蜜桃交友

TOMÁ? HALÍK

Kdy? se svatého Augustina zeptali, jaké jsou t?i nejd?le?itěj?í cesty ke spáse, odpověděl: za prvé, pokora, za druhé, pokora a za t?etí, pokora.

Pokora v??i realitě

Pokora je odvaha k pravdě. Je to odvaha hledat, p?ijmout a obejmout pravdu. P?ijmout skute?nost, i kdy? se p?ekvapivě li?í od na?ich o?ekávání a p?ání. Jedině pravda nás osvobodí.

V?em na?im pokus?m o změnu musí p?edcházet kontemplativní, naslouchající a chápající p?ístup ke stávající realitě. Nejprve je t?eba udělat to, co je prvním p?ípravným krokem na cestě kontemplativní modlitby: osvobodit svou mysl, u?init ji otev?enou, vyprázdnit ji. Vyprázdnit ji od na?ich p?edsudk?, stereotyp?, zvyk?, závislostí a "neuspo?ádaných sklon?". Pak musíme vykro?it za hranice svého domova jako Abraham, otec víry - s odvahou a pokorou.

P?ekonání uzav?enosti

Víra je odvaha vstoupit do oblaku tajemství. B?h k nám p?ichází jako nová, neznámá a p?ekvapivá budoucnost. B?h je v?dy nový- je vět?í ne? na?e srdce, pojmy, p?edstavy, o?ekávání, touhy a plány.

P?ichází k nám jako vzk?í?ený, proměněný Kristus; p?ekvapil i své nejbli??í. I dnes p?ichází skrze zav?ené dve?e na?ich strach? a legitimuje se svými ranami. ?ivý, skute?ný Kristus p?ekonává ve?kerou na?i uzav?enost. Dává nám svého Ducha, aby nás vedl novými cestami.

Synodalita (syn hodos) je spole?ná cesta. Je to cesta - p?echod, podobně jako exodus: pou? ke svobodě. Vy?aduje to odvahu p?ejít od statického "být k?es?any" k dynamickému "stávat se k?es?any", p?ejít od známého k neznámému, od starého a stávajícího k budoucnosti, kterou pro nás B?h p?ipravuje.

Nechat se proměnit

Ji? jsme k?es?any, Bo?ími dětmi - ale nevíme, ?ím budeme. To platí nejen o na?í eschatologické budoucnosti, ale také o na?í budoucnosti ve světě, proto?e na?e dějiny jsou skrze Velikonoce a Letnice otev?eným p?íběhem. Duch nás vede stále hlouběji do plnosti pravdy, neustále nás u?í novým zp?sob?m, jak být k?es?any a jak správně reagovat na znamení doby. Jeho tvo?ivost vidíme v originalitě svatých: Být veden Duchem znamená být ochotný a p?ipravený nechat se proměnit.

"Nep?izp?sobujte se tomuto světu, ale obnovujte se proměnou svého smý?lení" je poselstvím pro cestu synodální obnovy církve, cestu hledání nových zp?sob?, jak být církví, jak být plněj?ími a opravdověj?ími následovníky Krista.

Na cestě synodální reformy musíme mít odvahu mnohé v církvi změnit - ale nezbytné strukturální změny musí doprovázet duchovní prohloubení. Musíme neustále rozvíjet umění duchovního rozli?ování.

Rozli?ovat "ducha doby" od znamení ?asu

Musíme rozli?ovat "ducha doby" od znamení ?asu.

Duch doby - ideologie, módní trendy, ve?ejné mínění, svody populist?, komer?ní reklama a zábavní pr?mysl - je hlasem tohoto světa. Je toto, co se nabízí na povrchu.

Znamení doby - události, které mají hlub?í význam - jsou Bo?í ?e?í. Pokud zaujmeme kontemplativní p?ístup kudálostem ve světě a v církvi, ke změnám ve spole?nosti a kultu?e, m??eme v nich zaslechnout Bo?í slovo - slovo povzbuzení nebo varování. Slovo nábo?enství (religio) m??eme také odvodit od slovesa re-legere, znovu ?íst, nově ?íst, lépe porozumět. Nikdy se nesmíme spokojit s povrchním ?tením.

Podstatnou sou?ástí synodálního procesu je spole?né naslouchání tomu, co Duch ?íká dne?ním církvím (na?im místním církvím a celému Kristovu tělu, jeho? jsme sou?ástí), a prosba o moudrost, ochotu a sílu odpovědět na jeho volání.

Spole?ně nasloucháme a sdílíme, jak B?h mluví k ostatním lidem, proto?e nikdo z nás nem??e sám pochopit plnost Bo?ího poselství. B?h mluví mnoha r?znými zp?soby - tichým hlasem jako k proroku Eliá?ovi nebo prost?ednictvím bou?livého větru jako o Letnicích. B?h se dává celé rodině církve a mluví i k lidem za jejími viditelnými hranicemi. Ka?dý z nás  pot?ebuje roz?í?it svou vlastní limitovanou perspektivu nasloucháním zku?enostem druhých.

