké slovo. Píseň o vykoupení těchto dvou starc? tak uvolňuje hlásání jubilea pro celý lid a svět. V Jeruzalémském chrámu se znovu rozho?ívá naděje v srdcích, proto?e do něj vstoupil Kristus, na?e naděje.

Drazí brat?i a sestry, napodobujme i my Simeona a Annu, tyto ?poutníky naděje“, kte?í mají jasné o?i schopné vidět dále ne? jen na zdání, kte?í umí ?vycítit“ Bo?í p?ítomnost v mali?kosti, kte?í umí s radostí p?ivítat Bo?í náv?těvu a znovu za?ehnout naději v srdcích svých brat?í a sester.