Krize jako výzva ke změně

Na synodální cestě si musíme navzájem dodávat odvahu, proto?e B?h - jak víme z Bible a z dějin církve - mluví také skrze krize, skrze rozbití d?ívěj?ích jistot. Právě te? pro?íváme takové období zkou?ky.  Krize jsou výzvou ke změně. Ukazují nám, ?e u? nem??eme pokra?ovat v dosavadním zp?sobu my?lení, ?ivota a práce. Proto je krize kairos - p?íle?itostí tvo?ivě reagovat na Je?í?ovo klí?ové kázání: Změňte se!

Výzva k synodální obnově církve je Bohem inspirovanou odpovědí na znamení doby, k nim? pat?í globální změny civiliza?ních paradigmat. Doba globálních změn je p?irozeně dobou zmatk? a krizí.

Krize, kterou dnes na?e církev prochází, je t?eba vnímat v ?ir?ím kontextu. Tato krize má mnoho tvá?í a mnoho aspekt?; není snadné rozli?it, co pat?í k p?í?inám a co k d?sledk?m.

Krize d?věryhodnosti církve a kně?ství v d?sledku ne?ekaného po?tu p?ípad? sexuálního, psychologického a duchovního zneu?ívání je pouze jedním z výrazných aspekt? této krize. Tato krize se hluboce dotýká i nás kně?í; trpí-li jeden orgán, trpí v?echny orgány. To je na?e krize , výzva pro ka?dého z nás.

Pape? Franti?ek měl odvahu vidět a ve?ejně p?iznat, ?e tyto skandály nejsou jen selháním jednotlivc?, ale p?íznakem nemoci celého církevního systému. Je?í? tuto nemoc nazval "kvasem farize?" a pape? Franti?ek ji nazval "klerikalismem". Klerikalismus je světské, mocenské  chápání a uplatňování duchovní autority. Nám kně?ím p?ipomíná, ?e nejsme povoláni být "vládnoucí t?ídou" v Církvi, ale slu?ebníky v?ech.

Krize povolání ke kně?ství a zasvěcenému ?ivotu

Mnozí dnes uva?ují o kvantitě a kvalitě nositel? pastý?ské slu?by v církvi. Neustálý pokles povolání ke kně?ství a zasvěcenému ?ivotu v mnoha ?ástech světa je d?vodem k velkým obavám. Ale i tam, kde je mnoho kandidát? kně?ské slu?by, je t?eba se ptát po kvalitě, autenticitě a zralosti jejich motivace. Není to v některých p?ípadech touha po ur?itém spole?enském postavení a uznání?

Ji? více ne? sto let se v na?í ?ásti světa konají pravidelné modlitby, novény, posty, eucharistické adorace a poutě s cílem vyprosit nová kně?ská a ?eholní povolání. Po?et povolání v?ak stále klesá. Znamená to, ?e B?h na?e prosby nesly?í, nebo spí?e ?e my nesly?íme jeho odpově? na ně?

Vzpomněl jsem si na jednu ?idovskou anekdotu; ?idovské anekdoty jsou nejen dobré, ale ?asto obsahují i teologickou moudrost. Jistá ?ena si stě?ovala rabínovi: U? více ne? deset let se modlím za výhru v loterii, ale B?h mi nikdy neodpověděl. Rabín jí ?ekl: Ale B?h vám odpověděl! ?ekl vám NE.

Mo?ná B?h podobně odpovídá na na?i touhu po vět?ím mno?ství kně?ských povolání. Mo?ná nám ?íká: Ur?itý zp?sob chápání a vykonávání kně?ské slu?by, výběru kandidát? a p?ípravy na kně?ství u? nerezonuje s tím, co o?ekávám do budoucna. Neklepejte na dve?e, které jsem vám zav?el. Místo toho odvá?ně a tvo?ivě hledejte ty, které vám chci otev?ít.

Na hlubinu

Kdy? se Je?í? poprvé setkal se svými budoucími apo?toly, byli to unavení a frustrovaní rybá?i, kte?í celou noc lovili ryby, ale jejich sítě byly prázdné. Je?í? jim ?ekl: "Zkuste to znovu. Je?te na hlubinu a spus?te své sítě, k lovu ryb".

Mo?ná nám dnes Je?í? ?íká toté?: nezoufejte, nevzdávejte se, zkuste to znovu. Zkusit to znovu neznamená opakovat staré chyby. Zkusit to znovu znamená zkusit to novým a neot?elým zp?sobem.

Uvědomme si, co je v Je?í?ově výzvě apo?tol?m tehdy i dnes podstatné: zaje?te na hlubinu! Kdy? na?e sítě z?stávají prázdné, musíme se ptát, zda to není proto, ?e jsme z?stali na měl?ině, ?e jsme neměli odvahu odlepit se od b?ehu a jít na hlubinu.

Drazí brat?i, p?eji vám odvahu, pokoru a moudrost p?i hledání cesty na hlubinu v těchto dnech.

[mezititulky jsou redak?ní]